ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.515.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 515/2011-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 4. 2011 o dovolání, které podal obviněný V. L. proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 42 To 345/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 T 88/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 42 To 345/2010, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 6. 9. 2010, sp. zn. 13 T 88/2010. Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě napadl v tom směru, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. s tím, že má na mysli „jiné nesprávné hmotně právní posouzení” ve smyslu tohoto ustanovení. Projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a s rozsahem provedeného dokazování. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Znovu je třeba připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, jehož účelem je náprava závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli to, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný byl uznán vinným v bodě 1 výroku o vině trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), trestným činem výtržnictví podle §202 odst. l tr. zák. a trestným činem vydírání podle §235 odst. l tr. zák., v bodě 2 výroku o vině trestným činem výtržnictví podle §202 odst. l tr. zák., v bodě 3 výroku o vině trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. l tr. zák., v bodě 4 výroku o vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) a v bodě 5 výroku o vině zločinem loupeže podle §173 odst. l tr. zákoníku.
Takto byly posouzeny skutky, které podle zjištění Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě, spočívaly ve čtyřech útocích provedených v době od počátku března 2008 do 19. 2. 2010 a směřujících proti poškozené M. Č. s tím, že jeden z těchto útoků směřoval také proti poškozenému J. K., a v dalším útoku provedeném dne 28. 2. 2010 a směřujícím proti poškozenému V. M.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by skutkový stav uvedený v bodech 1 – 5 výroku o vině nenaplňoval zákonné znaky trestných činů, kterými byl uznán vinným. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Dovolání obviněného neobsahuje žádnou hmotně právní námitku a tím pádem se zcela míjí se zákonným dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách proti tomu, že soudy opřely svá skutková zjištění o svědecké výpovědi poškozených, a označil tyto výpovědi za účelové a nezpůsobilé vyvrátit jeho obhajobu. Zároveň se obviněný snažil zpochybnit i důkazy, jejichž účelem bylo ověřit pravdivost tvrzení poškozených. Další námitky pak zaměřil proti tomu, že byly zamítnuty jeho návrhy na doplnění důkazů. Všemi těmito námitkami se obviněný snažil dosáhnout zvratu ve skutkových zjištěních soudů a toho, aby byla přijata jeho verze, podle níž se proti poškozeným nedopustil žádného jednání, pro které byl odsouzen.
Uvedené námitky mají ryze skutkovou povahu a nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají. To se týká i té varianty dovolacího důvodu, která je vyjádřena tak, že jde o „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (tj. jiné, než je právní posouzení skutku). Ani tato varianta dovolacího důvodu nezahrnuje skutkové námitky, ale týká se aplikace hmotného práva na nějakou skutkovou okolnost zjištěnou soudy, byť se jedná o okolnost, která nemá význam z hlediska právního posouzení skutku.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají evidentní obsahové zakotvení především ve svědeckých výpovědích poškozených. Soudy si byly vědomy protichůdnosti obhajoby obviněného a svědeckých výpovědí poškozených a již z tohoto důvodu hodnotily svědecké výpovědi poškozených velmi obezřetně. Pro náležité hodnocení svědeckých výpovědí poškozených si soudy vytvořily odpovídající podklad v poměrně širokém okruhu dalších důkazů, které vyzněly tak, že podpořily věrohodnost tvrzení poškozených. Soudy hodnotily usvědčující důkazy ve shodě s jejich obsahem, své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vyložily a v tomto rámci vysvětlily i nadbytečnost dalšího dokazování podle návrhů obviněného. Podstatné je, že se soudy nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, s rozsahem provedeného dokazování a se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec