ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1563.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1563/2011-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. prosince 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 12 To 276/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 9/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 1 T 9/2011, byl obviněný L. S. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §358 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §81 odst.1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 12 To 276/2011, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a podle tohoto ustanovení ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst.1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když z provedených důkazů nevyplynulo, že by intenzita jeho jednání dosáhla takové výše, aby jej bylo možné podřadit pod skutkovou podstatu přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Je přesvědčen, že výpovědi některých svědků nejsou zcela objektivní, zejména svědkyně V. J. , která uvedla, že „viděla jak údery rukou, tak i kopání poškozeného“, a svědka P. P. , který uvedl, že „jej bil, ale nekopal“. Obviněný popírá, že by se takového jednání dopustil. Považuje své jednání za adekvátní reakci na velmi nebezpečnou dopravní situaci, způsobenou poškozeným. V žádném případě jeho jednání nedosahovalo intenzity trestného činu, a proto celá záležitost měla být podle obviněného řešena v přestupkovém řízení. Nakonec uvádí výhrady vůči výpovědi poškozeného, kterou považuje za nepravdivou a za snahu poškozeného situaci zveličit.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil napadené rozhodnutí a zprostil ho obžaloby.
Nejvyšší státní zastupitelství k dovolání uvedlo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného, kterými zpochybňuje výpovědi svědků, poukazuje na vzájemné rozpory v těchto výpovědích a provádí jejich vlastní hodnocení, neodpovídají výše uvedeným hmotně právním požadavkům deklarovaného dovolacího důvodu, když nesměrují proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, ale proti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Obviněný také zpochybňuje intenzitu jednání, která podle něj nebyla taková, že by naplnila skutkovou podstatu trestného činu (přečinu) výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, čímž sice uvádí obecně hmotně právní námitku, avšak její existenci nezakládá na skutkových zjištěních uvedených ve výroku o vině napadeného rozsudku, ale na jiném průběhu skutkového děje, vycházejícího z jeho vlastního hodnocení důkazů. Obviněný popírá, že by poškozeného bil a kopal, z čehož pak dovozuje, že jeho jednání nedosahuje intenzity trestného činu, ale jedná se toliko o přestupek. Obviněný tak nezpochybňuje, že by intenzita jeho jednání nevyplývala ze skutku, tak jak ho zjistily soudy nižších stupňů, a tedy právní posouzení skutku, nýbrž to, že soudy dospěly ke skutkovým zjištěním, která nemají oporu v provedených důkazech. Nabízí vlastní verzi skutkového děje, že se útoku, tak jak ho popisují svědci, nedopustil, přičemž teprve sekundárně, až na takto dosažené změně skutkových zjištění, by pak mělo dojít i k jinému právnímu hodnocení. Nad rámec je nutno uvést, že obviněný byl usvědčován ze spáchání agresivního útoku na poškozeného, kdy ho kopal, několikrát udeřil pěstí do obličeje, snažil se jej vytáhnout z vozidla, roztrhl mu rukáv u trika, nadával mu a vyhrožoval, že ho zabije, výpovědí jak poškozeného, tak svědků V. J. a P. P. , ale také lékařskou zprávou o zraněních, která poškozený při incidentu utrpěl. Nelze proto pochybovat o tom, že intenzita jeho jednání zcela naplňovala skutkovou podstatu přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a posouzení takového jednání pouze jako přestupku by bylo absolutně neodpovídající. V podrobnostech lze odkázat na str. 3 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, kde se patřičně vypořádal s obhajobou obviněného a podrobně rozvedl skutečnosti, na základě kterých dospěl k jednoznačnému závěru o vině. Nejvyšší soud proto nezjistil žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, který jediný umožňuje zásah do skutkových zjištění v dovolacím řízení.
Proto bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš