ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.970.2011.2
sp. zn. 7 Tdo 970/2011-I-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 8. 2011 dovolání, které podal obviněný V. M. H. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 9 To 236/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 41/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 9 To 236/2010, ohledně obviněného V. M. H. v odsuzujícím výroku o vině a ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikazuje, aby věc obviněného V. M. H. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 21 T 41/2009, byl obviněný V. M. H. uznán vinným trestným činem obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle §246 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) v jednočinném souběhu s trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 1 výroku o vině), trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 2 výroku o vině) a trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm.b) tr. zák. (bod 3 výroku o vině) a odsouzen podle §219 odst. l tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na třináct let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §53 odst. l tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 300 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na deset měsíců, a to při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 43 T 7/2007, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 8 To 83/2007, a dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Kromě toho bylo rozhodnuto ohledně dalších jedenácti obviněných.
O odvoláních, která podali obviněný V. M. H. a další čtyři obvinění, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 9 To 236/2010. Ohledně obviněného V. M. H. byl z podnětu jeho odvolání rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 podle §258 odst. l písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný V. M. H. byl uznán vinným trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 1 výroku o vině) a trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (bod 3 výroku o vině) a odsouzen podle §219 odst. l tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §53 odst. l tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 300 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na deset měsíců, přičemž byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 7/2007, a další obsahově navazující rozhodnutí. Souhrnný trest byl obviněnému V. M. H. uložen i za pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. l tr. zák., §219 odst. l tr. zák., jímž byl uznán vinným ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 7/2007. Části obžaloby, které odpovídal bod 2 výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, byl obviněný V. M. H. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn.
Jako trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 1 výroku o vině) posoudil Městský soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 9 spočíval v podstatě v tom, že obviněný V. M. H. v součinnosti s další obviněnou jako provozovatel nočního podniku „V.” v P., B., odkoupili od převaděče ženu jménem N. T. H. (alias T.) dopravenou do České republiky z Vietnamu, psychickým nátlakem, bitím jejího přítele, oddělením od něho, hrozbou prodání jiné osobě, hrozbou narůstání dluhu vzniklého koupí od převaděče a zákazem vycházení bez doprovodu hlídače ji přiměli k provozování prostituce za podmínek, kdy z účtované částky 1 800 Kč za poskytnutou sexuální službu odváděla 900 Kč na splacení dluhu a dalších 900 Kč obviněným za možnost provozovat sexuální služby v jejich podniku a kdy jim platila další 3 000 Kč měsíčně za přístřeší a stravu, čímž získali celkem nejméně 140 000 Kč, a poté ji v květnu 2004 prodali jiné obviněné a další osobě.
Jako trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (bod 3 výroku o vině) posoudil Městský soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na odchylku týkající se doby páchání činu i podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 9 spočíval v podstatě v tom, že obviněný V. M. H. od května 2005 do 9. 11. 2006 s výjimkou období od 14. 8. 2005 do 10. 10. 2005, kdy byl ve vazbě, provozoval noční klub „V.” v P., B., a to v rámci činnosti skupiny vytvořené za účelem dosahování finančního zisku, působící v P., Ch., Ch. a jinde v České republice, mající vnitřní organizační strukturu a rozdělení rolí a zabývající se zajišťováním sexuálních služeb osobami vietnamské národnosti, přičemž tato skupina působila nejméně od května 2005 do prosince 2007 s tím, že obviněný V. M. H. a dalších devět obviněných provozovali a organizovali chod nočních klubů, v nichž byly nabízeny a poskytovány sexuální služby za úplatu, přijímali klienty, vybírali od nich peníze, vypláceli dívky, vydávali pokyny, podle kterých dívky poskytující sexuální služby jednaly, zajišťovali výměnu dívek mezi nočními kluby navzájem, zařizovali prodloužení víz či povolení k pobytu pro dívky, po předchozí vzájemné domluvě s dívkami, z nichž deset bylo ztotožněno a uvedeno ve výroku o vině, je ubytovali v uvedených nočních klubech a dívky obviněným z částky 1 800 Kč účtované za poskytnutou sexuální službu odváděly 600 Kč, čímž obvinění získali finanční prostředky v celkové výši nejméně 168 500 Kč.
Obviněný V. M. H. podal prostřednictvím obhájkyně dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl co do odsuzujícího výroku o vině, který se ho týká, a co do výroku o trestu, který mu byl uložen. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V obsáhle zpracovaných námitkách projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy. Zvláště pak se ohradil proti zjištění, že N. T. H. (alias T.) byla k prostituci přinucena násilím, na kterém by se sám nějak podílel. Pokud jde o právní posouzení skutků, tak jak byly zjištěny soudy, vytkl, že skutek uvedený v bodě 1 výroku o vině měl být posouzen podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.), a to jako přečin kuplířství podle §189 odst. l tr. zákoníku, a že skutek uvedený v bodě 3 výroku o vině nevykazuje znaky trestného činu kuplířství podle §204 odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť z jeho popisu nevyplývá, v čem konkrétně měla spočívat jeho činnost jako člena organizované skupiny. Obviněný V. M. H. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného V. M. H. i řízení předcházející této části rozsudku a shledal, že dovolání je důvodné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z toho, jak je konstruován uvedený dovolací důvod, vyplývá, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a že dovolacím důvodem nejsou námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
S ohledem na nezbytnost respektovat ústavně zaručené právo na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, a to v případě, že to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.
K výroku o vině trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 1 výroku o vině)
Tento výrok nemůže obstát již z toho důvodu, že pokud Městský soud v Praze rozhodoval dne 29. 9. 2010, tj. poté, co dne 1. 1. 2010 nabyl účinnosti trestní zákoník, a přitom posuzoval skutek spáchaný za účinnosti dřívějšího trestního zákona, měl si ujasnit, který z těchto zákonů je namístě aplikovat. V tomto ohledu se měl řídit zásadou, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a že podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele příznivější (§2 odst. l tr. zákoníku, §16 odst. l tr. zák.).
Znaky trestného činu kuplířství podle §204 odst. l tr. zák. spočívají v tom, že pachatel jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo v tom, že pachatel kořistí z prostituce provozované jiným. V tomto ustanovení je stanovena sazba trestu odnětí svobody až na tři léta.
Znaky trestného činu kuplířství podle §189 odst. l tr. zákoníku spočívají v tom, že pachatel jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo v tom, že pachatel kořistí z prostituce provozované jiným. V tomto ustanovení je sazba trestu odnětí svobody stanovena na šest měsíců až čtyři roky, což znamená, jde o přísnější ustanovení, než je ustanovení §204 odst. l tr. zák.
Městský soud v Praze však ve zjištěném skutku spatřoval zároveň i naplnění znaků trestného činu kuplířství podle §204 odst. 2 tr. zák., neboť jak vyplývá z tzv. právní věty výroku o vině, dospěl k závěru, že obviněný spáchal čin za použití pohrůžky násilí a pohrůžky jiné vážné újmy. Tyto okolnosti, které mají kvalifikační význam z hlediska trestního zákona účinného v době spáchání činu, však jsou bez vlivu na právní kvalifikaci podle trestního zákoníku účinného v době rozhodování Městského soudu v Praze. V ustanovení §204 odst. 2 tr. zák., podle něhož Městský soud v Praze posoudil skutek, je stanovena sazba trestu odnětí svobody na jeden rok až pět let. Ustanovení §189 tr. zákoníku v žádném ze svých odstavců nestanoví jako kvalifikační znak násilí, pohrůžku násilí ani pohrůžku jiné vážné nebo těžké újmy. Za tohoto stavu se právní posouzení skutku podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 vyčerpává aplikací ustanovení §189 odst. l tr. zákoníku, které je pro obviněného evidentně příznivější. I kdyby ta část skutku, která podle zjištění Městského soudu v Praze záležela v tom, že obviněný poškozenou k prostituci nutil pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy, byla případně kvalifikována jako trestný čin vydírání podle §175 odst. l tr. zákoníku, stále je to pro obviněného příznivější, než použití ustanovení §204 odst. 2 tr. zák. (sazba trestu odnětí svobody je v §175 odst. l tr. zákoníku stanovena na šest měsíců až čtyři léta).
Soudy kvalifikovaly čin obviněného V. M. H. jako čin spáchaný mimo jiné za použití pohrůžky násilí a jiné vážné újmy ve smyslu §204 odst. 2 tr. zák. na podkladě zjištění, že dívka jménem N. T. H. (alias T.) byla k prostituci přinucena bitím jejího přítele a oddělením od něho. Toto zjištění soudy vyvodily ze svědecké výpovědi N. T. H. Svědkyně byla vyslechnuta dvakrát. V první výpovědi dne 6. 11. 2007 uvedla mimo jiné to, že k prostituci se uchýlila na nátlak spočívající v tom, že „zmlátili” jejího přítele, a také pod vlivem toho, že na ni „tlačili”, že je s přítelem od sebe oddělí. Tato výpověď zůstala nejasná v otázce, kdo konkrétně jejího přítele mlátil a kdo jí hrozil oddělením od něho. V druhé výpovědi ze dne 13. 5. 2008 se svědkyně k této otázce vyjádřila blíže, a to tak, že jejího přítele mlátil S. H. a že se jednalo o tlak z jeho strany. Přitom S. H. byl osobou, která svědkyni a jejího přítele dopravila do České republiky. Ve vztahu k obviněnému V. M. H. svědkyně neuvedla nic, co by ukazovalo na to, že by jejího přítele bil nebo vyhrožoval jejich vzájemným oddělením, popř. že by věděl o násilném jednání a výhrůžkách ze strany S. H. Svědkyně popsala úlohu obviněného V. M. H. tak, že souhlasila s jeho nabídkou, že bude v jeho klubu pracovat jako prostitutka. Z toho je zřejmé, že výrok o vině obviněného V. M. H. je založen i na zjištěních, která nemají odpovídající obsahovou návaznost na důkazy a která jsou v poměru k důkazům v extrémním rozporu. Takový rozpor je důvodem, pro který Nejvyšší soud může zasáhnout do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, třebaže skutkové námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. jinak zásadně nespadají.
K výroku o vině trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (bod 3 výroku o vině)
Tento výrok nemůže obstát z toho důvodu, že skutková zjištění, na nichž je založen, neskýtají přesvědčivý podklad pro závěr, že obviněný V. M. H. spáchal čin jako člen organizované skupiny ve smyslu §204 odst. 3 písm. b) tr. zák. Pokud soudy považovaly obviněného V. M. H. za člena organizované skupiny vytvořené ostatními obviněnými, není ze skutkových zjištění soudů patrno, v čem konkrétně měla spočívat jeho součinnost s ostatními obviněnými. Soudy pokládaly obviněného V. M. H. za spolupachatele ostatních obviněných, avšak ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, v čem konkrétně mělo spočívat společné jednání obviněného V. M. H. na straně jedné a ostatních obviněných na straně druhé. Ze skutkových zjištění soudů zejména není zřejmé, v jakém ohledu se jednání obviněného V. M. H. týkalo provozování prostituce v jiných nočních klubech než v jeho nočním klubu „V.” v P., B.. Jednání obviněného V. M. H. se ve vztahu k jednání ostatních obviněných jeví jen jako tzv. souběžné pachatelství, a nikoli jako spolupachatelství. Z toho vyplývá odpovědnost obviněného V. M. H. jen za provozování prostituce v jeho nočním klubu, a to včetně výše získaného finančního prospěchu.
Městský soud v Praze ve výroku o vině uvedl, že obviněný V. M. H. jednal jako člen skupiny „vytvořené za účelem dosahování zisku .... mající vnitřní organizační strukturu a rozdělení rolí”. Tím Městský soud v Praze pouze vyjádřil znaky, které obecně definují organizovanou skupinu, avšak rozhodně tím nevyjádřil žádný konkrétní způsob zapojení obviněného V. M. H. do činnosti skupiny ostatních obviněných jako spolupachatelů.
Součinnost členů skupiny Městský soud v Praze ve výroku o vině vymezil tak, že „provozovali a organizovali chod .... nočních klubů, .... přijímali klienty, vybírali peníze od klientů, vypláceli dívky, vydávali pokyny, podle kterých pak jednaly dívky ………, zajišťovali výměnu dívek mezi nočními kluby navzájem, zařizovali prodloužení víz či povolení k pobytu pro dívky”. Ovšem z důkazů, jejichž obsah citovaly soudy v odůvodnění rozsudků, je patrno, že jako jediná dívka z těch, které podle zjištění soudů provozovaly prostituci, se o činnosti obviněného V. M. H. zmiňovala pouze svědkyně N. T. H. a ta provozovala prostituci v jeho nočním klubu „V.”. Ostatní dívky provozující prostituci v jiných nočních klubech se ve svých svědeckých výpovědích nezmiňovaly o žádné činnosti obviněného V. M. H. Nic konkrétního v tomto směru nevyplývá ani z výpovědí ostatních obviněných, zejména ne pokud jde o případnou součinnost obviněného V. M. H. při provozu jejich nočních klubů. Ve vztahu k obviněnému V. M. H. lze zjištění týkající se provozu, chodu a organizace nočního klubu, přijímání klientů, vybírání peněz od klientů, vyplácení dívek a vydávání pokynů akceptovat jen v rozsahu činnosti jeho nočního klubu „V.”, a nikoli též v rozsahu činnosti jiných nočních klubů. Zjištění týkající se výměny dívek mezi nočními kluby a prodlužování jejich víz či povolení k pobytu nelze k obviněnému V. M. H. vztahovat, neboť pro to chybí konkrétní důkaz. Celkově je možné uzavřít, že pokud soudy v rámci svých skutkových zjištění zahrnuly jednání obviněného V. M. H. do činnosti organizované skupiny tvořené ostatními obviněnými, neměly pro to v obsahu provedených důkazů žádný podklad. Skutková zjištění soudů se tak v uvedeném ohledu ocitla v extrémním rozporu s důkazy, což opravňuje Nejvyšší soud k tomu, aby zasáhl do skutkového základu napadeného rozhodnutí, i když skutkové námitky jinak zásadně nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které vyplývají z předcházejících částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného V. M. H. zrušil ohledně tohoto obviněného napadený rozsudek Městského soudu v Praze v odsuzujícím výroku o vině a ve výroku o trestu. Napadený rozsudek Městského soudu v Praze zůstal nedotčen ve výroku, jímž byl ohledně obviněného V. M. H. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, a ve výroku, jímž byl tento obviněný zproštěn části obžaloby. Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením uvedené části rozsudku Městského soudu v Praze ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc obviněného V. M. H. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obvodní soud pro Prahu 9 odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a rozhodne o zbývající části obžaloby podané na obviněného V. M. H.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec