ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.561.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 561/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. 5. 2011 dovolání obviněného R. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 8 To 223/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 77/2007 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. l tr. ř. se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 8 To 223/2009, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 T 77/2007.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 T 77/2007, byl obviněný R. Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. l tr. zák. na 24 měsíců. Výrokem podle §229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Jako trestný čin posoudil Obvodní soud pro Prahu 6 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 8. 6. 2005 v P. nejprve v ordinaci poškozeného MUDr. J. F. získal klíče, doklady a zplnomocnění k převodu vozidla zn. Renault Laguna registrační značky ……., které bylo ve vlastnictví poškozeného, na otce obviněného, Ing. J. Š., a poté převzal i vozidlo s příslibem úhrady dohodnuté kupní ceny za otce ve výši 360 000 Kč, vozidlo si však ponechal pro svoji potřebu, disponoval s ním jako vlastník až do zajištění vozidla policií dne 7. 6. 2007, neuhradil poškozenému sjednanou kupní cenu a způsobil mu škodu ve výši nejméně 232 000 Kč.
O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a trestu, státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a poškozený proti výroku podle §229 odst. l tr. ř., bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 8 To 223/2009. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 podle §258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §248 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na 1 rok, podle §58 odst. l tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. l tr. zák. byla stanovena zkušební doba na 3 léta. Odvolání obviněného a odvolání poškozeného byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Napadl výrok o zamítnutí svého odvolání a výrok o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že s vozidlem naložil způsobem, k němuž byl poškozeným zmocněn, a že se proto nemohl dopustit trestného činu zpronevěry. Uvedl, že podstatou věci je jen otázka zaplacení kupní ceny, která zůstala mezi ním a poškozeným sporná. Odsuzující výrok označil za prolomení zásady subsidiarity trestního práva. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustil ten, kdo si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Takovou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozuměla škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč.
Základní rys jednání, jímž si pachatel přisvojí cizí svěřenou věc, záleží v tom, že věc použije v rozporu s účelem svěření, to znamená, že svěřenou věc použije k jinému účelu, než ke kterému mu byla svěřena. O takovou situaci však v posuzovaném případě nejde.
Poškozený předal vozidlo obviněnému nejen za tím účelem, aby ho obviněný formálně převedl na Ing. J. Š., svého otce, ale zároveň za tím účelem, aby ho obviněný sám také užíval. Jasně to vyplývá ze zjištění, které Obvodní soud pro Prahu 6 učinil v odůvodnění svého rozsudku na podkladě svědecké výpovědi poškozeného. Poškozený totiž popsal okolnosti předání vozidla obviněnému tak, že se před obviněným zmínil o záměru prodat vozidlo, obviněný projevil zájem vozidlo koupit „na svého otce, protože ten měl mít nějaké bonusy u pojišťovny”, poškozený a obviněný se dohodli na kupní ceně a na to pak navazovalo samotné předání listin, klíčů a vozidla obviněnému s tím, že obviněný měl kupní cenu zaplatit později z výtěžku prodeje bytu (viz str. 3 rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6). Poškozený tedy evidentně věděl, že obviněný si vozidlo pořizuje ve skutečnosti pro sebe a že převod vozidla na otce obviněného je jen formální. S tím ostatně koresponduje také ta část svědecké výpovědi poškozeného, z níž je patrno, že otec obviněného se od celé věci distancoval a označil ji za záležitost svého syna, tj. obviněného. Lze konstatovat, že mezi poškozeným a obviněným byla ohledně vozidla uzavřena (ústní) kupní smlouva a že po předání vozidla obviněnému poškozený již ani nebyl vlastníkem vozidla.
Za tohoto stavu není možné učinit přesvědčivý závěr, že obviněný jednal v rozporu s účelem svěření vozidla, pokud si vozidlo ponechal pro svou potřebu a disponoval s ním jako vlastník. Poškozený předal obviněnému vozidlo z toho důvodu, aby ho obviněný jako vlastník pro svou potřebu užíval, a obviněný v tomto ohledu jednal ve shodě s účelem, ke kterému mu poškozený vozidlo předal. Sotva tedy mohlo jít o přisvojení cizí svěřené věci ve smyslu §248 odst. 1 tr. zák. (nehledě na přísnější právní kvalifikaci podle §248 odst. 2 tr. zák.).
Ze zjištění, která Obvodní soud pro Prahu 6 učinil na podkladě svědecké výpovědi poškozeného, je zřejmé, že poškozenému nikterak nevadilo to, že obviněný používá vozidlo pro svou potřebu a nakládá s ním jako vlastník, nýbrž to, že mu obviněný nezaplatil kupní cenu vozidla. Otázka výše dohodnuté kupní ceny a otázka, zda kupní cena byla či nebyla zaplacena, představovaly těžiště rozporu mezi výpovědí obviněného a výpovědí poškozeného. Soudy vyřešily tento rozpor tak, že uvěřily svědecké výpovědi poškozeného, a na této výpovědi založily zjištění, že obviněný nezaplatil kupní cenu. Z tohoto zjištění je zřejmé, že poškozený se jako prodávající ocitl v obtížné situaci, kterou Nejvyšší soud nemíní bagatelizovat. Nezaplacení kupní ceny však není dostatečným důvodem k tomu, aby jednání obviněného bylo kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry, jestliže chybí naplnění toho znaku trestného činu, který spočívá v přisvojení cizí svěřené věci.
Při těch skutkových okolnostech, které zjistil Obvodní soud pro Prahu 6, je podstatou věci nesplnění závazku vyplývajícího z kupní smlouvy, tj. závazku obviněného jako kupující strany zaplatit kupní cenu. Samotné nezaplacení kupní ceny není trestným činem, ale je důvodem k uplatnění prostředků soukromého práva. Pro úplnost je třeba poznamenat, že Obvodní soud pro Prahu 6 se zabýval otázkou, zda ze strany obviněného nešlo o trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., a shledal, že k takovému posouzení není důvod pro nedostatek subjektivní stránky tohoto trestného činu.
Výrok o vině obviněného trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. činí z rozsudků obou soudů rozhodnutí, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadený rozsudek Městského soudu v Praze, tak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 21. 9. 2009, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 26. 4. 2011. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec