ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.324.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 324/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. 3. 2011 dovolání obviněného T. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 55 To 251/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 47/2008 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. l tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 55 To 251/2010, a rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 1 T 47/2008.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu v České Lípě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 1 T 47/2008, byl obviněný T. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §223 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden měsíc, jehož výkon byl podle §81 tr. zákoníku, §82 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Výrokem podle §229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v České Lípě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný T. P. dne 23. 7. 2007 v 10,20 hodin řídil po silnici č. 268 mezi obcemi S. v Čechách a N. B. nákladní automobil zn. Avia, přičemž na křižovatce se silnicí č. 26850 počal odbočovat vlevo na tuto silnici ve chvíli, kdy byl předjížděn osobním automobilem zn. Suzuki Swift řízeným F. H., a došlo ke střetu vozidel, při kterém F. H. utrpěl zranění s pracovní neschopností do 8. 8. 2007.
O odvolání, které podal obviněný proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 55 To 251/2010. Podle §258 odst. l písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v České Lípě zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §59 odst. l tr. zák. stanovena na jeden rok. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v České Lípě nezměněn.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Tento rozsudek napadl především potud, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině, a v důsledku toho napadl i výrok o trestu. Vytkl, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku”. Dovolání tedy podal z důvodu uvedeného v §265b odst. l písm. g) tr. ř., i když takto na citované ustanovení výslovně neodkázal. Obviněný namítl, že viníkem dopravní nehody byl poškozený, který nereagoval správně na to, že obviněný dával včas znamení o změně směru jízdy vlevo. Obviněný také poukázal na celkově riskantní jízdu poškozeného. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby sám ve věci rozhodl nebo přikázal Okresnímu soudu v České Lípě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Jednou z podstatných okolností posuzované dopravní nehody je to, zda obviněný před svým manévrem, při kterém došlo ke střetu, dával znamení o změně směru jízdy vlevo. Pokud by ho dával, a to včas, byl by to důvod, pro který poškozený nesměl předjíždět. Podle §17 odst. 5 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, řidič nesmí předjíždět, dává-1i řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo a není-li možné předjetí vpravo podle odstavce 1 nebo předjetí v dalším volném jízdním pruhu vyznačeném na vozovce v tomtéž směru jízdy.
Soudy neučinily ohledně této otázky žádné vlastní skutkové zjištění. Obviněný trval na tom, že dával znamení o změně směru jízdy vlevo. Poškozený v postavení svědka tvrdil, že obviněný dával znamení o změně směru jízdy vpravo. Okresní soud v České Lípě sice zaznamenal protichůdnost obou výpovědí, ale dále se uvedenou otázkou již nezabýval. Nejistotu, které si byl patrně vědom, Okresní soud v České Lípě překlenul tím, že na adresu jízdy obviněného vytkl, že neodbočoval standardním způsobem tak, aby se zařadil co nejdále vlevo v části vozovky určené pro jeho směr jízdy s ohledem na rozměry vozidla nebo nákladu a šířku vozidla (míněna spíše šířka vozovky). Tím Okresní soud v České Lípě dal průchod zjištění, že obviněný před změnou směru jízdy najel k pravému okraji vozovky. Pokud jde o právní hodnocení způsobu jízdy obviněného, Okresní soud v České Lípě konstatoval, že obviněný nerespektoval ustanovení §21 odst. l zákona o silničním provozu, pokud toto ustanovení stanoví, že řidič odbočující vlevo nesmí ohrozit řidiče jedoucího za ním. Absence skutkového zjištění týkajícího se znamení o změně směru jízdy vlevo se pak projevila tím, že součástí právních úvah Okresního soudu v České Lípě není konstatování, že by obviněný porušil ustanovení §21 odst. l zákona o silničním provozu v části, podle níž řidič odbočující vlevo musí dávat znamení o změně směru jízdy vlevo. Přitom pokud by Okresní soud v České Lípě zjistil, že obviněný toto znamení nedával, byl by to nejpádnější důvod k závěru o tom, že obviněný je viníkem nehody.
K rozporům mezi výpovědí obviněného a svědeckou výpovědí poškozeného Okresní soud v České Lípě jen paušálně odkázal na to, že výpověď poškozeného není ničím zpochybněna. Stejně dobře je ovšem možné konstatovat, že nic nezpochybňuje výpověď obviněného. Jestliže obviněný tvrdil, že dával znamení o změně směru jízdy vlevo, je toto tvrzení v souladu s objektivním vývojem dopravní situace potud, že obviněný skutečně změnil směr jízdy vlevo. Ve svědecké výpovědi poškozeného lze najít nesrovnalosti např. pokud jde o jeho tvrzení, že obviněný najel s vozidlem vpravo tak, že se polovinou šířky vozidla nacházel mimo vozovku. To je v evidentním rozporu jak s výpovědí obviněného, tak se znaleckým posudkem z oboru dopravy, jímž byl rekonstruován průběh jízdy obviněného před střetem. Zásadním rozporem mezi výpovědí obviněného a svědeckou výpovědí poškozeného v otázce, zda obviněný dával znamení o změně směru jízdy vlevo, se měl Okresní soud v České Lípě důsledně zabývat, měl v tomto ohledu učinit jasné skutkové zjištění, vysvětlit hodnotící úvahy, na podkladě kterých k naznačenému zjištění dospěl, a pokud nemohl takové zjištění učinit, měl se řídit zásadou „in dubio pro reo”. Toto pochybení Okresního soudu v České Lípě nenapravil ani Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci.
Rozhodnutí obou soudů je navíc vnitřně rozporné v samotné otázce, o jaký jízdní manévr ze strany obviněného v době střetu obou vozidel vůbec šlo. Podle výroku o vině a části odůvodnění obou rozsudků obviněný o d b o č o v a l vlevo, avšak z jiných částí odůvodnění obou rozsudků se naznačuje, že se o t á č e l . Variantu otáčení připustil znalecký posudek z oboru dopravy s ohledem na průběh jízdy obviněného před změnou směru a na polohu vozidla obviněného v době střetu ve vztahu k poměrům na křižovatce se silnicí č. 26850. Každý z těchto jízdních manévrů je upraven jinými ustanoveními zákona o silničním provozu. Odbočování je upraveno v §21 zákona o silničním provozu a otáčení je upraveno v §24 zákona o silničním provozu (byť zčásti odkazuje na obdobné použití ustanovení §21 o odbočování). V tomto ohledu jde tedy o přesné určení ustanovení zákona o silničním provozu, které měl obviněný porušit.
K otázce, které nebo která ustanovení zákona o silničním provozu obviněný porušil, je třeba konstatovat, že ve výroku o vině není uvedeno žádné ustanovení. Přitom zákonným znakem trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. mimo jiné je to, že pachatel „poruší důležitou povinnost uloženou mu podle zákona”. V takovém případě musí být ve výroku o vině uvedeno konkrétní ustanovení zákona, které pachatel porušil a kterým mu byla stanovena nějaká povinnost, o níž se činí závěr, že to je „důležitá povinnost”.
Z toho, co bylo uvedeno v předcházejících částech tohoto usnesení Nejvyššího soudu, je zřejmé, že jak napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, tak předcházející rozsudek Okresního soudu v České Lípě jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil rozsudky obou soudů, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v České Lípě odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a znovu ve věci rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec