ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1586.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1586/2011-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 12. 2011 o dovolání, které podal obviněný D. N. V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 6 To 67/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 32/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 27 T 32/2008, byl obviněný D. N. V. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. l tr. zák., §250 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen k trestu odnětí svobody na šest měsíců podmíněně se zkušební dobou stanovenou na jeden rok. Výrokem podle §229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem v podstatě v tom, že obviněný dne 9. 12. 2006 okolo 8,40 hodin v Ústí nad Labem, Ž., v prodejním centru provozovaném obchodní společností Makro Cash and Carry ČR, s.r.o., společně s obviněnou H. N. H. (stíhanou odděleně) po předchozí vzájemné domluvě se pokusili odcizit zboží v celkové hodnotě 22 102,50 Kč tím způsobem, že vybrané zboží uschovali do krabic od piškotů a u pokladny hodlali zaplatit nižší cenu, avšak při kontrole pokladní byl tento úmysl odhalen, obviněný byl zadržen a zboží bylo vráceno do prodeje.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2011, sp.zn. 6 To 67/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu obviněný namítl, že je nesprávný názor Krajského soudu v Ústí nad Labem, který v napadeném usnesení konstatoval, že pokud byl skutek posouzen jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. l tr. zák., §250 odst. l tr. zák., je to pro obviněného příznivější, než kdyby byl posouzen jako pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. l tr. zák., §247 odst. l tr. zák. Mimo meze dovolacího důvodu obviněný namítl, že se nedopustil žádného jednání, které by mohlo být posouzeno jako pokus podvodu nebo krádeže, a že ho provedené důkazy z takového jednání neusvědčují. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je nutné, aby mu uplatněné námitky odpovídaly také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Právní posouzení skutku tu je míněno jako hmotně právní posouzení a záleží v aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Jedná se o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Otázkou správnosti právního posouzení skutku se Nejvyšší soud zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek ostatně ani není určeno k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí, nýbrž k tomu, aby byly napraveny závažné právní vady pravomocných rozhodnutí.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Pouze výjimečně tak může učinit s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, a to v případě, kdy to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ústí nad Labem, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor.
I když se obviněný k činu nedoznal, byl spolehlivě usvědčen především výpověďmi svědků z okruhu zaměstnanců prodejny a její ostrahy. Tito svědkové popsali jednání obviněného a jeho společnice a okolnosti, za nichž bylo nalezeno zboží ukryté v krabicích od piškotů. Věrohodnost výpovědí svědků byla potvrzena také záznamem kamerového systému, kterým byl monitorován prostor prodejny. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině obviněného jsou výsledkem takového hodnocení důkazů, kterému z hlediska zásady volného hodnocení důkazů není co vytknout, zejména ne to, že by se soudy dopustily nějaké deformace důkazů nebo že by jinak vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem. Skutkové námitky stojí mimo rámec dovolacího důvodu.
Za dovolací důvod lze považovat pouze námitky týkající se otázky, zda je pro obviněného příznivější posouzení skutku jako pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. l tr. zák., §250 odst. l tr. zák., než by bylo posouzení skutku jako pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. l tr. zák., §247 odst. l tr. zák. Tuto otázku řešil Krajský soud v Ústí nad Labem, který s odkazem na zákaz reformace in peius (§259 odst. 4 tr. ř.) konstatoval, že Okresní soud v Ústí nad Labem zvolil právní posouzení pro obviněného příznivější a že z podnětu odvolání obviněného nemůže na tomto posouzení nic změnit. Uvedený závěr Krajského soudu v Ústí nad Labem je správný. Vyplývá to z porovnání trestních sazeb stanovených v ustanoveních §247 odst. l tr. zák. a §250 odst. l tr. zák. Podle §247 odst. l tr. zák. bylo možno uložit odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podle §250 odst. l tr. zák. bylo možno uložit odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti nebo peněžitý trest nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Za situace, kdy tu jsou shodné sazby trestu odnětí svobody, je širší okruh druhů trestů nespojených s odnětím svobody a stanovených v §250 odst. l tr. zák. důvodem pro závěr, že toto ustanovení je z hlediska obviněného příznivější. Změna spočívající v posouzení skutku jako pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. l tr. zák., §247 odst. l tr. zák. nepřicházela z podnětu odvolání obviněného v úvahu. Dovolání obviněného je v tomto ohledu zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec