ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.406.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 406/2011-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. dubna 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. B. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 7 To 369/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 13/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 7 To 369/2010, zejména z důvodu písařské chyby ve výroku o vině, zrušil k odvolání obviněného v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 7. 2010, sp. zn. 9 T 13/2008, a to podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak shodně jako již soud I. stupně na stejném skutkovém základě uznal obviněného vinným organizátorstvím ve smyslu §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona. Stejně jako již soud I. stupně jej odsoudil podle §250b odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm.c ) tr. zákona do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. opět odkázal poškozenou H. P. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, přičemž shodně rozhodl také ohledně poškozené České spořitelny, a. s., jíž byl původně podle §228 odst. 1 tr. ř. soudem I. stupně přiznán nárok na náhradu škody ve výši 1.200.000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že pokud podle popisu skutku zprostředkoval uzavření úvěrové smlouvy, tak to samo o sobě není nic nezákonného a nesvědčí to o organizátorství z jeho strany. Ani zjištění, že hlavní pachatelé M. J. a J. S. uzavřeli úvěrovou smlouvu, přičemž v žádosti o hypoteční úvěr byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání žadatelů, nesvědčí o tom, že tyto nepravdivé údaje do žádosti uvedl právě on a byl si vědom jejich nepravdivosti. Z části skutkové věty, že „předložili kupní smlouvu na koupi nemovitosti, ve které byl vyměněn první list, na kterém změnil ustanovení týkající se kupní ceny“, není podle obviněného zřejmé, zda tento list vyměnil a údaje na něm změnil jen on sám, a i když byla změněna ustanovení kupní smlouvy o kupní ceně nemovitosti, nelze dospět k závěru, že to byl právě on, kdo organizoval úvěrový podvod. Jeho vinu nedokazuje ani skutečnost, že vybral finanční prostředky z účtu firmy NIKUDA s.r.o., protože je doloženo, že tyto prostředky předal svědku A. B. Převzetí provize za zprostředkování prodeje nelze kvalifikovat jako trestný čin. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že důkaz o předání finančních prostředků A. B. zpochybňuje tím, že jej nepoužil v řízení již dříve, a trvá na svých námitkách uvedených v odvolání v tom směru, že v jiné, skutkově analogické věci vystupoval jako svědek, ale v této věci je od počátku obviněným, k čemuž podle jeho názoru došlo pouze v důsledku nesprávného právního posouzení skutku.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a uložil mu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný nebyl odsouzen za to, že zprostředkoval uzavření standardní úvěrové smlouvy, ale že se tímto způsobem podílel na podvodném vylákání úvěrových finančních prostředků ze strany žadatelů o úvěr a činil tak za skutkových okolností naplňujících znaky organizátorství trestného činu. Nepravdivé údaje o zaměstnání žadatelů i výměna listu kupní smlouvy se změněným údajem o výši kupní ceny, byly ve výlučné režii obviněného, když obstarával veškeré podklady a listiny nosil pouze k podpisu. Obviněný také jednal o prodeji nemovitosti s H. P. s vyloučením jejího přímého kontaktu s kupujícími, veden evidentně svým záměrem prodat jim nemovitost tzv. za jejími zády, za více než dvojnásobek kupní ceny, kterou požadovala podle původní kupní smlouvy. Kupujícím pak za použití lživých potvrzení o zaměstnání zajistil vyplacení úvěrových finančních prostředků bez splnění odpovídajících podmínek rizikovosti úvěru, přičemž tyto finanční prostředky jen zčásti sloužily k účelu deklarovanému úvěrovými věřiteli. Část odpovídající umělému navýšení kupní ceny nemovitosti si přitom obviněný přisvojil jako jistou provizi za nadstandardní zprostředkovatelskou službu pro žadatele, kteří by na hypotéku při svých reálných platebních podmínkách nikdy nedosáhli. Soudy proto správně podle státní zástupkyně posoudily jednání obviněného jako organizátorství trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a), §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zákona spáchá ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.
Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo na jeho pokusu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona je, kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor).
Podle soudem zjištěného skutku, uvedeného podrobně ve výroku o vině rozsudku krajského soudu, obviněný zprostředkoval J. S. a M. J. uzavření předmětné úvěrové hypoteční smlouvy, kdy obstarával veškeré podklady a listiny jim pouze nosil k podpisu, přičemž v žádosti o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 1. 6. 2006 byly uvedeny nepravdivé údaje o zaměstnání J. S. a M. J. u obchodních společností, kde nikdy nebyli zaměstnání a při uzavírání úvěrové hypoteční smlouvy předložili kupní smlouvu sepsanou s majitelkou předmětné nemovitosti H. P., na které byl vyměněn první list, na němž bez jejího vědomí změnil ustanovení o výši kupní ceny z původních 1.100.000,- Kč na 2.300.000,- Kč, a doplnil číslo účtu patřící firmě NIKUDA s. r. o., na který byla převedena částka 1.200.000,- Kč na základě příkazu k úhradě, v kterém rovněž uvedl číslo tohoto účtu a dne 9. 6. 2006 obviněný M. B. tuto částku osobně vybral, čímž České spořitelně, a. s., způsobil škodu ve výši 1.200.000,- Kč.
Uvedená skutková zjištění považuje Nejvyšší soud za podstatná pro závěr, že jednání obviněného naplňuje znaky účastenství na trestném činu úvěrového podvodu ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a), §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona a napadený rozsudek tak nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Organizátorem trestného činu je pachatel, který jej zosnoval nebo řídil. Za zosnování se přitom považuje činnost spočívající v iniciování dohody o spáchání trestného činu, vymýšlení plánu jeho spáchání, vyhledávání osob, které by se na něm podílely, zajišťování jejich vzájemného styku, rozdělení úkolů mezi nimi, apod. Řízením je pak činnost spočívající v usměrňování všech osob podílejících se na trestné činnosti, vydávání pokynů, vyžadování jejich splnění apod. Těmto požadavkům na jednání organizátora plně odpovídá jednání obviněného M. B. zjištěné soudy, přičemž jeho námitkám v dovolání nelze přisvědčit a Nejvyšší soud je považuje za zjevně neopodstatněné.
Obviněný předně celé jeho jednání uvedené ve výroku o vině napadeného rozsudku, a které je při právním posouzení skutku nutno hodnotit jako celek, rozděluje na jednotlivé části, a tyto pak izolovaně hodnotí jako zákonné jednání (zprostředkování úvěru), nebo jednání neprokazující jeho vinu (výběr finančních prostředků z účtu). Další vybrané části skutku (uvedení nepravdivých údajů o zaměstnání, výměna prvního listu kupní smlouvy se změnou kupní ceny) pak obviněný sám interpretuje tak, že nesvědčí o tom, že by to byl on, kdo se tohoto jednání dopustil, nebo si toho byl vědom, přičemž zcela pomíjí z tohoto hlediska podstatné skutkové zjištění, že to byl právě on kdo obstarával veškeré podklady a listiny, které J. S. a M. J. nosil pouze k podpisu. Právě z tohoto skutkového zjištění přitom vyplývá, že obviněný úmyslně opatřil žádost o hypoteční úvěr s nepravdivými údaji o zaměstnání žadatelů, přičemž je ze skutku rovněž zřejmé, že on „změnil“ údaje na prvním listu kupní smlouvy a „doplnil“ číslo účtu na který pak byla převedena částka odpovídající navýšení kupní ceny a kterou si poté sám osobně vybral.
Námitka obviněného ohledně hodnocení příjmového pokladního dokladu o předání této finanční částky svědku A. B., se dotýká hodnocení důkazu soudem a nespadá pod uplatněný důvod dovolání. V tomto směru lze odkázat na odpovídající část odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 7), a zejména jeho správný závěr, že je pro posouzení viny obviněného nerozhodné, jak s penězi po jejich vyzvednutí z účtu naložil.
Nejvyšší soud proto zjistil, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné, napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku a uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není ve věci dán. Proto dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš