ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1574.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1574/2011-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 12. 2011 dovolání obviněného Ing. K. F. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 2 To 21/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 15/2009 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuj í
- rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 2 To 21/2011, pokud jím byl v rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. 61 T 15/2009, ponechán beze změny výrok o vině obviněného Ing. K. F. trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák. a výrok o trestu, a dále v části, v níž bylo rozhodnuto o odvolání poškozeného - obchodní společnosti DEGAS, s.r.o., se sídlem Kroměříž, Hulínská 1802/1 A,
- rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. 61 T 15/2009, ve výroku o vině obviněného Ing. K. F. trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. 61 T 15/2009, byl obviněný Ing. K. F. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. a odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen s tím, že zkušební doba byla podle §59 odst. l tr. zák. stanovena na tři léta. Výrokem podle §229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, který uplatnila obchodní společnost DEGAS, s.r.o., se sídlem Kroměříž, Hulínská 1802/1A.
Jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně spočíval v podstatě v tom, že obviněný nejméně od května 2007 do konce července 2008 v K., N. S., a jinde většinou pod vlivem alkoholu záměrně soustavně slovně i fyzicky napadal svou manželku J. H. tak, že jí vulgárními výrazy nadával, urážel ji, ponižoval, zesměšňoval, činil jí naschvály, kontroloval její pohyb a telefonní hovory, doma i na veřejnosti, zejména před zaměstnanci obchodní společnosti DEGAS, s.r.o., v níž byli oba společníky, se k ní choval arogantně a nepřipouštěl její názory, přičemž ve výroku o vině bylo pospáno sedm konkrétních případů, v nichž zejména se obviněný uvedeného jednání dopouštěl (bod I výroku o vině).
Jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák. posoudil Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako jednatel a společník obchodní společnosti DEGAS, s.r.o., se sídlem Kroměříž, Hulínská 1802/1A, od počátku června 2008 do 6. 6. 2008 za pomoci psychického nátlaku a výhrůžek donutil J. H. jako jednatelku a společnici obchodní společnosti DEGAS, s.r.o., převést z účtu společnosti vedeného u ČSOB, a.s., částku 13 milionů Kč a z účtu společnosti vedeného u Komerční banky, a.s, další částku 7 milionů Kč na jeho účet vedený u České spořitelny, a.s., přičemž opakovaným vyhrožováním J. H., že přivodí různé problémy jí a újmu jejím dětem, ji donutil k podpisu smlouvy o smlouvě budoucí ohledně převodu jeho obchodního podílu na J. H. s tím, že minimálně do 10. 11. 2008 stále požadoval vyplacení další částky 20 milionů Kč a verbálně i fyzicky napadal J. H., vyhrožoval jí zabitím, vyhozením z okna, podpálením sídla společnosti, dále tím, že dostane jejího syna do vězení, najme na její děti a vnuky osoby, které jen čekají na jeho pokyn, podá na ni trestní oznámení, zařídí na společnost nucený konkurz a odprodej důležitých obchodních informací o společnosti konkurenci (bod II výroku o vině).
O odvoláních, která podali obviněný proti celému výroku o vině a proti výroku o trestu, státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o vině pod bodem II a proti výroku o trestu a poškozený proti výroku o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 2 To 21/2011. Z podnětu odvolání poškozeného byl v rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně podle §258 odst. l písm. b), f), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný je podle §228 odst. l tr. ř. povinen zaplatit poškozenému - obchodní společnosti DEGAS, s.r.o., částku 20 000 000 Kč. Odvolání obviněného a státního zástupce byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu uplatnil námitky proti výroku o vině oběma trestnými činy. Pokud jde o trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., obviněný namítl, že chybí pojmový znak dlouhodobosti a že pro tuto kvalifikaci nebyla splněna zákonná podmínka vymezená jako pokračování v činu po delší dobu. Pokud jde o trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák., obviněný zpochybnil naplnění znaků tohoto trestného činu tvrzením, že se vůči J. H. jako společnici nedopustil násilí ani pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy. Kromě toho obviněný mimo rámec dovolacího důvodu uplatnil rozsáhlé námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině oběma trestnými činy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání zčásti z jiného než zákonného dovolacího důvodu, a že pokud opřel dovolání o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je dovolání důvodné ve vztahu k výroku o vině trestným činem vydírání.
Především je třeba připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž pouze z některého z důvodů stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1 ) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí zákonný dovolací důvod jen formálně deklarovat, ale je nutné, aby mu uplatněné námitky odpovídaly také svým obsahem.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Jedná se o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahovou oporu především ve výpovědi svědkyně J. H. Tato výpověď byla v podstatě jediným přímým usvědčujícím důkazem a navíc se co do obsahu vyznačovala protichůdností v poměru k tvrzením obviněného. Soudy braly v úvahu, že podstatou posuzované věci byly rozpory mezi manžely a zároveň společníky v obchodní společnosti a hodnotily výpověď svědkyně J. H. s potřebnou mírou obezřetnosti. Pro posouzení věrohodnosti výpovědi svědkyně J. H. si soudy vytvořily dostatečný podklad v poměrně širokém okruhu dalších, byť jen nepřímých důkazů, které jim umožnily učinit přijatelný závěr, že výpověď svědkyně J. H. je věrohodná a že je hodnověrnou reprodukcí skutečných událostí. Soudy své hodnotící úvahy jasně a srozumitelně vysvětlily, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Pro úplnost je třeba jen korigovat vyjádření Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně na str. 25 jeho rozsudku, že při hodnocení důkazů byl vázán právním názorem Vrchního soudu v Olomouci, který zrušil jeho předcházející rozsudek a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí. To, že Vrchní soud v Olomouci v tomto ohledu vytkl vady a uložil jejich odstranění, nebylo vyslovením právního názoru. Právním názorem se rozumí vyjádření, jak má být nějaká zjištěná skutečnost právně posouzena, tj. jaký právní předpis nebo jaké ustanovení a jak má být aplikováno na určité skutkové zjištění.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud se proto dále zabýval správností právního posouzení obou skutků ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která byla uvedena v bodech I, II výroku o vině.
K výroku o vině trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. l, 2 písm. b) tr. zák.
Tohoto trestného činu se dopustil ten, kdo týral osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, pokračoval-li v páchání takového činu po delší dobu.
Týráním ve smyslu §215a odst. l tr. zák. se rozumí zlé nakládání s jinou osobou, které se vyznačuje se vyšším stupněm hrubosti, bezcitnosti a určitou trvalostí a které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Dosáhne-1i trvání uvedeného jednání takové míry, která již odpovídá delší době, je to důvod pro posouzení skutku podle §215a odst. 2 písm. b) tr. zák.
V posuzovaném případě byla jak nezbytná trvalost zlého nakládání obviněného s manželkou ve smyslu §215a odst. l tr. zák., tak zvýšená míra trvalosti tohoto jednání odpovídající delší době ve smyslu §215a odst. 2 písm. b) tr. zák. evidentně naplněna zjištěním, že obviněný se týrání manželky dopouštěl od května 2007 do konce července 2008, tedy po dobu přesahující jeden rok. Pokud obviněný namítal, že konkrétní případy, které jsou uvedeny ve výroku o vině, byly soustředěny do krátkých a od sebe časově vzdálených období, nemůže to být důvodem pro závěr o nedostatku trvalosti jednání obviněného ani pro závěr, že v činu nepokračoval po delší dobu. Sedm konkrétních útoků specifikovaných ve výroku o vině je uvedeno jen demonstrativně z toho důvodu, že tyto útoky se vyznačovaly zvýšenou agresí, avšak trestný čin spočíval i v jiném jednání obviněného, které je před výčtem těchto výslovně uvedených útoků popsáno ve výroku o vině s tím, že veškeré jednání obviněného spočívající v týrání manželky spadalo do doby od května 2007 do konce července 2008. Nelze tedy dojít k závěru, že z hlediska délky trvání posuzovaného činu a z hlediska doby pokračování v něm nebyly splněny předpoklady pro posouzení skutku podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Dovolání obviněného je v tomto ohledu zjevně neopodstatněné.
K výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. l, 2 písm. d) tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák.
Trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. se dopustil ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby mimo jiné něco konal, způsobil-1i takovým činem značnou škodu.
Pokusem trestného činu podle §8 odst. l tr. zák. bylo jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Právní posouzení nedokonané části trestného činu vydírání podle §8 odst. l tr. zák., §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. je evidentně správné. V tomto ohledu ze skutkových zjištění soudů ohledně okolností, za nichž si obviněný na J. H. vynutil podepsání smlouvy o smlouvě budoucí ohledně převodu jeho obchodního podílu v obchodní společnosti DEGAS, s.r.o., na J. H. s požadavkem na vyplacení částky 20 milionů Kč, vyplývá naplnění všech zákonných znaků pokusu uvedeného trestného činu včetně násilí, pohrůžky násilí a pohrůžky jiné těžké újmy. Znak „násilí" byl naplněn zjištěním, že obviněný J. H. napadal fyzicky, znak „pohrůžky násilí" byl naplněn zjištěním, že obviněný J. H. vyhrožoval zabitím a vyhozením z okna, a znak „pohrůžky jiné těžké újmy" byl naplněn zjištěním, že obviněný J. H. vyhrožoval podpálením sídla společnosti, uvězněním jejího syna a dalšími újmami týkajícími se jednak dětí a vnuků J. H. a jednak obchodní společnosti.
Jinak tomu ovšem je ve vztahu k převedení částek 13 milionů Kč a 7 milionů Kč z účtů obchodní společnosti DEGAS, s.r.o., na účet obviněného. K tomu obviněný donutil J. H. podle skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině „za pomoci psychického nátlaku a výhrůžek". Toto zjištění není podřaditelné pod znaky trestného činu vydírání, zejména ne pod znak „násilí", avšak ani pod znak „pohrůžky násilí" nebo pod znak „pohrůžky jiné těžké újmy", protože není zřejmé, v čem konkrétně měl psychický nátlak spočívat a čím konkrétně obviněný vyhrožoval. Na to ostatně poukázal i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání s tím, že z tohoto důvodu navrhl zrušení výroku o vině trestným činem vydírání.
Ta část skutku, kterou soudy posoudily jako dokonanou část trestného činu vydírání, byla při stávajících skutkových zjištění posouzena nesprávně. Výrok o vině obviněného trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák. tudíž nemohl obstát.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházející části tohoto usnesení, Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, pokud jím byl ponechán beze změny výrok o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. l tr. zák. a výrok o trestu a pokud jím bylo rozhodnuto o odvolání poškozeného, tak rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ve výroku o vině uvedeným trestným činem (bod II výroku o vině), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Nejvyšší soud zrušil rovněž všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. V právní moci tedy zůstal výrok o vině trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (bod I výroku o vině). Nakonec Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání věci Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a vypořádá se s doklady, které obviněný nově připojil k dovolání a které mají vztah ke zjištění skutkového stavu (tyto doklady neměly na rozhodnutí o dovolání vliv, protože dovolání nelze opírat o nové skutečnosti nebo důkazy, ale obviněný je může uplatnit v řízení před soudy prvního a druhého stupně).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec