ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1529.2011.1
2
2
sp. zn. 7 Tdo 1529/2011-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 12. 2011 dovolání obviněného P. D. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 14 To 261/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 Nt 758/2011 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. l tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 14 To 261/2011, a usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 2 Nt 758/2011.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu ve Svitavách přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 2 Nt 758/2011, bylo podle §239 odst. l tr. ř., §99 odst. l tr. zákoníku obviněnému P. D. uloženo psychiatrické ochranné léčení v ambulantní formě. Stížnost obviněného byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 14 To 261/2011, podle §148 odst. l písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. Výrok o zamítnutí stížnosti napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), j) tr. ř. V mezích těchto dovolacích důvodů obviněný namítl, že nenaplnil znaky trestného činu a že mu tedy nemohlo být uloženo ochranné léčení. Kromě toho obviněný uplatnil mimo rámec deklarovaných dovolacích důvodů i další námitky, ke kterým Nejvyšší soud nepřihlížel. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §99 odst. l tr. zákoníku soud uloží ochranné léčení mimo jiné tehdy, jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že výchozí podmínkou pro postup spočívající v uložení ochranného léčení je zjištění, že se stal skutek a že obviněný je pachatelem tohoto skutku. K tomu přistupuje další podmínka spočívající v tom, že skutek jinak má znaky trestného činu a že o trestný čin nejde jen proto, že obviněný není pro nepříčetnost trestně odpovědný. Poslední podmínkou pak je nebezpečnost pobytu obviněného na svobodě.
Okresní soud ve Svitavách rozhodl o uložení ochranného léčení na návrh státního zástupce za situace, kdy předtím státní zástupce v přípravném řízení podle §172 odst. l písm. e) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro přečin výtržnictví podle §358 odst. l tr. zákoníku. Důvodem zastavení trestního stíhání byl nedostatek trestní odpovědnosti obviněného vyplývající z jeho nepříčetnosti.
Z usnesení Okresního soudu ve Svitavách vůbec není patrno, jaký skutek obviněný spáchal podle zjištění soudu. V odůvodnění usnesení jsou sice citovány výpovědi obviněného, výpovědi svědků Z. Z., E. B., L. J., J. P. a L. M., znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a listinné důkazy, avšak není v něm uvedeno nic v tom směru, jaká vlastní zjištění Okresní soud ve Svitavách učinil ohledně skutku, jehož se měl obviněný dopustit. Okresní soud ve Svitavách pouze konstatoval své přesvědčení, že „obviněný se skutku, pro který je stíhán, dopustil a jeho vina je plně prokázána“, aniž tento skutek vůbec nějak vymezil či popsal. V napadeném usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích je skutek popsán jen v rámci citace usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. Pouze z tohoto kontextu lze usuzovat na to, že skutek měl spočívat v podstatě v opakovaném pokřikování vulgárních a nevhodných výrazů na adresu několika jiných občanů obce L.
Důsledkem nedostatku vlastních skutkových zjištění soudů o tom, jaký skutek obviněný spáchal, je absence jakýchkoli právních úvah soudů ohledně naplnění zákonných znaků činu jinak trestného. Oba soudy pouze paušálně konstatovaly, že obviněný jinak naplnil znaky přečinu výtržnictví podle §358 odst. l tr. zákoníku, aniž vysvětlily, které ze znaků tohoto přečinu a kterými konkrétními skutkovými okolnostmi považovaly za naplněné. Vzhledem k tomu, že předmětem právního posouzení evidentně byly jen slovní projevy obviněného, bylo třeba důkladně vážit, zda skutečně šlo o trestný čin a zda nepostačovalo posoudit tyto projevy jen jako přestupek proti občanskému soužití (§49 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů). V této spojitosti pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že soud, který rozhoduje o uložení ochranného léčení, není vázán usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. l písm. e) tr. ř. v otázce skutkových zjištění ani v otázce právního posouzení skutku (k tomu viz č. 24/1992 Sb. rozh. tr.).
Soudy se ve svých usneseních nijak nezabývaly ani otázkou přiměřenosti ochranného léčení, zvláště ve vztahu k tomu, že obviněný se měl dopustit jen verbálního deliktu. Ochranné léčení je jedním z ochranných opatření (§98 odst. l tr. zákoníku). Ochranná opatření jsou druhem trestních sankcí (§36 tr. zákoníku). Ukládání trestních sankcí, tj. i ukládání ochranných opatření, je podřízeno zásadě přiměřenosti (§38 odst. l tr. zákoníku). Tato zásada je v §96 odst. l tr. zákoníku konkretizována tak, že ochranné opatření nelze uložit, není-li přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům.
Rozhodnutí soudů nemohou obstát, neboť z nich není zřejmé splnění zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení obviněnému. Tato rozhodnutí jsou vadná jak z hlediska právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., tak z hlediska podmínek stanovených zákonem pro uložení ochranného opatření ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. j) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích i usnesení Okresního soudu ve Svitavách jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu ve Svitavách, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání věci Okresní soud ve Svitavách především učiní jasné vlastní zjištění o tom, jakého skutku se obviněný dopustil, dále posoudí, zda jde o čin jinak trestný, které jeho znaky byly naplněny, kterými konkrétními skutkovými okolnostmi se tak stalo a zda případně nejde jen o přestupek. Pokud bude Okresní soud ve Svitavách po vyřešení uvedených otázek zvažovat uložení ochranného léčení, musí se vypořádat i s otázkou jeho přiměřenosti z hledisek uvedených v §96 odst. l tr. zákoníku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec