ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.339.2011.2
sp. zn. 8 Tdo 339/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2011 o dovolání obviněného L. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 42 To 254/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 103/2008, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 42 To 254/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně – pobočka v Jihlavě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 2 T 103/2008, byl obviněný L. Š. v bodech 1. a 2. uznán vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. k §250b odst. 1, 3 tr. zák. č. 140/1961 Sb. a za tyto trestné činy a sbíhající se trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 2 T 452/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2006, sp. zn. 7 To 332/2006, byl odsouzen podle §24 odst. 2 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. a §250b odst. 3 tr. zák. č. 140/1961 Sb. za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 2 T 452/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2006, sp. zn. 7 To 332/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný L. Š. v zastoupení obhájce JUDr. Romana Haise odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 42 To 254/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného v bodech 1. a 2. uznal vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák. Obviněného za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 2 T 452/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2006, sp. zn. 7 To 332/2006, odsoudil podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 2 T 452/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2006, sp. zn. 7 To 332/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Romana Haise s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání, jímž brojil proti tomu, že veřejné zasedání u odvolacího soudu bylo konáno v jeho nepřítomnosti. K tomu konstatoval, že odvolací soud nařizoval dne 28. 7. 2010 veřejné zasedání na den 18. 8. 2010. Z důvodů čerpání dovolené se nemohl obhájce veřejného zasedání účastnit a neúčastnil se ho ani obviněný, který se od 25. 6. 2010 nacházel ve vazbě Okresního soudu v Hodoníně. Krajský soud tak rozhodoval o odvolání bez přítomnosti obviněného, který o konání veřejného zasedání nevěděl, neboť byl ve vazbě, a projednání odvolání se chtěl zúčastnit.
V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek (chybně uvedeno usnesení) Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.
Pokud obviněný v dovolání rovněž namítal, že rozsudek soudu odvolacího nebyl zaslán obhájci obviněného, pak tento nedostatek byl následným postupem Nejvyššího soudu podle §265h tr. ř. napraven, neboť vyzval Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, aby rozhodnutí odvolacího soudu doručil obhájci JUDr. Romanu Haisovi. Obhájce tak obdržel dovoláním napadený rozsudek dne 17. 1. 2011 (č. l. 533), čímž byl uvedený nedostatek zhojen dříve, než Nejvyšší soud nyní dovoláním napadené rozhodnutí přezkoumává.
K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství, která nejprve shrnula obsah dovolání, a poté konstatovala, že jak je patrno z obsahu protokolu o veřejném zasedání Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 42 To 254/2010, tento procesní úkon proběhl jak bez účasti obviněného, tak i bez účasti jeho obhájce. Jestliže se obviněný nedostavil, ačkoliv mu vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo dne 3. 8. 2010 vloženo do poštovní schránky, běh procesní lhůty podle §233 odst. 2 tr. ř. se mohl za popsaného stavu věci odvíjet pouze při fikci doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. spojené s řádným vyrozuměním obviněného o datu konání veřejného zasedání (§202 odst. 2, §238 tr. ř.). Informace, že dovolatel byl v době nařízení i konání veřejného zasedání před Krajským soudem v Brně – pobočka Jihlava ze dne 18. 8. 2010 pod sp. zn. 42 To 254/2010, ve vazbě, byla potvrzena prostřednictvím odpovídajících soudních rozhodnutí, vydaných Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 143/2010. Je tedy zřejmé, že pokud byl dovolatel podle opatřených zjištění v posledně označené trestní věci od data svého zadržení ze dne 24. 6. 2010 s následným rozhodnutím o vzetí do vazby ze dne 25. 6. 2010 omezen na osobní svobodě až do dne 13. 10. 2010, kdy bylo podle §72 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o jeho propuštění na svobodu, pak se na jeho účast u veřejného zasedání před označeným odvolacím soudem vztahoval ochranný režim §263 odst. 4 tr. ř., který nebyl dodržen. V této souvislosti nemohl být respektován ani související postup pro konání veřejného zasedání ve smyslu §263 odst. 3 tr. ř., předepsaný u osob, na jejichž straně byl dán některý z důvodů nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., byť taková dovolací argumentace, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., uplatněna nebyla. V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání odsouzeného L. Š. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. důvodným a aby o něm rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí zrušuje a že se zrušují i případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby rozhodl podle §256 l tr. ř. tak, že se věc přikazuje k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně – pobočka Jihlava.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Dovolací soud rovněž posuzoval, zda námitky obviněným uplatněné splňují zákonná hlediska podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a byly-li uplatněny v souladu se zákonem. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. S ohledem na obsah obviněným uplatněných námitek je tak zřejmé, že podané dovolání bylo v souladu s takto označeným dovolacím důvodem, a protože neshledal jiné okolnosti, pro něž by bylo nutné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání v uvedeném směru řádně podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je nutné uvést, že z jeho zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, ale jen v takové, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., ve znění č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb.). Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že požádá o jeho odročení).
Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Je tak patrné, že toto ustanovení přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje a tato není konkrétněji vymezena ani v žádném jiném ustanovení trestního řádu. Ohledně řízení u odvolacího soudu platí speciální ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává. V případě, pokud je obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu, musí být při veřejném zasedání odvolacího soudu zásadně osobně přítomen. Výjimkou je situace, kdy obviněný výslovně prohlásí, že se své účasti u veřejného zasedání vzdává, což může učinit písemně či ústně do protokolu nebo i jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o jeho vůli (§59 tr. ř.). I v takovém případě však musí být přítomen obhájce obviněného, neboť jde o důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Z obsahu spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 103/2008, Nejvyšší soud zjistil, že obviněný při vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne 6. 5. 2010 nebyl osobně přítomen. Protože obviněný byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., obhájce neměl. Rozsudek soudu prvního stupně obviněný převzal dne 1. 6. 2010 na adrese B. Dne 3. 6. 2010 došlo Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou odvolání obviněného podané obhájcem JUDr. Romanem Haisem, jemuž obviněný udělil plnou moc dne 1. 6. 2010. Krajskému soudu v Brně - pobočka v Jihlavě, bylo toto odvolání předloženo dne 28. 6. 2010. Odvolací soud nařídil veřejné zasedání o odvolání obviněného na 18. 8. 2010, když obviněnému vyrozumění o něm zaslal na adresu B. Na této adrese však obviněný nebyl zastižen, a proto mu zásilka byla vhozena do schránky dne 3. 8. 2010. Obhájci JUDr. Romanu Haisovi bylo rovněž zasláno dne 3. 8. 2010 (č. l. 474) vyrozumění o konání veřejného zasedání. Veřejné zasedání o odvolání obviněného proběhlo dne 18. 8. 2010 v nepřítomnosti obviněného i jeho obhájce, když bylo zjištěno, že se obviněný, ač byl vyrozuměn, nedostavil, bylo vyhlášeno usnesení, že se veřejné zasedání bude konat v nepřítomnosti obviněného. Z obsahu uvedeného připojeného spisu Nejvyšší soud neměl dostatek podkladů pro posouzení správnosti námitek obviněného, a proto si vyžádal podklady ze spisu Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 3 T 143/2010, v rámci něhož měl být v době konání veřejného zasedání ve vazbě. Z jejich obsahu zjistil, že Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 25. 6. 2010, sp. zn. 3 T 143/2010, vzal podle §68 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř. obviněného v uvedené věci do vazby, jež mu byla započítána od 24. 6. 2010, 8.15 hodin. O jeho stížnosti proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 8. 2010 tak, že podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. předmětné usnesení zrušil a znovu rozhodl, že se podle §68 odst. 1 tr. ř. obviněný bere do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř. a podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario se nepřijímá písemný slib obviněného. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 3 T 143/2010, byl obviněný podle §72 odst. 1 tr. ř. propuštěn z vazby na svobodu (č. l. 147 Okresního soudu v Hodoníně). Následně dne 14. 10. 2010 v 00.00 hodin, obviněný nastoupil výkon trestu odnětí svobody v dovoláním napadené věci, tj. ve věci Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 103/2008 (č. l. 513), který právě vykonává.
Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl ode dne 24. 6. 2010 (až do současnosti) omezen na svobodě a byl ve vazbě i ve dnech 18. 8. 2010, kdy bylo konáno předmětné veřejné zasedání, a též 3. 8. 2010, kdy mu bylo do schránky na adrese jeho bydliště, v němž v kritické době zdržoval /nebylo však z obsahu spisu možné zjistit, zda se jednalo o adresu, jíž obviněný určil jako adresu pro doručování podle §55 odst. 1 písm. c) tr. ř./ vloženo vyrozumění.
Nejvyšší soud s ohledem na uvedené skutečnosti shledal, že konáním veřejného zasedání Krajským soudem v Brně – pobočka v Jihlavě dne 18. 8. 2010 v nepřítomnosti obviněného došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání podle §263 odst. 4 tr. ř., protože se obviněný nacházel ve vazbě, a výslovně neprohlásil, že se účasti na veřejném zasedání vzdává. Uvedeným nesprávným postupem tak odvolací soud porušil právo obviněného na jeho obhajobu, čímž byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Z důvodu tohoto procesního nedostatku Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným, a proto zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 42 To 254/2010, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Pro úplnost je již jen nad rámec obviněným podaného dovolání vhodné uvést, že kromě zjištěného nedostatku v absenci obviněného při veřejném zasedání, který obviněný výslovně namítal, bylo chybou i to, že veřejné zasedání dne 18. 8. 2010 proběhlo i v nepřítomnosti obhájce obviněného, čímž bylo porušeno i právo obviněného na obhajobu zaručené ustanovením §36 tr. ř., které je garantováno mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách.
Povinností odvolacího soudu v dalším řízení bude, aby při zachování všech shora uvedených procesních práv, veřejné zasedání o odvolání obviněného znovu provedl a ve věci rozhodl.
Nejvyšší soud považuje za vhodné upozornit na to, že skutečnost, že zrušoval shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 42 To 254/2010, znamenala, že rozhodoval také ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. o vazbě, neboť bylo zjištěno, že obviněný se v současnosti nachází ve V. Z., v této dovoláním napadené věci.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová