ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.911.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 911/2011 – 28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 3. srpna 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného I. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. 12 To 6/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 9/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. 7 T 9/2010, byl obviněný I. F. uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem sám a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. 12 To 6/2011, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem sám a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to ho odsoudil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z důvodu nesprávného právního posouzení skutku. Nebylo mu podle něj nejméně v jednom případě prokázáno, že se podílel na odběru zboží, což měl potvrdit svědek J. V. Celková škoda by pak měla být nižší, a proto mělo být jeho jednání posouzeno pouze jako pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a podle toho uložen i mírnější trest. V dovolání pak uvádí, že pro uložení mírnějšího trestu svědčí také skutečnost, že od spáchání zločinu uplynulo 18 let, přičemž předtím i potom vedl řádný život a lze předpokládat, že tomu bude tak i nadále.
Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo sám ve věci rozhodl rozsudkem, uznal jej vinným podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a uložil mu výrazně mírnější trest.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že dovolatel sice deklaruje svoji znalost skutečnosti, že v rámci dovolacího řízení nelze přezkoumávat skutková zjištění, obsah jeho dovolání však tomuto tvrzení neodpovídá. Jeho námitky proti právní kvalifikaci vycházejí z primárně skutkové námitky, podle které se dílčího útoku pod bodem I/6 výroku o vině vůbec neúčastnil. K námitce směřující primárně do oblasti skutkových zjištění ovšem nelze v dovolacím řízení přihlížet. Deklarovanému dovolacímu důvodu rovněž neodpovídají ani námitky směřující proti výroku o trestu. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu sice lze namítat nesprávnost některých hmotně právních posouzení týkajících se rozhodování o trestu, např. nesprávnou aplikaci zákonných ustanovení o ukládání souhrnného a společného trestu, nelze však vznášet námitky směřující toliko proti přílišné přísnosti uloženého trestu. Takovéto námitky, pokud jde jinak o trest přípustný a uložený v rámci zákonné trestní sazby, nelze vznášet ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je jinak k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu určen. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný sice v dovolání formálně zpochybňuje právní posouzení skutku, když uvádí, že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno podle §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, tuto námitku však zakládá pouze na tvrzení, že se neúčastnil na odběru zboží u dílčího útoku pod bodem I/6 výroku o vině, a proto v daném případě nezpůsobil uvedenou škodu. Obviněný tímto založil obecně hmotně právní námitku pouze na výhradách vůči skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, které nemůžou být předmětem přezkumu dovolacího soudu, když nespadají pod uplatněný dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Navíc byla tato námitka uplatněna již v odvolacím řízení, odvolací soud jí věnoval patřičnou pozornost a náležitě se s ní vypořádal. Obviněný svým jednáním způsobil škodu velkého rozsahu, jak bylo soudy nižších stupňů prokázáno, a proto nelze pochybovat o správnosti právní kvalifikace podle §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
Ani námitkou, že mu byl uložen nepřiměřený trest, přičemž soudy nezhodnotily všechny okolnosti podmiňující uložení mírnějšího trestu, obviněný uplatněný dovolací důvod nenaplnil. Nejvyšší soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. R 22/2003 tr. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2003). Dovolatel namítal právě nepřiměřenost uloženého trestu, a proto z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o námitku, kterou nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.
Nad rámec Nejvyšší soud uvádí, že se nelze ztotožnit ani s tvrzením obviněného, že mu měl být uložen mírnější trest, vzhledem k tomu, že od spáchání trestného činu do vyhlášení odsuzujícího rozsudku uběhlo 18 let. Byl to právě obviněný, kdo zapříčinil takovou délku řízení, když se již od roku 2000 vyhýbal trestnímu stíhání, přičemž bylo neznámé místo jeho pobytu a na základě toho také proti němu vedeno řízení jako proti uprchlému, ve kterém byl již v roce 2002 pravomocně odsouzen. V roce 2010 byla pak k žádosti obviněného původní odsuzující rozhodnutí zrušena postupem podle §306a odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které se časovým odstupem dostatečně zabývaly.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš