ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.290.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 290/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 o dovoláních obviněných R. Ř., a J. L., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 4 To 1/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 416/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných R. Ř. a J. L. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 1 T 416/2006, byl obviněný R. Ř. uznán vinným v bodě 1) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák., v bodě 2) – 9) a 11) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a v bodě 10) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. Obviněný J. L. byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný R. Ř. odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému J. L. byl podle §187 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Naproti tomu byli obviněný R. Ř. podle §226 písm. c) tr. ř. a obviněný J. L. podle §226 písm. a) tr. ř. zčásti zproštěni obžaloby. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných R. S., K. V., F. S. a R. B.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 4 To 1/2008, rozhodl o odvoláních, která proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění R. Ř. , R. S. a J. L., a státní zástupce ohledně obviněných R. Ř., R. S., J. L., K. V. a R. B. tak, že
A. I. podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. k odvolání státního zástupce zrušil uvedený rozsudek v části týkající se obviněného R. Ř. , a to ve výroku o vině v bodech 2) – 9) a 11), ve výroku o trestu a v celém zprošťujícím výroku, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. (ad 1) a za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. (bod 10), ohledně nichž zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, a za sbíhající se trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 17 T 202/2006, a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 1 T 272/2006, odsoudil podle §188 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 17 T 202/2006, a ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 1 T 272/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně v rozsahu zrušení, a to ohledně skutku popsaného v bodech 2) – 9) a 11) a zprošťujícího výroku v bodě 1.) zprošťující části rozsudku.
A. II. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného R. Ř. zamítl.
C. I. Podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. k odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se obviněného J. L. v celém rozsahu v odsuzující i zprošťující části zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že tohoto obviněného nově uznal vinným, a jeho vinu popsal v bodech 1. a), b), c), 2. (jde o část výroku o vině, pro nějž byl uznán vinným i rozsudkem soudu prvního stupně). Takto ho shledal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. [body 1. a), c)] a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. [1. b), 2.]. Za tyto trestné činy obviněnému J. L. uložil podle §188 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §259 odst. 1 tr. ř. v rozsahu zrušení [v části zprošťujícího rozsudku bod bodem 3. a ohledně části skutku, jímž byl obviněný rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným ve vztahu k L. G.] věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
C. II. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného J. L. zamítl.
V bodech B.I., II., D. a E. rozhodl o odvoláních ostatních shora uvedených dovolatelů.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění R. Ř. a J. L. . Oba obvinění své mimořádné opravné prostředky opřely o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný R. Ř. nejprve shrnul ve věci doposud vydaná rozhodnutí a uvedl, že má za to, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, což mělo za následek nesprávné právní posouzení skutku. Poukázal na procesní průběh řízení před soudem, kdy k jeho trestní věci, na podkladě níž bylo trestní řízení před soudem prvního stupně pod sp. zn. 1 T 416/2006, vedeno, byly připojeny další trestní věci (sp. zn. 1 T 766/2004, a sp. zn. 1 T 338/2006) týkající se trestné činnosti více obviněných a přímo nesouvisejících s jeho trestní věcí. Zdůraznil, že posléze byly věci některých obviněných vylučovány a opakovaně spojovány. V důsledku toho došlo k nepřehlednosti v prováděných důkazech. Obviněný R. Ř. tak zdůraznil, že se trestné činnosti, která mu je ve věci sp. zn. 1 T 416/2006, kladena za vinu, nedopustil. Svědci, kteří jej v přípravném řízení usvědčovali, před soudem mluvili v jeho prospěch. Tuto změnu jejich výpovědí však soudy ponechaly bez povšimnutí a dostatečně se s ní nevypořádaly. Obviněný navíc zdůraznil, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 4 To 1/2008, proti němuž dovolání směřuje, byl podle §35 odst. 2 r. zák. zrušen ve výroku o trestu na základě rozsudku Okresního soudu Hodoníně ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 1 T 416/2006. V závěru dovolání obviněný R. Ř. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 4 To 1/2008, jakož i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 1 T 416/2006, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. L. v dovolání především zdůraznil, že rozhodnutími soudu prvního stupně i odvolacího soudu jeho vina nebyla skutkově dostatečně objasněna. Zejména poukázal na to, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřehledné stejně jako rozsudek okresního soudu, což je důsledek toho, že trestní věc vedená u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 338/2006, byla spojena s trestní věcí sp. zn. 1 T 416/2006, přičemž dovolatel s touto věcí neměl nic společného. Byly tak spojeny věci, které spolu skutkově nekorespondují, a nebylo tak možné náležitě u každého obviněného a jeho věci zjistit skutkový stav a následně na jeho základě věc správně právně posoudit. Obviněný tak poukázal hlavně na vztah své věci a věci obviněného R. B., že ačkoli páchal trestnou činnost právě s tímto spoluobviněným, dostal za ni přísnější trest. Současně zdůraznil, že z usvědčujících důkazů u věcí zajištěných při domovní prohlídce, byly označeny jako věci sloužící pro výrobu pervitinu takové, které nebyly jeho, ale obviněného R. B. Nebylo tak najisto postaveno, kdo s těmito věcmi zacházel, a proto měla být v jeho prospěch využita zásada in dubio pro reo. Byl uznán vinným i pro distribuci metamfetaminu G. K., tuto osobu nezná a ani nebyla v jeho trestní věci vyslýchána jako svědek. Je tak zřejmé, že soudy nepostupovaly v řízení správně, což mělo za následek nesprávné skutkové a následně i právní posouzení věci. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, a to ve výroku o vině i trestu a dále zrušil i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad a současně ať zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro případ, že by věc byla vrácena Krajskému soudu v Brně, obviněný požádal ve smyslu §265 l odst. 3 tr. ř., aby ve věci rozhodoval jiný senát.
K dovoláním obou obviněných se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství, která nejprve shrnula průběh dosavadního trestního řízení a obsah dovolání podaných obviněnými a konstatovala podmínky, za nichž lze dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnit. S ohledem na ně zdůraznila, že ani jeden z dovolatelů označený dovolací důvod nenaplnil právně relevantními námitkami. Výhradami proti způsobu vedení trestního řízení, jež tvoří těžiště podaných dovolání, nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, stejně jako námitky týkající se výroku o trestu, neboť tento výrok lze napadat výlučně prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V závěru vyjádření uzavřela, že oba obvinění podali dovolání z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. a navrhla, aby Nejvyšší soud obě dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Při posuzování, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., měl Nejvyšší soud na paměti, že dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Vzhledem k tomu, že oba obvinění shodně uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je namístě k oběma dovoláním souhrnně uvést, že podle označeného dovolacího důvodu se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí uvedené právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Rovněž je významné, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami spatřovanými v právním posouzení skutku, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Ve vztahu k námitkám, jež uplatnili ve svých dovolání oba obvinění, je též dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Jestliže oba obvinění v podaných dovoláních vytýkali neúplnosti a nedostatky ve skutkových zjištěních a závěry soudů o věrohodnosti svědků považovali za nesprávné, těmito výhradami nedostáli zákonným podmínkám vymezujícím označený dovolací důvod ani žádný jiný z důvodů, které jsou v zákoně taxativně v §265b odst. 2 tr. ř. uvedeny. I přes tento závěr Nejvyšší soud považuje jen pro úplnost za vhodné zmínit, že podle obsahu spisu shledal, že oba soudy postupovaly v souladu se §2 odst. 5, 6 tr. ř. a ze svých povinností důkazy řádně shromáždit a v souladu se zákonnými podmínkami je provést, nevybočily a jimi učiněná skutková zjištění proto nevyvolávají pochybnosti. Nelze tak v daném případě uvažovat o „extrémním nesouladu“ mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, neboť o ten jde jen tehdy, jsou-li zjištěna zcela zjevná extrémní pochybení mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Taková situace nastává v případě, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální, logické rozpory v skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
S ohledem na to, že oba obvinění brojili i proti tomu, že v průběhu řízení docházelo ke spojování jejich trestní věci s dalšími jinými trestními věcmi, kde figurovali i jiní obvinění, event. že docházelo k vylučování části věcí nebo některých obviněných ze společně vedeného trestního řízení, a obviněný R. Ř. poukázal na nesoulad v jeho trestním spisu a obviněný J. L. zmínil nepřehlednost rozhodnutí odvolacího soudu, je nutné zdůraznit, že i zde jde o výhrady, které nemají hmotně právní charakter, jak ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, neboť jde o otázky týkající se toliko způsobu vedení řízení bez konkrétního dopadu na použitou právní kvalifikaci.
I v této souvislosti Nejvyšší soud nad rámec a jen pro úplnost uvádí, že jako první byla dne 18. 11. 2004 podána Okresním státním zastupitelstvím v Hodoníně obžaloba sp. zn. ZT 690/2004, na obviněného R. Ř. a další obviněné, a tato trestní věc byla u Okresního soudu v Hodoníně vedena pod sp. zn. 1 T 776/2004 (č. l. 730). Obžaloba ze dne 15. 5. 2006, sp. zn. ZT 55/2006, se týkala obviněných J. L., R. B. a K. V., a u Okresního soudu v Hodoníně byla vedena pod sp. zn. 1 T 338/2006 (č. l. 710). Obžalobou ze dne 23. 6. 2006, sp. zn. ZT 286/2006, byli obviněni R. Ř., R. S., R. Š. a M. M., a věc byla vedena u téhož soudu pod sp. zn. 1 T 416/2006 (č. l. 519). Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 8. 2007, sp. zn. 1 T 416/2006, byla podle §23 odst. 3 tr. ř. spojena tato věc a věc vedená u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 338/2006, ke společnému projednání (č. l. 922). Přestože Nejvyšší soud přisvědčil námitce dovolatelů, že trestní věc je poněkud komplikovaná, neboť bylo na obviněné podáno více obžalob a bylo proti nim vedeno více trestních řízení, je zároveň zřejmé, že soud všechny předmětné věci spojil, aby o nich bylo vedeno společné řízení a aby tak o všech skutcích bylo možno rozhodovat v jednom řízení. Avšak i přes jistou nepřehlednost a složitost věci, je zřejmé, že se nejedná o procesní vadu, neboť spojování a vylučování věcí je postupem, který trestní řád v ustavení §21 a §23 tr. ř. předpokládá, tak že žádná konkrétní pravidla nestanoví. Nedošlo tak k situaci, která by měla za následek nesprávnost či neúplnost skutkových zjištění a od nich se odvíjející právní posouzení věci, a to i přesto, že v průběhu řízení ve věci sp. zn. 1 T 416/2006, docházelo i k vylučování věci, které však byly následně vždy zase spojeny, a tento postup, který byl v souladu s ustanovením §23 odst. 1 tr. ř. ucelenost vedeného řízení v zásadě nenarušil. Lze také připomenout, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně popsal jednotlivé skutky a uvedl k nim, v jaké věci bylo trestní řízení původně vedeno. Tím dal skutkové okolnosti do náležitých souvislostí, a proto pochybnosti ani z tohoto důvodu nevznikly.
Jestliže obviněný J. L. v dovolání vznesl též výhrady proti výši jemu uloženého trestu, který považoval za nepřiměřeně přísný, je nutné poukázat na to, že podle dikce §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je patrno, že uvedený dovolací důvod nedopadá na otázky spojené s trestem. Takovým důvodem může být jen důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Jen z tohoto důvodu je možné namítat pochybení soudu při ukládání druhu trestu, který je nepřípustný, nebo při určení takové výměry trestu, která je mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za daný trestný čin (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 7 Tdo 360/2006, ze dne 2. 9. 2002, 11 Tdo 530/2002, ze dne 4. 1. 2006, 7 Tdo 4/2006). Ani jedna alternativa však neposkytuje možnost dovolávat se porušení zákonných hledisek určujících uložení druhu a výměry trestu. Pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Je tak patrné, že obviněný J. L. výhrady, které uplatnil, nekorespondují s dovolacím důvodem, o který své dovolání opřel.
Na základě všech těchto zjištění a úvah Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. L. i R. Ř. byla podána mimo zákonné důvody vymezené v ustanovení §265b tr. ř., a proto oba tyto mimořádné opravné prostředky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť obě dovolání byla podána z jiných důvodů, než jsou v zákoně uvedeny.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová