ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.634.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 634/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. srpna 2011 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 9 To 468/2010, v neprospěch obviněného JUDr. J. Š. v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 150 T 19/2010, takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 150 T 19/2010, byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. ZK 328/2010, pro skutek spočívající v tom, že dne 17. 12. 2010, v P. v baru I. C. v průběhu události pořádané neonacistickou organizací Národní odpor Praha pod názvem „N.O.P. Vánoční maškarní ples“, které se aktivně účastnil, v přítomnosti nejméně dalších 15 osob, společně s dalšími dosud blíže neztotožněnými osobami, při příchodu osoby oblečené do karnevalové masky Adolfa Hitlera, vědom si jeho významu, opakovaně provolával nacistický pozdrav „Sieg Heil“. Tímto skutkem, který podle názoru soudu I. stupně není trestným činem, měl podle návrhu na potrestání obviněný spáchat trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zákona.
Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podala státní zástupkyně v neprospěch obviněného odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 9 To 468/2010, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné, když dospěl k závěru, že obviněný jednání nespáchal veřejně ve smyslu ustanovení §261 tr. zákona.
Usnesení odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Dovolání bylo podáno v neprospěch obviněného. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že daný trestný čin není spáchán veřejně, pokud obviněný provolával nacistický pozdrav před účastníky akce ale spolu s nimi, a proto nešlo o jiné další osoby, které by s předmětným hnutím nesympatizovaly a mohly by být takovým projevem pohoršeny. Nejvyšší státní zástupce namítá, že ustanovení §261 tr. zákona nevyžaduje, aby pachatel, který veřejně projevuje sympatie k danému hnutí, měl současně úmysl svým projevem ovlivnit či pohoršit jiné osoby. Úmysl pachatele je dán pouze tím, že musí vědět, že svým jednáním projevuje sympatie k hnutí uvedenému v §260 tr. zákona, aniž by měl současně úmysl někoho svým projevem ovlivnit. Legální definice veřejného spáchání trestného činu podle §89 odst. 4 tr. zákona vyžaduje k naplnění znaku před více než dvěma osobami současně přítomnými, aby se jednalo o osoby odlišné od pachatele, které jsou způsobilé jeho projev postřehnout a porozumět mu. V daném případě bylo úmyslem obviněného projevit svůj pozitivní postoj k neonacistickému hnutí, a to před osobami, které se předmětné akce zúčastnily. Je přitom nepodstatné, že tyto osoby rovněž sympatizují s neonacistickým hnutím reprezentovaným Národním odporem, jehož sympatizanti se ve svém přesvědčení utvrzují právě provoláváním takových hesel a rovněž je nepodstatné, že část z nich s obviněným předmětný pozdrav provolávala. Jednání obviněného přitom vykazuje i dostatečný stupeň nebezpečnosti pro společnost, který v žádném případě nelze označit za pouze nepatrný.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud tím pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu I. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že souhlasí se závěry odvolacího soudu a nejvyšší státní zástupce kriminalizuje již pouhou jeho účast na dané akci. Za dané situace jsou ale všichni účastníci předmětné akce spolupachatelé trestného činu, u nichž ale absentuje znak veřejnosti, protože jinak by pachatelé byli zároveň osobami odlišnými od pachatelů. Znak veřejnosti je totiž mj. naplněn tehdy, když ke spáchání trestného činu dojde před více než dvěma osobami současně přítomnými a musí se jednat o osoby odlišné od pachatele. Obviněný nesouhlasí ani s názorem nejvyššího státního zástupce o naplnění materiální stránky trestného činu, když nebyly přítomny nestranné osoby jež by byly jednáním pohoršeny, videozáznam nebyl určen k šíření na veřejnosti, samotné jednání bylo spontánní, trvalo cca 7 sekund a vyslovil pouze část pozdravu „Sieg Heil“, navíc zcela zřejmě pod vlivem alkoholu. Zohledněna by měla být i jeho osoba, když je bezúhonný, nebyly u něj zjištěny žádné sklony k diskriminaci určitých osob či skupin, své jednání považuje za nepatřičné, nacistické či jakékoliv jiné hnutí striktně odsuzuje a v žádném případě se neztotožňuje s jeho ideály. Obviněný proto navrhl, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto v neveřejném zasedání.
Jak vyplývá z napadeného usnesení a obsahu dovolání, podstatnou otázkou, která je předkládána k přezkumu dovolacímu soudu, je výklad znaku „veřejně“ ve smyslu ustanovení §261 tr. zákona, zařazeného mezi trestné činy podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka (§260 – podpora a propagace; §261 – veřejné projevování sympatie; §261a – veřejné popírání, zpochybňování a schvalování).
Ze znění skutkových podstat tří trestných činů zařazených pod souhrnný název „Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka“ je zřejmé, že se tyto liší formou jednání pachatele. Pachatel trestného činu podle §260 tr. zákona „podporuje nebo propaguje“ dané hnutí, pachatel trestného činu podle §261 tr. zákona „veřejně projevuje sympatie“ k danému hnutí a pachatel trestného činu podle §261a tr. zákona „veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit“ zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti.
Podle §89 odst. 4 písm. b) tr. zákona je trestný čin spáchán veřejně, jestliže je spáchán před více než dvěma osobami současně přítomnými.
Odvolací soud dospěl k závěru, že obviněný nenaplnil znak „veřejně“ proto, že se jednalo o neveřejnou akci určenou pouze pro zvané účastníky, akci pořádalo hnutí Národní odpor Praha pro své členy, resp. stoupence a přívržence, nikoliv pro širší veřejnost vůči níž by bylo nacistické hnutí propagováno, a i když obviněný jednal před více než dvěma osobami současně přítomnými, šlo o osoby společně s ním provolávající druhou část pozdravu „Sieg Heil“, a nikoliv o další osoby, které by nesympatizovaly s nacistickým hnutím a mohly by být takovým projevem pohoršeny.
Nejvyšší státní zástupce s tímto názorem nesouhlasí a namítá, že ustanovení §261 tr. zákona nevyžaduje, aby pachatel veřejně projevující sympatie k danému hnutí, měl současně úmysl ovlivnit či pohoršit svým projevem jiné osoby, jak dovodil odvolací soud. Úmysl pachatele tohoto trestného činu je dán pouze tím, že musí vědět, že svým jednáním projevuje sympatie k hnutí uvedeném v §260 tr. zákona, aniž by měl současně úmysl někoho svým projevem ovlivnit. Pro spáchání trestného činu veřejně ve smyslu §89 odst. 4 písm. b) tr. zákona vyžaduje ustálená judikatura, aby se jednalo o osoby odlišné od pachatele, které jsou způsobilé jeho projev postřehnout a porozumět mu. Je nepodstatné, že tyto osoby rovněž sympatizují s neonacistickým hnutím a zda také část z nich s obviněným předmětný pozdrav provolávala.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je nedůvodné.
Odvolací soud naplnění znaku „veřejně“ ve smyslu ustanovení §261 tr. zákona zjevně podmiňuje mj. požadavkem, aby projev sympatie k hnutí uvedenému v §260 tr. zákona měl za cíl propagaci tohoto hnutí mezi osobami stojícími mimo toto hnutí, resp. nesdílejícími názory jeho členů. Propagace daného hnutí je ale přímo znakem trestného činu podle §260 tr. zákona, přičemž se pro její naplnění vyžaduje (stejně jako u alternativního znaku „podporuje“), aby se jednalo o způsob jednání směřující k tomu, aby hnutí získalo další přívržence či se jinak posílila jeho pozice (viz Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 11/2007). Lze proto přisvědčit námitce nejvyššího státního zástupce, že zákonodárce v §261 tr. zákona nevyžaduje, aby pachatel, který veřejně projevuje sympatie k danému hnutí, měl současně úmysl svým projevem ovlivnit či pohoršit jiné osoby a projevem sympatií ve smyslu daného ustanovení je pouze vyjádření pozitivního vztahu či obdivu k tomuto hnutí.
Není-li pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §261 tr. zákona (veřejné projevování sympatie k hnutí uvedenému v §260 tr. zákona) nutný úmysl směřující k získání dalších přívrženců, či k posílení pozice daného hnutí, není pak z hlediska naplnění formálních znaků tohoto trestného činu rozhodné, zda pachatel projeví sympatie k danému hnutí pouze mezi členy nebo přívrženci tohoto hnutí, anebo tak učiní mezi jinými osobami. V konkrétním případě bude ale zjevně rozdílný stupeň společenské nebezpečnosti jednání pachatele.
V případě obviněného JUDr. J. Š. bylo ale rozhodnutí odvolacího soudu založeno na právním názoru, že obviněný se jednání nedopustil veřejně, a nenaplnil tak tento formální znak skutkové podstaty trestného činu podle §261 tr. zákona, když přítomné osoby „společně s ním se účastnily provolávání druhé části nacistického pozdravu Sieg Heil“. Odvolací soud tak vycházel ze situace, že všechny přítomné osoby se dopustily stejného jednání společně s obviněným, což má oporu i v popisu skutku. Tam je totiž uvedeno, že obviněný opakovaně provolával nacistický pozdrav „v přítomnosti nejméně dalších 15 osob, společně s dalšími dosud blíže neztotožněnými osobami“. To ostatně vyplývá také z videozáznamu a jeho vyhodnocení znalcem (specializace extremizmus – č. l. 66 tr. spisu), který uvedl, že „přihlížející skandují pozdrav“, resp. obviněný gestikuluje rukou v rytmu „skandování ostatních osob“. Uvádí-li proto nejvyšší státní zástupce v dovolání, že heslo pouze „část z nich se spoluobviněným provolávala“, takovýto závěr z provedených důkazů nevyplývá a je také v rozporu se skutkovým stavem z něhož vycházel odvolací soud. Proto lze přisvědčit závěru odvolacího soudu, že obviněný nespáchal čin veřejně ve smyslu ustanovení §261 tr. zákona. Je-li totiž podle §89 odst. 4 písm. b) tr. zákona trestný čin spáchán veřejně tehdy, jestliže je spáchán před více než dvěma osobami současně přítomnými, přičemž se musí jednat o osoby odlišné od pachatele, nemůže se pachatel dopustit trestného činu veřejně jednáním před osobami, které se tohoto jednání dopouštějí společně s ním, tj. fakticky před spolupachateli. To také obviněný namítá ve svém vyjádření k dovolání.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku a ve věci nejsou dány uplatněné důvody dovolání. Proto bylo dovolání zamítnuto podle §265j tr. ř. jako nedůvodné, přičemž Nejvyšší soud takto rozhodl podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš