ECLI:CZ:NS:2011:8.TCU.100.2011.1
sp. zn. 8 Tcu 100/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2011 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky mladistvého „tulipána“*) , rozsudkem Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 60 Ls 605 Js 41647/08, ve spojení s rozsudkem Komory I pro mladistvé při Zemském soudu Norimberk-Fürth, sp. zn. JK I Ns 605 JS 41647/2008, pro trestný čin krádeže podle §242, 25 II německého trestního zákona, a tomuto trestnému činu odpovídající část jednotného trestu pro mladistvé v trvání 2 (dvou) roků, to při započítání pravomocného rozsudku Okresního soudu – Lidového soudu pro mladistvé – ve Würzburgu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 708 Ls 913 Js 7814/05 jug.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky mladistvého „tulipána“ rozsudkem Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 60 Ls 605 Js 41647/08, ve spojení s rozsudkem Komory I pro mladistvé při Zemském soudu Norimberk-Fürth, sp. zn. JK I Ns 605 JS 41647/2008, pro trestný čin vymámení služby podle §265a, 248a, 53 německého trestního zákona, se započítáním pravomocného rozsudku Okresního soudu – Lidového soudu pro mladistvé – ve Würzburgu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 708 Ls 913 Js 7814/05 jug., a odsouzení za odpovídající část jednotného trestu pro mladistvé, se zamítá.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 60 Ls 605 Js 41647/08, ve spojení s rozsudkem Komory I pro mladistvé při Zemském soudu Norimberk-Fürth, sp. zn. JK I Ns 605 JS 41647/2008, který nabyl právní moci dne 5. 2. 2009, byl mladistvý „tulipán“ (dále převážně jen „mladistvý“) uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §242, 25 II německého trestního zákona, jednak trestným činem vymámení služby podle §265a, 248a, 53 německého trestního zákona.
Podle zjištění soudů mladistvý spáchal trestný čin krádeže podle §242, 25 II německého trestního zákona tím, že s dalším obviněným S. H. dne 29. 2. 2008 kolem 3.50 hod. odcizili na diskotéce W., K. v N. ve vědomé a chtěné spolupráci mobilní telefon Sony Ericsson Ch. K. v hodnotě cca 100 €, který byl odložen na stole v hlavní hale v blízkosti baru, a to s úmyslem si tento ponechat; za tím účelem šli oba obvinění kolem stolu poškozené, zatímco obviněný S. H. levou rukou sáhl po mobilním telefonu a tento strčil do levé kapsy u kalhot, obviněný „tulipán“ k oklamání případných pozorovatelů zrovna v tu dobu učinil pohyb ve směru odloženého mobilního telefonu, a trestný čin vymámení služby podle §265a, 248a, 53 německého trestního zákona tím, že (zkráceně vyjádřeno) ve dnech 26. 2. 2008, 18. 3. 2008 a 21. 3. 2008 jel prostředkem veřejné dopravy VAG N., aniž měl platnou jízdenku, přičemž ve všech případech při započetí jízdy v dopravním prostředku neměl v úmyslu jízdenku zaplatit, čímž vznikla celková škoda 5,40 €.
Za tyto trestné činy byl mladistvý odsouzen při započítání pravomocného rozsudku Okresního soudu – Lidového soudu pro mladistvé – ve Würzburgu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 708 Ls 913 Js 7814/05 jug., a tam zjištěných trestných činů k jednotnému trestu pro mladistvé v trvání 3 (tři) roky.
V této souvislosti je vhodné poznamenat, že Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) již usnesením ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 8 Tcu 68/2006, k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů rozhodl, že:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky mladistvého „tulipána“ , rozsudkem Okresního soudu – Lidového soudu pro mladistvé – ve Würzburgu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 708 Ls 913 Js 7814/05 jug., pro provinění obzvlášť těžké krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta 2, č. 1 německého trestního zákona, a tomuto provinění odpovídající část úhrnného trestního opatření odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky mladistvého „tulipána“ , rozsudkem Okresního soudu – Lidového soudu pro mladistvé – ve Würzburgu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 708 Ls 913 Js 7814/05 jug., a to se zahrnutím rozsudku Okresního soudu v Ingolstadtu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. 5 Ls 33 Js 9780/04 , a odsouzení za odpovídající část úhrnného trestního opatření odnětí svobody, se zamítá.
Z citovaného výroku předcházejícího usnesení Nejvyššího soudu je tak zřejmá souvislost mezi dřívějšími odsouzeními mladistvého a započítáním pravomocného rozsudku Okresního soudu – Lidového soudu pro mladistvé – ve Würzburgu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 708 Ls 913 Js 7814/05 jug., a tam zjištěných trestných činů při odsouzení k jednotnému trestu pro mladistvé v trvání 3 (tři) roky.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 28. 4. 2011 podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „zákon o Rejstříku trestů“), Nejvyššímu soudu návrh na zaznamenání údajů o odsouzení mladistvého rozsudkem Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 60 Ls 605 Js 41647/08, ve spojení s rozsudkem Komory I pro mladistvé při Zemském soudu Norimberk-Fürth, sp. zn. JK I Ns 605 JS 41647/2008, do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud podaný návrh přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro zaznamenání údajů o odsouzení mladistvého cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů jsou splněny jen částečně.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona o Rejstříku trestů).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že mladistvý „tulipán“ je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení rozsudkem rozsudkem Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 60 Ls 605 Js 41647/08, ve spojení s rozsudkem Komory I pro mladistvé při Zemském soudu Norimberk-Fürth, sp. zn. JK I Ns 605 JS 41647/2008, se týká především skutku, který vykazuje znaky trestného činu (resp. provinění) i podle právního řádu České republiky (konkrétně trestného činu, resp. provinění krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „trestní zákoník“).
Je tak zřejmé, že v tomto rozsahu jsou splněny formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci jsou ovšem dány také podmínky materiální povahy. Mladistvý se dopustil (ve spolupachatelství s dalším obviněným) poměrně závažné majetkové trestné činnosti (provinění), kterou se snažil získat pro sebe majetkový prospěch a způsobil tak škodu na cizím majetku v celkové výši cca 100,- €. Jedná se trvale o velmi frekventovanou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky v cizině. Za to mu bylo uložen (byť se započtením shora opakovaně citovaného rozsudku) jednotný trest pro mladistvé v trvání 3 (tři) roky, tedy potrestání poměrně citelné. Lze tak dovodit, že je splněna i další podmínka postupu podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu.
Všechny až dosud uvedené skutečnosti mají zásadní význam i pro posouzení formální podmínky postupu podle ustanovení podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů spočívající v požadavku oboustranné trestnosti činu.
Zásadně platí, že pokud je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (srov. rozhodnutí č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Jestliže je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zaznamená do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (srov. již citované rozhodnutí č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě odsouzení mladistvého rozsudkem Obvodního soudu – soudu pro mladistvé – Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 60 Ls 605 Js 41647/08, ve spojení s rozsudkem Komory I pro mladistvé při Zemském soudu Norimberk-Fürth, sp. zn. JK I Ns 605 JS 41647/2008, ohledně skutku, který byl právně kvalifikován jako trestný čin vymámení služby podle §265a, 248a, 53 německého trestního zákona. Tento skutek, jímž měl obviněný třemi tzv. černými jízdami v prostředcích veřejné dopravy způsobit celkovou škoda 5,40 €, nelze považovat za trestný čin (resp. provinění) podle právního řádu České republiky.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu vymezeném v první části výroku tohoto rozhodnutí. S přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, ohledně něhož shledal, že u mladistvého „tulipána“ jsou splněny podmínky pro zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, a skutku, ohledně nichž splnění těchto podmínek neshledal, rozhodl, že odpovídající část jednotného trestu pro mladistvé, která se zaznamená do evidence Rejstříku trestů, činí 2 (dva) roky (to při započítání pravomocného rozsudku Okresního soudu – Lidového soudu pro mladistvé – ve Würzburgu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 708 Ls 913 Js 7814/05 jug.). Při stanovení této výměry Nejvyšší soud nemohl odhlížet ani od výše trestní sazby zakotvené v ustanovení §205 odst. 1 trestního zákoníku (navíc u mladistvých modifikované ustanovením §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů).
Naproti tomu Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení mladistvého „tulipána“ ve zbývající části zamítl (druhá část výroku tohoto rozhodnutí).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.