ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1558.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1558/2011-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 12. 2011 dovolání obviněného J. F. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 14 To 117/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 35/2010 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. l tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 14 To 117/2011, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 2 T 35/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu v Pardubicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 2 T 35/2010, byl obviněný J. F. uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §215 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen, přičemž zkušební doba byla podle §59 odst. l tr. zák. stanovena na tři roky.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích, uvedených ve výroku o vině, v podstatě v tom, že obviněný od začátku roku 2007 do 12. 11. 2008 v P. , P. , okr. P. , svoji dceru S. F. , několikrát týdně bil za drobná porušení svých příkazů, přitom v některých případech použil vařečku, dával jí rány rukama přes hlavu a další části těla, vícekrát jí tím způsobil podlitiny, vyhrožoval jí, že pokud nesplní jeho příkazy, opět ji zmlátí a dále v případě, že měla špatné známky, zakazoval ji až pětkrát týdně opustit byt, dívat se na televizi, používat počítač, stýkat se s přítelem L. V. a babičkou K. H. , stanovil jí přesný režim, od kdy kam může chodit, kolik času může strávit přesunem na to které místo, přičemž jinam nemohla chodit, toto důsledně kontroloval, vyhrožoval jí umístěním do dětského domova, dne 29. 10. 2008 ji nutil jíst žampiony, přestože se jí po houbách dělalo špatně, a když to odmítla, několikrát ji udeřil do hlavy, přitom ji i přiškrtil a vyrazil jí z ruky mobilní telefon, který se rozbil.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 14 To 117/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítl, že znaky trestného činu mohl naplnit nikoli všemi formami jednání uvedenými ve výroku o vině, ale v krajním případě jen některými z nich. Zejména nesouhlasil s tím, že za týrání ve smyslu §215 odst. l tr. zák. byla považována v podstatě výchovná opatření, jimiž reagoval na špatný prospěch dcery ve škole. Navíc zpochybnil správnost závěru, že v jednání pokračoval po delší dobu ve smyslu §215 odst. 2 písm. b) tr. zák. Mimo meze dovolacího důvodu uplatnil námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že pokud se dovolání zakládá na námitkách, které lze podřadit pod ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř., je důvodné.
Především je třeba připomenout, že pokud je dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jedná se o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Jde-li o odsuzující rozhodnutí, pak pod dovolací důvod podle citovaného ustanovení spadají pouze takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Mimo rámec dovolacího důvodu stojí námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně a otázkou správnosti právního posouzení skutku se zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud jen zcela výjimečně zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním, a to tehdy, když je mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy extrémní rozpor. Ten se vyznačuje zejména tím, že skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Pardubicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení především ve svědecké výpovědi dcery obviněného S. F. , která podrobně, jasně a dostatečně konkrétně popsala jednotlivé formy jednání, jimž byla ze strany obviněného vystavena. Soudy si byly vědomy protichůdnosti výpovědi této svědkyně oproti tvrzením obviněného a již proto hodnotily výpověď svědkyně velmi obezřetně. Pro přesvědčivé hodnocení svědecké výpovědi dcery obviněného si soudy opatřily dostatečný podklad v poměrně širokém okruhu dalších důkazů. Šlo zejména o svědecké výpovědi osob, které s dcerou obviněného přicházely do styku a měly z tohoto titulu byť' případně i jen zprostředkované poznatky o jejím vztahu k obviněnému a o jednání obviněného vůči ní. Významným důkazem byl znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, jímž byla objasněna osobnost svědkyně S. F. včetně vlastností zaručujících pravdivost její výpovědi. Soudy hodnotily důkazy důsledně v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily. V tomto rámci soudy přijatelně překlenuly rozpory, které vyvstaly mezi některými důkazy, zejména pokud šlo o vzájemný vztah obhajoby obviněného a usvědčujících důkazů, a vyložily, proč považují provedený rozsah dokazování za dostatečný a návrhy obviněného za nadbytečné. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem, jemuž Nejvyšší soud navíc musel přisvědčit, byly námitky směřující proti tomu, v jakém rozsahu bylo ve výroku o vině vymezeno jednání, jímž obviněný naplnil zákonné znaky týrání ve smyslu §215 odst. l tr. zák. Týráním se rozumí zlé nakládání se svěřenou osobou, přičemž toto jednání se vyznačuje hrubším stupněm necitelnosti a bezohlednosti, určitým trváním a tím, že týraná osoba pociťuje takové jednání jako těžké příkoří. Týráním může být i trestání svěřené osoby za porušování různých příkazů či zákazů, za neplnění povinností apod., avšak to pouze za podmínky, že jde o trestání výrazně nepřiměřené, ponižující, surové či jinak vážně zasahující do psychické a fyzické integrity svěřené osoby.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že soudy považovaly za trestný čin týrání svěřené osoby i takové formy jednání, které lze sotva podřadit pod pojem týrání ve smyslu §215 odst. l tr. zák. Jde o jednání, jímž obviněný reagoval na špatný prospěch dcery ve škole stanovením takového denního režimu, při kterém se musela zdržovat převážně doma, nesměla se věnovat zábavným aktivitám a v tomto rámci byla zbavena kontaktů s jinými osobami. Uvedená opatření, jimiž se obviněný snažil dosáhnout zlepšení prospěchu dcery ve škole, se nejeví nijak nepřiměřená a rozhodně nedosahují takové intenzity, aby je bylo možno považovat za týrání. Tím méně pak může být za týrání považováno to, že obviněný důsledně kontroloval dodržování těchto opatření a že v té souvislosti sáhl k pohrůžce umístění dcery do dětského domova.
Rozsah, v němž byl obviněný uznán vinným, byl v neprospěch obviněného ovlivněn tím, že do výroku o vině bylo v poměrně výrazné míře zahrnuto i jednání, které evidentně neodpovídalo znakům týrání podle §215 odst. l tr. zák. Tím pádem je právní posouzení skutku, tak jak byl vymezen ve výroku o vině, nesprávné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, tak rozsudek Okresního soudu v Pardubicích coby součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování bude Okresní soud v Pardubicích dbát na to, aby do výroku o vině zahrnul jen takové formy jednání obviněného, které skutečně lze podřadit pod zákonný znak „týrání“ ve smyslu §215 odst. l tr. zák., a v souvislosti se změnou rozsahu trestného jednání obviněného znovu zváží také to, zda mu lze přičítat pokračování v páchání činu „po delší dobu“ ve smyslu §215 odst. 2 písm. b) tr. zák.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec