ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.953.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 953/2011-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 8. 2011 o dovolání, které podal obviněný D. E. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 8 To 20/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 2/2011, takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 1 T 2/2011, byl obviněný D. E. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. l tr. zákoníku, §145 odst. l tr. zákoníku a odsouzen podle §145 odst. l tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm roků a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. l písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci.
O odvoláních, která podali obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 8 To 20/2011. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Praze podle §258 odst. l písm. d) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. l tr. zákoníku, §140 odst. l tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. l tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. l písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §70 odst. l písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Jako pokus zločinu vraždy podle §21 odst. l tr. zákoníku, §140 odst. l tr. zákoníku posoudil Vrchní soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný dne 20. 8. 2010 v době od 04,50 do 05,00 hodin v K. n. V., okr. M., na vozovce před domem v Č. ulici po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného J. H. tak, že ho zavíracím nožem o délce čepele 15,5 cm a šířce čepele 16 mm zezadu střední silou bodl do zad pod levou lopatkou ve výši šestého hrudního obratle při páteři, tím mu způsobil bodnou ránu o hloubce 3 cm zasahující k trnovému výběžku šestého hrudního obratle, o který se čepel nože zastavila a nepronikla tak hlouběji do hrudní dutiny, přičemž proniknutí nože do hrudní dutiny mohlo vést ke smrti poškozeného v důsledku poranění levé plíce nebo velkých hrudních cév s následným zakrvácením levé hrudní dutiny. Jinak Vrchní soud v Praze zjistil, že zranění, které poškozený skutečně utrpěl, si vyžádalo léčení po dobu dvou až tří týdnů a neohrozilo bezprostředně život poškozeného.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu, a to s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), k) tr. ř. Pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul námitky proti postupu Vrchního soudu v Praze, v němž spatřoval porušení ustanovení §259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř. Poukázal na to, že Vrchní soud v Praze změnil výrok o vině, aniž sám provedl jakýkoli důkaz. Vytkl, že Vrchní soud v Praze nepřípustně změnil skutkový stav zjištěný Krajským soudem v Praze. Namítl nesprávnost právního posouzení skutku z hlediska subjektivní stránky činu, který podle jeho názoru nesměřoval ke způsobení smrtelného následku, ale jen ke způsobení těžké újmy na zdraví, tak jak konstatoval Krajský soud v Praze. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. k) tr. ř. obviněný neuvedl nic bližšího. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Především je třeba připomenout, že podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho, jak je uvedený dovolací důvod konstruován, je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení a že v dovolání lze vytýkat jen takové vady, které představují porušení h m o t n é h o práva, tj. zejména porušení trestního zákona. Pokud je dovolání podáno proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají uvažovanému dovolacímu důvodu jen námitky v tom smyslu, že skutkový stav zjištěný soudem nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. V rozporu s tím obviněný založil dovolání z podstatné části na námitkách, jimiž vytýkal porušení p r o c e s n í h o práva, tj. trestního řádu. Takové námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Pod tento dovolací důvod lze zahrnout pouze námitky, jimiž obviněný zpochybnil závěr Vrchního soudu v Praze, že šlo o pokus zločinu vraždy podle §21 odst. l tr. zákoníku, §140 odst. l tr. zákoníku, a jimiž se ohradil proti závěru o úmyslném zavinění ve vztahu k hrozícímu smrtelnému následku.
Vrchní soud v Praze učinil závěr o naplnění subjektivní stránky pokusu zločinu vraždy na podkladě zjištění týkajících se povahy nože použitého k útoku, okolností útoku, způsobu jeho provedení a jeho intenzity. V tomto ohledu Vrchní soud v Praze výstižně poukázal na zjištění, že se jednalo o mimořádně ostrý nůž s dlouhou úzkou čepelí, a to zavírací nůž, jehož otevírací mechanismus vyžaduje použití obou rukou a vylučuje např. jen nějaké mimovolné otevření. Obviněný tedy k útoku použil zbraně, která svou povahou byla způsobilá poměrně snadno způsobit smrtelné zranění. Pokud jde o okolnosti útoku, Vrchní soud v Praze správně zdůraznil zjištění, že obviněný poškozeného pronásledoval, běžel za ním a při dostižení ho zezadu bodl do místa, které bylo vzhledem k jejich vzájemnému postavení nejsnáze zasažitelné a přitom nejzranitelnější. Zjištění, že rána nožem byla vedena silou střední intenzity, Vrchní soud v Praze naprosto důvodně hodnotil tak, že tato síla byla dostatečná ke způsobení smrtelného zranění s ohledem na charakter nože a na to, že i při této síle rána směřovala hlouběji do hrudní dutiny, do které nepronikla jen v důsledku náhodného zastavení o tvrdou překážku, tj. o trnový výběžek hrudního obratle. To, že za popsaných okolností rána mohla proniknout hlouběji do hrudní dutiny poškozeného a vést ke smrtelnému zranění, bylo i z hlediska obviněného snadno předvídatelné. Jestliže by smrtelný následek skutečně nastal, nebylo by to nic, co by se objektivně vymykalo povaze, způsobu a intenzitě provedeného útoku a co by ze subjektivního hlediska obviněného stálo mimo jeho možnost předvídat vznik takového následku. Nejvyšší soud se proto plně ztotožnil se závěry Vrchního soudu v Praze. Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou relevantní námitku, která by byla způsobilá tyto závěry zvrátit, svůj nesouhlas s těmito závěry formuloval pouze obecně, aniž vznesl nějaké konkrétní hmotně právní argumenty, a poukazoval jen na nedostatek procesních podmínek, za nichž může odvolací soud změnit rozhodnutí soudu prvního stupně.
Procesní námitky, jak již bylo uvedeno, nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však nemohl pominout zřetel na ústavně garantované právo na spravedlivý proces. Do tohoto rámce spadá i dodržení zásady, podle níž odvolací soud po zrušení rozsudku soudu prvního stupně může meritorně nově rozhodnout jen za předpokladu, že tak činí na podkladě skutkového stavu, který zjistil soud prvního stupně, nebo na podkladě změny skutkového stavu, která je výsledkem dokazování provedeného odvolacím soudem. Tuto zásadu Vrchní soud v Praze neporušil. Porovnají-li se skutková zjištění Vrchního soudu v Praze se skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze, vyplývá z toho, že skutková zjištění obou soudů jsou shodná. Lze konstatovat, že Vrchní soud v Praze v celém rozsahu převzal skutková zjištění Krajského soudu v Praze. Rozdíl je jen v tom, že Vrchní soud v Praze do skutkové části výroku o vině zahrnul tato zjištění v širším rozsahu. Jde jednak o okolnost, že čepel nože se zastavila o trnový výběžek šestého hrudního obratle poškozeného, a dále o okolnost, že zranění poškozeného v případě proniknutí do hrudní dutiny mohlo vést k jeho smrti v důsledku poranění levé plíce nebo velkých hrudních cév s následným zakrvácením levé hrudní dutiny. K těmto zjištěním předtím dospěl i Krajský soud v Praze a vyjádřil je v odůvodnění rozsudku v souvislosti s hodnocením znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Krajský soud v Praze tato zjištění nepojal do popisu skutku uvedeného ve výroku o vině evidentně jen proto, aby popis skutku odpovídal té právní kvalifikaci, pro kterou se rozhodl. Vrchní soud v Praze nijak nevybočil z mezí spravedlivého procesu tím, že do výroku svého rozsudku zahrnul zjištění, které bylo předtím uvedeno v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze. Rozdíl mezi oběma rozsudky je jen v odlišném právním posouzení, a nikoli ve změně skutkového stavu.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. k) tr. ř. (ve znění zákona č. 200/2002 Sb.) spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný sice odkázal na toto ustanovení, avšak neuvedl, který konkrétní výrok podle jeho názoru v napadeném rozsudku chybí nebo který výrok a v jakém směru považuje za neúplný. S touto částí dovolání se tedy Nejvyšší soud nemohl vypořádat jinak než konstatováním, že napadeným rozsudkem bylo vyčerpáno vše, co bylo předmětem rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. V napadeném rozsudku žádný výrok nechybí ani není neúplný.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec