ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.672.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 672/2011-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 5. 2011 o dovolání, které podal obviněný K. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 6 To 518/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 32 T 104/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 6 To 518/2010, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 32 T 104/2010. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině a vztahují se k subjektivní stránce trestného činu, nemají oporu v provedeném dokazování a jsou výsledkem nesprávného hodnocení důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný byl odsouzen pro pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 5. 10. 2010 okolo 02.45 hodin v P., před domem č. ……. za pomoci provázku vyháčkoval a otevřel pravé přední dveře vozidla zn. Škoda Pick-up LXi registrační značky …….., jehož vlastníkem byl M. M., následně do vozidla vstoupil, prohledal je a poté, co oproti svému očekávání nenalezl žádné cennější věci, které by mohl z vozidla odnést, vozidlo opustil. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině se uvedeného jednání dopustil, ačkoli byl ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 103 T 218/2006 odsouzen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) k trestu odnětí svobody na tři měsíce, který vykonal dne 13. 3. 2009.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by tento skutkový stav neodpovídal zákonným znakům pokusu přečinu, jímž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Polemika obviněného se zjištěním, že do vozidla vnikl proto, aby z něho odnesl nějaké cennější věci, je mimo dovolací důvod. Je totiž založena na ryze skutkových námitkách, jimiž se obviněný snažil prosadit svou vlastní skutkovou verzi založenou na tvrzení, podle něhož do vozidla vnikl proto, že se domníval, že patří jeho známému, kterému chtěl zanechat vzkaz. To, že soudy tuto verzi skutkového stavu nepřijaly, nezakládá dovolací důvod.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou vazbu na důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 8, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Soudy se zabývaly obhajobou obviněného ohledně toho, co bylo cílem jeho jednání, a pokud tuto obhajobu odmítly jako nevěrohodnou, měly pro to dostatečné důvody, které také odpovídajícím způsobem vysvětlily. Výstižně přitom poukázaly zejména na to, jak bylo jednání obviněného zachyceno záznamem kamery sledující prostor kolem místa činu. Ze záznamu je patrno, že k činu došlo v nočních hodinách (kolem 02.45 hod.), že obviněný při pohybu po ulici obcházel více vozidel, do kterých nahlížel, a že po vniknutí do vozidla poškozeného v něm po určitou delší dobu setrval. Pokud soudy tento způsob jednání obviněného považovaly za projev záměru odcizit z vozidla nějaké cennější věci, není na tom nic nelogického, zvláště když namítaného cíle zanechat vzkaz svému známému obviněný mohl snadno dosáhnout jinak. K tomu přistupuje okolnost, že z ničeho nevyplývalo, že právě to vozidlo, které si obviněný vybral, patří jeho známému. Nesouhlas obviněného se zjištěním soudů v otázce, k jakému cíli směřovalo jeho jednání, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu, aniž se zabýval právním posouzením skutku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec