ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.451.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 451/2011-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 4. 2011 o dovolání obviněného Ing. arch. P. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 6 To 501/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 88/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. arch. P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 8. 2010, sp. zn. 31 T 88/2010, byl obviněný Ing. arch. P. M. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 160 denních sazeb po 250,- Kč (tj. celkem 40.000,- Kč) s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 80 dnů a dále podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 měsíců.
Jako přečin posoudil Okresní soud ve Zlíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný ve Z., dne 13. 5. 2010 ve 13.50 hodin řídil osobní automobil zn. Mercedes registrační značky …… přesto, že dnem 19. 12. 2009 pozbyl řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. z důvodu dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení řidiče.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 6 To 501/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu tohoto dovolacího důvodu spatřoval v tom, že skutek byl posouzen jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Namítl, že pokud je zákonným znakem přečinu to, že pachateli bylo řidičské oprávnění „odňato“, nebyl tento znak naplněn tím, že řidičského oprávnění „pozbyl“. Zároveň poukázal na to, že podkladem pozbytí řidičského oprávnění tu není žádné rozhodnutí, jehož výkon by tudíž byl mařen. Vyjádřil názor, že výrok o vině je v rozporu se zásadou „ne bis in idem“. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby ho Nejvyšší soud zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo maří výkon rozhodnutí orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu.
Znaky uvedeného přečinu naplní i ten, kdo řídí motorové vozidlo v době, kdy podle §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, pozbyl řidičského oprávnění uplynutím pěti pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení obecního úřadu obce s rozšířenou působností, že dosáhl celkového počtu 12 bodů, s výzvou k odevzdání řidičského průkazu nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení.
Tento právní názor byl vyjádřen ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010 (publikováno pod č. 1/2011 Sb. rozh. tr.).
V tomto stanovisku bylo vyloženo, že pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu je podřaditelné pod zákonný znak „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
V citovaném stanovisku bylo dálo vyloženo, že oznámení obecního úřadu obce s rozšířenou působností s výzvou podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu je podřaditelné pod zákonný znak „rozhodnutí orgánu veřejné moci“ ve smyslu §337 odst. 1 tr. zákoníku.
Ve zmíněném stanovisku bylo vyloženo i to, že pokud je ten, kdo pozbyl řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu a přesto poté řídil motorové vozidlo, odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nejde o dvojí postih za totéž jednání a tedy o porušení zásady „ne bis in idem“ ve vztahu k předcházejícímu postihu za porušení zákona o silničním provozu se záznamem stanoveného počtu bodů.
Pokud obviněný na podporu svých námitek poukázal na to, že v odborném tisku byl publikován článek vyjadřující právní názor shodný s jeho dovoláním, je třeba konstatovat, že trestní kolegium Nejvyššího soudu ve svém stanovisku tento článek výslovně zaznamenalo, avšak s jeho závěry se neztotožnilo.
Senát, jemuž připadlo rozhodnout o podaném dovolání, neměl důvodu jakkoli se odchylovat od právního názoru, který vyjádřilo trestní kolegium Nejvyššího soudu ve stanovisku ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, a v celém rozsahu vycházel z argumentů podrobně rozvedených v tomto stanovisku.
Ve světle těchto argumentů je evidentní, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně a předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně jsou rozhodnutími, která odpovídají právnímu názoru zastávanému v citovaném stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu a nespočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
Proto bylo zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec