ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.993.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 993/2011 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. srpna 2011 o dovolání obviněného L. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě, ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 42 To 50/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 112/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 13 T 112/2010, byl obviněný L. P. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., přečinem kuplířství podle §189 odst. 1 tr. zákoníku, trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a dvojnásobným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř byla poškozená M. G., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti všem výrokům. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 42 To 50/2011, kterým rozhodl také o odvoláních dalších obviněných, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě, ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 42 To 50/2011, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání popřel, že by se dopustil trestné činnosti a dodal, že jeho odsouzení je vykonstruované. Vytkl odvolacímu soudu, že jeho odvoláním se zabýval pouze formálně, neprovedl navržené důkazy a nezabýval se dostatečně tvrzenými rozpory. Obviněný je přesvědčen, že v jeho trestní věci bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Zásadní pochybení spatřuje v rovině dokazování a v rovině procesní, především v porušení zásady in dubio pro reo. Podle obviněného nelze dojít k závěru o jeho vině na základě výslechu jediné svědkyně. Stejně tak nelze podle něj z provedeného dokazování dovodit řadu dalších skutkových okolností, které mají soudy za prokázané.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Zároveň souhlasil, aby bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat námitky obviněného, že odvolací soud neprovedl důkazy navržené obhajobou a nezabýval se dostatečně namítanými rozpory. Obviněný dále napadl rozsah dokazování tím, že uvedl, že závěr o jeho vině nelze dovodit pouze z jediné svědecké výpovědi, a že v řízení nebyl předložen žádný další důkaz, který by prokazoval jeho vinu, čímž soudy údajně porušily zásadu in dubio pro reo. Tím obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i soudy učiněná skutková zjištění, jimiž je dovolací soud vázán.
V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je pak skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad podřaditelných pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení u soudu prvního stupně. Nejvyšší soud neshledal v řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují. Proto dovolání obviněného L. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek