ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1024.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1024/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2011 dovolání, které podal obviněný P. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 4 To 2/2011, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 131/2010, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 4 To 2/2011, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 3 T 131/2010, byl obviněný P. O. uznán vinným trestným činem napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle §171d odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 (nadále tr. zák.) a odsouzen podle §171d odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle §171d odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že v přesněji nezjištěné době od srpna 2009 do 8. 12. 2009 opatřil nejméně 3 občanům Ukrajinské republiky za úplatu fiktivní potvrzení o pracovním poměru ve společnosti Dymic Stav, s. r. o., se sídlem v B., B., a další doklady za účelem získání trvalého pobytu na území České republiky, a to
- za postupně převzaté částky v celkové výši 10.000,- Kč opakovaně předal v B. před budovou Oblastního ředitelství služby cizinecké policie na ulici H. ukrajinské státní příslušnici jménem L. V. nepravdivé pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 4. 2009 a 10. 9. 2009 se společností Dymic Stav, s. r. o., a nepravdivé doklady o vyplacení mzdy za období od měsíce srpna do prosince 2009, na základě kterých jí bylo Úřadem práce B. dne 29. 9. 2009 povoleno zaměstnání, přičemž jmenovaná, přestože v uvedené společnosti nikdy nepracovala, předložila dne 24. 11. 2009 shora uvedené doklady s povolením zaměstnání na Ministerstvu vnitra ČR Odboru azylové a migrační politiky k žádosti o udělení trvalého pobytu na území ČR,
- za celkovou částku ve výši 14.000,- Kč předal v B. na ulici H. před pracovištěm Ministerstva vnitra ČR Odborem azylové a migrační politiky ukrajinské státní příslušnici jménem M. K. nepravdivou pracovní smlouvu ze dne 1. 9. 2009 uzavřenou se společností Dymic Stav, s. r. o., a nepravdivé doklady o vyplacení mzdy za období měsíců září až listopad 2009, na základě kterých jí bylo Úřadem práce B. dne 27. 10. 2009 povoleno zaměstnání, přičemž jmenovaná, přestože v uvedené společnosti nikdy nepracovala, předložila dne 8. 12. 2009 tyto doklady na Ministerstvu vnitra ČR Odboru azylové a migrační politiky k žádosti o udělení trvalého pobytu na území ČR,
- za celkovou částku ve výši 14.000,- Kč předal v B. na ulici H. před pracovištěm Ministerstva vnitra ČR Odborem azylové a migrační politiky ukrajinskému státnímu příslušníkovi jménem A. K. nepravdivou pracovní smlouvu ze dne 1. 9. 2009 uzavřenou se společností Dymic Stav, s. r. o., a nepravdivé doklady o vyplacení mzdy za období měsíců září až listopad 2009, na základě kterých mu bylo Úřadem práce B. dne 27. 10. 2009 povoleno zaměstnání, přičemž jmenovaný, ačkoliv v uvedené společnosti nikdy nepracoval, předložil dne 2. 12. 2009 tyto doklady na Ministerstvu vnitra ČR Odboru azylové a migrační politiky k žádosti o udělení trvalého pobytu na území ČR.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 4 To 2/2011, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř.
Dovolatel se domníval, že ze skutkové věty výroku o vině není zřejmé, jakým jednáním měl uvedeným osobám napomáhat k neoprávněnému pobytu na území České republiky. Zjištěný skutkový stav nemá podle něj oporu v předmětném trestním spise. Ze svědeckých výpovědí R. B. a Bc. M.Š. vyplývá, že údajné nepravdivé doklady nebyly dokládány na Úřad práce B. a na jejich podkladě nebylo jmenovaným osobám vydáváno pracovní povolení, jak je tvrzeno ve skutkové větě výroku o vině. Navíc je podle dovolatele podstatné, že svědkyně R. B. žádosti o pracovní povolení těchto osob podávala na Úřad práce B. sama, neboť tyto osoby měly zájem nastoupit do zaměstnání. Ve skutkové větě zcela chybí uvedení subjektivní stránky trestného činu a příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a následkem jeho jednání. Soudu prvního stupně dále vytýkal, že se nevypořádal s pojmy „nepravdivá smlouva“ či „nepravdivý doklad o vyplacení mzdy“, když český právní řád nezná právní úkony, které by byly prováděny nepravdivě, a není proto zřejmé, jakého konkrétního jednání relevantního z pohledu trestní odpovědnosti za napomáhání k neoprávněnému pobytu na území České republiky se měl obviněný dopustit, když jeho jediné jednání popsané ve skutkové větě spočívá v předání „nepravdivý dokladů za úplatu“. Shrnul, že samotné předání nějakých údajně nepravdivých dokladů a převzetí finanční částky nenaplňuje znaky trestného činu podle §171d odst. 1 tr. zák. Tvrdil že ačkoliv tyto námitky uplatnil již v odvolacím řízení, soud druhého stupně se s nimi náležitě nevypořádal.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolatel spatřoval v tom, že ačkoliv jeho obhájce 13. 1. 2011 požádal o odročení veřejného zasedání plánovaného na den 18. 1. 2011 z důvodů kolize s dalšími dvěma hlavními líčeními v trestních věcech jiných klientů, Krajský soud v Brně jeho omluvu neakceptoval a vyrozuměl ho o tom faxem den před nařízeným veřejným zasedáním. Postup odvolacího soudu tak podle obviněného odporuje zákonu i judikatuře Ústavního soudu. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2448/08 dovozoval, že odvolací soud byl povinen žádosti obhájce vyhovět, a to také již proto, že ze strany obviněného a ani jeho obhájce nedocházelo v trestním řízení k žádnému obstrukčnímu jednání.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 4 To 2/2011, i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 3 T 131/2010, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K výzvě soudu prvního stupně podnětované Nejvyšším soudem (č. l. 232) obhájce obviněného Mgr. Radim Strnad upřesnil, že dne 18. 1. 2011 v 8.30 hodin se účastnil hlavního líčení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 102/2010, o němž byl coby obhájce v rámci nutné obhajoby informován při odročení hlavního líčení dne 10. 11. 2010, dále bylo nařízeno hlavní líčení na týž den od 9.00 hodin ve věci Okresního soudu Brno-venkov, o němž byl vyrozuměn dne 3. 1. 2011, a tohoto hlavního líčení se zúčastnila Mgr. Martina Šamlotová, advokátní koncipientka jeho advokátní kanceláře, a současně bylo na stejný den nařízeno jednání ve věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 60 Ro 2948/2004, o němž se dozvěděl dne 10. 12. 2010 a jehož se zúčastnila Mgr. Helena Lehká, advokátní koncipientka. Tyto údaje byly posléze doloženy i předvoláním a vyrozuměním o konání označených jednání u soudů (viz listiny zaslané dne 9. 8. 2011). Jelikož v advokátní kanceláři působí toliko tři osoby s právnickým vzděláním, nebyl obhájce dovolatele schopen zajistit substituci ve věci obviněného P. O., a proto požádal o odročení veřejného zasedání odvolacího soudu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného k námitkám podřazeným pod důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedla, že při nesporném určujícím významu poukazovaného judikátu Ústavního soudu je v daném případě rozhodné, zda na straně obhajoby nebyly dány takové indicie o způsobu plnění oprávnění a povinností s ní spojených, ze kterých by bylo možno usuzovat na jistou míru obstrukčního jednání. V této souvislosti pak poukazovala na dříve neuplatňovaný požadavek přímé účasti dovolatelova zplnomocněného obhájce u procesních úkonů předmětného řízení, který byl vyjádřen až v řízení před odvolacím soudem. Na straně zmocněného obhájce sice nastaly objektivní překážky jeho účasti při veřejném zasedání před odvolacím soudem, jak je popsal ve své žádosti ze dne 13. 1. 2011 a jak je i z hlediska časového zaneprázdnění své dosavadní substitutky Mgr. Martiny Šamlotové a její nástupkyně Mgr. Heleny Lehké k výzvě dovolacího soudu ve svém přípise ze dne 18. 7. 2011 dále rozvedl. Z datových údajů posledně uvedené listiny v návaznosti na datum doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání odvolacího soudu na den 18. 1. 2011 je zřejmé, že jasná povědomost zplnomocněného obhájce o časové kolizi jednání ve třech jím zastupovaných kauzách s jednáním v posuzovaném případě a taktéž o tom, že vzhledem k jejich četnosti nebude moci ve věci dovolatele zajistit ani svoji účast a ani účast dosavadní ve věci činné substituentky, nastala na jeho straně již 6. 1. 2011. Přesto se s žádostí o odročení veřejného zasedání, nařízeného před Krajským soudem v Brně na den 18. 1. 2011 na uvedený odvolací soud obrátil až dne 13. 1. 2011 po skončení oficiální pracovní doby. Po obdržení zamítavé odpovědi JUDr. Jiřího Šoukala ze dne 17. 1. 2011 se veřejného zasedání před jeho odvolacím senátem již neúčastnil. Takto postupoval, aniž by v dostatečném časovém rozmezí jednoho týdne využil možnosti pověření substituta mimo okruh své advokátní kanceláře tak, aby tímto způsobem byla zajištěna obhajoba obviněného i v rámci odvolacího řízení. V takovém postupu mu u předmětné skutkově a právně jednoduché kauzy nemohly zabránit žádné překážky v podobě časových nároků, spojených s přípravou jeho případného substituta na kvalifikovaný výkon před odvolacím soudem a který se v uvedeném směru navíc mohl opírat o podrobně zdůvodněné odvolání. V uvedeném směru tak nelze dospět k závěru, že zvolený obhájce učinil pro výkon svých oprávnění a povinností vše, co ve prospěch svého klienta mohl podle zákona učinit. Odvolacímu soudu nelze vytýkat, že obhájci obviněného nebylo umožněno plnění jeho práv a povinností s dopadem na postavení jeho klienta, odpovídající situaci, kdy de facto neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. K namítanému zásahu do dovolatelova práva na obhajobu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. tak podle státní zástupkyně v daném případě nedošlo.
Podle státní zástupkyně nelze přisvědčit ani důvodnosti námitky nesprávného právního posouzení skutku z hlediska dále použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Formulace skutkových okolností dovolatelova jednání plně odpovídá těm podrobnějším skutkovým zjištěním, plynoucím z odůvodnění prvostupňového (a na odvolací úrovni zcela akceptovaného) odsuzujícího rozsudku, že doklady, potřebné ve smyslu §71 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, pro doložení zdroje finančních prostředků k pokrytí nákladů trvalého pobytu na území České republiky, dovolatel třem žadatelům o udělení povolení k trvalému pobytu na území České republiky předal za úplatu, neopírající se o žádný právní titul, a že tak činil s povědomím, že údaje tam uvedené o existenci pracovního poměru a způsobilosti takového zdroje obživy pro trvalý pobyt na území České republiky se neopírají o žádné pracovní smlouvy, když s jednatelkou dotčené zaměstnavatelské společnosti jednal pouze při vyřizování pracovních povolení a bez další návaznosti na výše uvedený účel, že jsou nepravdivé a že tyto doklady mají takovému účelu posloužit. Mezi jednáním obviněného a ohrožením zájmu českého státu na dodržování kontrolního mechanismu nad pobytem cizích státních příslušníků na jeho území existuje vztah příčinné souvislosti, který je pokryt zaviněním ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Tento dovolací důvod postihuje typicky především situace, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě. Zahrnuje však i případy, kdy obviněný sice obhájce, ať již zvoleného či ustanoveného soudem, má, ale orgány činné v trestním řízení neplní jim zákonem uložené povinnosti a neumožní obhájci, aby realizoval svá zákonná oprávnění a povinnosti. Současně je vhodné uvést, že podle praxe soudů citovaný dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikováno též pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
Právo na obhajobu v sobě zahrnuje i právo žádat o odročení úkonu trestního řízení včetně hlavního líčení nebo veřejného zasedání pro překážky na straně obhájce z toho důvodu, že obviněný žádá přítomnost zvoleného obhájce. Pokud tedy obviněný žádá o odročení hlavního líčení proto, že se jeho obhájce z objektivních příčin nemůže k hlavnímu líčení, popř. veřejnému zasedání dostavit, aniž by se jednalo o zjevnou obstrukci, je zásadně namístě takové žádosti vyhovět. Orgány činné v trestním řízení jsou totiž povinny obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti plnil. (nález Ústavního soudu II. ÚS 2448/08) To neplatí v případě evidentních obstrukcí (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/97).
Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že Krajský soud v Brně nařídil veřejné zasedání za účelem projednání odvolání obviněného na den 18. 1. 2011 v 8.15 hodin. O konání veřejného zasedání byli vyrozumíváni obviněný vzorem č. 7a tr. ř. a jeho zvolený obhájce Mgr. Radim Strnad vzorem č. 16 tr. ř. Obhájci obviněného byla zásilka s vyrozuměním o konání veřejného zasedání doručena dne 7. 1. 2011 (viz doručenka na č. l. 170). Protože obviněný nebyl při doručování zásilky poštovním doručovatelem zastižen, byla zásilka vložena do domovní schránky dne 7. 1. 2011 (viz doručenka č. l. 170)
Dne 14. 1. 2011 zaslal obhájce obviněného Mgr. Radim Strnad odvolacímu soudu žádost o odročení veřejného zasedání, již zdůvodnil odkazem na kolizi s již dříve nařízenými hlavními líčeními u Obvodního soudu pro Prahu 6, Okresního soudu Brno-venkov a jednáním u Okresního soudu v Novém Jičíně. Sdělil rovněž, že vzhledem k početnosti jednání není schopen zajistit substituční zastoupení. Dne 17. 1. 2011 bylo obhájci obviněného faxem odesláno sdělení předsedy senátu JUDr. Jiřího Šoukala, že jeho žádosti o odročení vyhověno nebude a v případě, že se obhájce nedostaví nebo nezajistí substituci, bude veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti (č. l. 174). Z protokolu o konání veřejného zasedání se pak podává, že obviněný ani jeho obhájce se k veřejnému zasedání nedostavili, resp. že soud neakceptoval omluvu obhájce, a veřejné zasedání bylo konáno v jejich nepřítomnosti (č. l. 175).
Takový postup odvolacího soudu nelze považovat za korektní. Veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněného a jeho obhájce, aniž bylo důsledně respektováno právo obviněného, aby jeho zájmy mohl hájit jeho obhájce.
Obhájce Mgr. Radim Strnad na vyžádání Nejvyššího soudu doložil, že na den 18. 1. 2010 měl nařízeno hlavní líčení u Okresního soudu Brno-venkov ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 161/2010, o němž byl vyrozuměn 3. 1. 2011, již dne 10. 11. 2010 byl při odročování hlavního líčení u Obvodního soudu pro Prahu 6 v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 102/2010 stanoven další termín hlavního líčení právě na den 18. 1. 2011 a zároveň byl na týž den předvolán k jednání u Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci sp. zn. 60 Ro 2948/2004. Těchto jednání soudů, k nimž byl předvolán či o nich vyrozuměn dříve než v předmětné trestní věci dovolatele, se účastnili Mgr. Radim Strnad, jakož i koncipientky jeho advokátní kanceláře Mgr. Helena Lehká a Mgr. Martina Šamlotová, čímž byly vyčerpány vlastní možnosti advokátní kanceláře zajistit účast ve veřejném zasedání konaném o odvolání u Krajského soudu v Brně (viz sdělení na č. l. 236). Z toho je zřejmé, že na straně obhájce nastaly objektivní okolnosti, které mu bránily v účasti při veřejném zasedání.
Lze souhlasit s názorem státní zástupkyně, že obhájce striktně posuzováno nedoložil, že učinil pro výkon svých oprávnění a povinností vše, co ve prospěch svého klienta mohl podle zákona učinit, jelikož o odročení veřejného zasedání požádal s odstupem jednoho týdne ode dne, kdy musel vědět o kolizi a dalšími již nařízenými hlavními líčení a jednáním, a aniž by bylo patrné, zda se vůbec zabýval možností zajistit obhajobu obviněného využitím možnosti pověření substituta mimo okruh své advokátní kanceláře. Ani to ovšem podle názoru dovolacího soudu nemění nic na tom, že v konkrétní situaci nebylo na místě konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného i jeho obhájce.
Dovolatel opodstatněně poukázal na to, že na jeho straně, ale ani na straně jeho obhájce nebylo možno vypozorovat žádné snahy o protahování řízení. Žádost o odročení veřejného zasedání byla podána za okolností, kdy zvolený obhájce měl kolizi s jinými jednáními u různých soudů, kterou řádně doložil. Nejvyšší soud po prostudování spisu neshledal v postupech či jednání obhajoby žádné obstrukce, a dospěl proto k názoru, že bylo na místě vyhovět žádosti obhájce o odročení veřejného zasedání.
Tento závěr dovolací soud učinil též se zřetelem k širším souvislostem, za nichž se zjevuje, že odvolací soud nedostál beze zbytku požadavku respektování práva na spravedlivý proces a na obhajobu.
Bylo již řečeno, že veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, když předseda senátu odvolacího soudu konstatoval, že „obviněný se nedostavil, doručení je vykázáno vhozením do schránky a že je neomluven“ (č. l. 175). Souvislosti, za jakých byla zásilka s vyrozuměním o konání veřejného zasedání doručována obviněnému ale nedovolují vyslovit závěr, že „doručení je vykázáno vhozením do schránky“ a že obviněný byl řádně a včas vyrozuměn o konání veřejného zasedání, a že tak byly splněny podmínky pro jeho konání. Byť to obviněný nenamítl, nemohl za daných okolností dovolací soud pominout, že zásilka s vyrozuměním o veřejném zasedání odvolacího soudu byla doručována obviněnému na adresu B., B., a to do vlastních rukou (č. l. 170).
Podle §64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Tento postup dodržen nebyl, v důsledku čehož nebyl ani obviněný o konání veřejného zasedání řádně vyrozuměn. Byla-li zásilka adresovaná obviněnému vložena do domovní schránky, nelze takové doručení považovat za řádné a nelze od něho počítat ani lhůtu k přípravě veřejného zasedání. Odvolací soud plně nerespektoval ustanovení §63 odst. 1 tr. ř., podle něhož lze užít pro způsob doručování fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům, notářům, obcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení, nestanoví-li tento zákon (trestní řád) jinak. Trestní řád však způsob pro doručování do vlastních rukou fyzickým osobám jednoznačně upravuje, a nebylo proto na místě aplikovat pravidla pro doručování vyplývající z občanského soudního řádu.
Bylo-li veřejné zasedání o odvolání obviněného konáno v nepřítomnosti obviněného i jeho obhájce, pak řízení jako celek pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu. Námitky obviněného, jimiž odkázal na dovolací důvod uvedené v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., nelze proto při tomto komplexnějším pohledu označit za nedůvodné a k odstranění podstatných procesních vad, jejichž důsledkem bylo závažné porušení práva obviněného na obhajobu, je nezbytné provést veřejné zasedání znovu.
Pro úplnost nutno uvést, že se zřetelem k ustavenému výsledku dovolacího řízení není možné zabývat se opodstatněností dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je odvolací soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Trestní věc obviněného se tak znovu vrací do procesního stadia řízení před odvolacím soudem, proto bude též na odvolacím soudu, aby se znovu pečlivě vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v podaném odvolání. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 31. srpna 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková