ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.540.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 540/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2011 o dovolání obviněného D. W., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 6 To 74/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 18/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. W. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 21. 6. 2010, sp. zn. 61 T 18/2009, uznal obviněné D. W., J. W., v P., H. H., v P., a P. H., v U. H. vinnými, že:
„obžalovaná J. W. :
I. ) ve Z. v době od 1. 4. 2006 do 16. 4. 2008, kdy na základě Smlouvy o vedení účetnictví ze dne 1. 4. 2006 uzavřené mezi poskytovatelem - firmou H. H., se sídlem K., zastoupenou H. H., a J. W., a objednatelem - firmou Správa a údržba silnic Zlínska, s.r.o., se sídlem K M., (dále jen SÚSZ), zastoupenou jednatelem P. H. a dále na základě Dohody o provedení práce uzavřené opět s firmou H. H., poskytovala služby spočívající ve vedení účetnictví společnosti SÚSZ, kdy si svévolně přisvojila finanční prostředky společnosti SÚSZ, které jí byly svěřeny, když opakovaně:
a) bez právního důvodu převedla z účtu společnosti SÚSZ vedeného u Komerční banky, a.s., finanční prostředky na soukromý účet svého manžela D. W., vedený u Komerční banky, a.s. , a to:
1) dne 5. 10. 2007 finanční částku ve výši 1.100.000,- Kč
2) dne 19. 11. 2007 finanční částku ve výši 200.000,- Kč
3) dne 30. 11. 2007 finanční částku ve výši 300.000,- Kč
4) dne 13. 12. 2007 finanční částku ve výši 118.600,- Kč
5) dne 20. 12. 2007 finanční částku ve výši 127.080,- Kč
6) dne 22. 1. 2008 finanční částku ve výši 103.268,- Kč
7) dne 28. 2. 2008 finanční částku ve výši 113.860,- Kč
8) dne 7. 3. 2008 finanční částku ve výši 68.920,- Kč
celkem tak tedy na účet svého manžela D. W., převedla nezákonně finanční prostředky ve výši 2.131.728,- Kč,
b) svévolně a bez právního důvodu ve dvou případech převedla z účtu společnosti SÚSZ vedeného u Komerční banky, a.s., finanční prostředky na soukromý účet majitele Ing. J. B., L., S. r., vedený u Tatra banky, a.s., se sídlem H., S. r., a to:
1) dne 31. 5. 2007 finanční částku ve výši 100.000,- Kč,
2) dne 22. 1. 2008 finanční částku ve výši 118.242,- Kč
celkem tedy na účet Ing. J. B., převedla nezákonně finanční prostředky ve výši 218.242,- Kč,
c) dne 6. 8. 2007 opět svévolně a bez právního důvodu převedla z účtu společnosti SÚSZ vedeného u Komerční banky, a.s., finanční prostředky ve výši 2.000.000,- Kč , a to ve prospěch účtu majitel účtu K. D., bytem N., okres U. H., čímž způsobila uvedené společnosti škodu ve výši 2.000.000,- Kč,
d) dále protiprávně nakládala se svěřenými finančními prostředky, když byla po dobu poskytování účetních služeb pověřena jednatelem společnosti SÚSZ P. H. k hotovostním výběrům finančních prostředků z účtu společnosti SÚSZ vedeného u Komerční banky, a.s., za účelem hotovostní výplaty mezd, pak finanční částky určené k výplatě zaměstnanců vědomě neodůvodněně a cíleně navyšovala a vybírala svévolně finanční částky vyšší, čímž vznikal rozdíl mezi částkou vybranou z účtu společnosti SÚSZ a částkou skutečně vyplacenou touto společností svým zaměstnancům na mzdách, kdy takto získané finanční prostředky si neoprávněně přisvojila a použila je pro svou potřebu, a to v těchto případech:
1) v lednu 2007 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 369.387,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 640.446,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 271.059,- Kč,
2) v únoru 2007 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 410.569,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 669.387,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 258.818,- Kč,
3) v březnu 2007 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 366.603,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 566.603,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 200.000,- Kč,
4) v dubnu 2007 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 298.696,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 840.265,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 541.569,- Kč,
5) v květnu 2007 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 307.281,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 612.015,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 304.734,- Kč,
6) v červnu 2007 měl na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 298.696,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 987.965,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 689.269,- Kč,
7) v červenci 2007 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 339.680,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 1.036.882,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou
výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 697.202,- Kč,
8) v srpnu 2007 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 337.755,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 809.012,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 474.257,- Kč,
9) v září 2007 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 295.825,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 868.083,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda. společnosti ve výši 572.258,- Kč,
10) v říjnu 2007 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 331.898,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 584.283,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 252.385,- Kč,
11) v listopadu 2007 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 492.715,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 1.330.104,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 837.389,- Kč,
12) v prosinci 2007 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 355.199,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 687.524,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 332.325,- Kč,
13) v lednu 2008 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 318.217,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 687.524,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 369.307,- Kč,
14) v únoru 2008 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 353.351,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 479.370,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 126.019,- Kč,
15) v březnu 2008 měla na základě podkladů zajistit uskutečnění výplaty mezd zaměstnanců SÚSZ ve výši 314.640,- Kč, avšak bankovním výběrem svévolně vybrala a zaúčtovala částku ve výši 494.640,- Kč, čímž vznikl rozdíl mezi výběrem a skutečnou výplatou peněz, resp. škoda společnosti ve výši 180.000,- Kč,
takto si přisvojila ke škodě společnosti SÚSZ celkovou finanční částku ve výši nejméně 6.103.591,- Kč,
e) dále pak v době, kdy byla pověřena vedením provozní pokladny společnosti SÚSZ pak v období od počátku roku 2007 nejméně do 16. 4. 2008 si postupně přisvojila finanční prostředky z této pokladny, čímž způsobila celkem škodu společnosti SÚSZ ve výši
509.649,- Kč,
výše uvedeným jednáním pod body a) až e) obž. J. W. způsobila škodu obchodní společnosti SÚSZ s.r.o. v celkové výši nejméně 10.963.210,- Kč,
II.)
v době od 6. 2. 2006 do 5. 10. 2007 vědomě vykonávala funkci spojenou s hmotnou odpovědností, ač dobře věděla, že tímto svým jednáním maří výkon rozhodnutí Okresního soudu v Kroměříži, a to rozsudku č.j.: 3 T 22/2001-508 ze dne 13. 8. 2002, který nabyl právní moci dne 5. 10. 2002, kterýmžto byl obžalované J. W. mimo jiné uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí v obchodu a službách spojených s hmotnou odpovědností na dobu 5 let t.j. do 5. 10. 2007, kdy nejprve dne 6. 2. 2006 uzavřela obžalovaná pracovní smlouvu se společností Správa a údržba silnic Zlínska, s.r.o., se sídlem-K M., (dále jen SÚSZ) na pozici účetní, přičemž po výpovědi z pracovního poměru ke dni 31. 3. 2006 bezprostředně navázala na spolupráci se společností SÚSZ a to na základě Smlouvy o vedení účetnictví ze dne 1. 4. 2006 uzavřené mezi poskytovatelem - firmou H. H., se sídlem K., zastoupenou H. H. a J. W., a na druhé straně objednatelem - firmou Správa a údržba silnic Zlínska, s.r.o., se sídlem K M., zastoupenou jednatelem P. H., když v této smlouvě pod čl. IV. bod 10) se poskytovatel zavazuje, že přebírá hmotnou odpovědnost za vedení účetnictví a držení pokladní hotovosti, což potvrdila J. W. svým vlastnoručním podpisem smlouvy a dále na základě podpisu šesti Dohod o provedení práce ze dne 1. 11. 2006, 31. 12. 2006, 15. 10. 2007, 1. 9. 2007, 1. 12. 2007 a 1. 1. 2008 uzavřené taktéž s firmou H. H., se sídlem v K., poskytovala obžalovaná J. W. služby spočívající ve vedení účetnictví (včetně vedení pokladny, dispozičního práva k bankovním účtům a jiných elektronických operací) společnosti SÚSZ, a to i přes to, že věděla, že je jí tato činnost příslušným soudem pravomocným rozsudkem zakázána,
III.)
v době od 1. 4. 2006 do 16. 4. 2008, tedy v době, kdy vykonávala smluvně převzatou povinnost vedení účetnictví společnosti SÚSZ na základě Smlouvy o vedení účetnictví ze dne 1. 4. 2006 uváděla vědomě a cíleně nepravdivé údaje v účetních knihách, a to minimálně v pokladním deníku, rekapitulací mezd, bankovních výpisech, přehledech pro odvod sociálního a zdravotního pojištění a odvodech záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, čímž přímo ohrozila majetková práva společnosti SÚSZ a včasné a správné vyměření daně,
obžalovaný D. W.
v K. v době od 5. 10. 2007 do 7. 3. 2008 své manželce obž. J. W., poskytl úmyslně pomoc ke spáchání trestného činu zpronevěry, a to tím, že odstranil překážku k nezákonnému převodu finančních prostředků, když J. W. z účtu společností Správa a údržba silnic Zlínska, s.r.o., se sídlem K M., (dále jen SÚSZ) vedeného u Komerční banky, a.s., umožnil převést finanční prostředky tak, že dne 4. 10. 2007 založil po dohodě s obžalovanou
J. W. účet u Komerční banky, a.s., pobočka K., na který J. W. od následujícího dne celkem v osmi případech převedla svévolně a bez právního důvodu cizí finanční prostředky, a to konkrétně:
1) dne 5. 10. 2007 částku ve výši 1.100.000,- Kč
2) dne 19. 11. 2007 částku ve výši 200.000,- Kč
3) dne 30. 11. 2007 částku ve výši 300.000,- Kč
4) dne 13. 12. 2007 částku ve výši 118.600,- Kč
5) dne 20. 12. 2007 částku ve výši 127.080,- Kč
6) dne 21. 1. 2008 částku ve výši 103.168,- Kč
7) dne 28. 2. 2008 částku ve výši 113.860,- Kč
8) dne 7. 3. 2008 částku ve výši 68.920,- Kč
celkem tak tedy umožnil své manželce J. W. nezákonný převod finančních prostředků z účtu společnosti SÚSZ na svůj účet v celkové výši 2.131.728,- Kč,
když takto získané finanční prostředky následně užil, a to:
1) dne 9. 10. 2007 provedl převod neoprávněně získaných prostředků ve výši 1.100.000,- Kč ze svého účtu na účet vedený u Raiffeisenbank majitele společnosti Synot Auto, a.s.,: se sídlem V., za účelem nákupu osobního automobilu tov. zn. BMW X3 2,0 D, když zálohu a zbývající část ceny vozidla, která činila celkem 1.429.000,- Kč uhradili manželé D. a J. W. hotovostní platbou na prodejně ve Z., kdy toto vozidlo poté dne 12. 10. 2007 zaregistrovali na svého syna mladistvého,
2) dne 3. 12. 2007 provedl D. W. opět osobně hotovostní výběr neoprávněně získané finanční částky ve výši 300.000,- Kč, když téhož dne uzavřel jeho mladistvý syn za přítomnosti svého otce obž. D. W. kupní smlouvu s firmou J. L., R, a to na nákup osobního automobilu tov. zn. NISSAN Pathfinder 2,5 DCI, když při uzavření této smlouvy uhradili doplatek ve výši 290.000,- Kč z celkové pořizovací ceny vozidla ve výši 870.000,- Kč, a poté vozidlo opět dne 6. 12. 2007 zaregistroval na syna mladistvého
obžalovaná H. H. :
ve Z. v době od 1. 4. 2006 do 16. 4. 2008 si neplnila řádně své povinnosti vyplývající ze Smlouvy o vedení účetnictví uzavřené mezi firmou H. H., se sídlem K., zastoupenou - H. H. a J. W., a na druhé straně společností Správa a údržba silnic Zlínska, s.r.o., se sídlem K M., (dále jen SÚSZ) zastoupenou jednatelem společnosti P. H., ve které se smluvně zavázala vést řádně účetnictví, mzdy a personalistiku firmy, a to v rozsahu stanovené zejména zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví v platném znění, kdy věděla, že porušením svých povinností může ohrozit majetek společnosti SÚSZ, když bez přiměřených důvodů spoléhala, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, přičemž svým neprofesionálním způsobem v rozporu se zákonem i smluvním ujednáním, kdy neprováděla, mimo jiné, žádné kontroly vedení účetnictví, umožnila tak J. W. po delší dobu přisvojovat si finanční prostředky společnosti SÚSZ, které jí byly v souladu se zněním smlouvy svěřeny, čímž společnosti SÚSZ byl způsobena škoda ve výši nejméně 10.963.210,- Kč,
obžalovaný P. H. :
ve Z. v době od 2. 4. 2006 do 16. 4. 2008 si neplnil řádně své povinnosti vyplývající ze Smlouvy o výkonu funkce jednatele společnosti Správa údržba silnic Zlínska, s.r.o., se sídlem K M., (dále jen SÚSZ) ačkoli věděl, že může porušováním svých smluvních povinností jako jednatel ohrozit majetek společnosti SÚSZ, když bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení svým jednáním neuzpůsobí, přičemž si neplnil povinnosti jednatele společnosti vyplývající ze Smlouvy o výkonu funkce jednatele uzavřené P. H. se společností SÚSZ zastoupenou jednateli P. H. a D. P., která byla schválena valnou hromadnou dne 9. 5. 2005, ve které se zavázal k povinnosti vykonávat svou funkci ve prospěch společnosti, zejména plnit si všechny povinnosti vyplývající pro něho i z obchodního zákoníku, přičemž v bodě 2.3. smlouvy se zavázal k povinnosti zacházet s majetkem a veškerými právy společnosti SÚSZ s péčí řádného hospodáře a počínat si tak, aby společnosti jeho činností nevznikla žádná škoda na majetku a právech společnosti, když svým neprofesionálním přístupem k vedení a kontrolní činnosti společnosti SÚSZ porušil jak ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění zejména pak ustanovení §135 odst. 1, 2, tak rovněž i znění Zakladatelské listiny společnosti SÚSZ, kdy svou nedostatečnou kontrolní činností odpovědného orgánu nezajistil pravidelné kontroly a řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, čímž J. W. po delší dobu umožnil přisvojovat si finanční prostředky společnosti SÚSZ, které jí byly v souladu se zněním smlouvy svěřeny, čímž společnosti SÚSZ byla způsobena škoda ve výši nejméně 10.963.210,- Kč“ .
Takto zjištěná jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval v případě obviněné J. W. jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník) [ad) I.) písm. a) – e)], jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) [ad) II.], a jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea druhá tr. zák. [ad) III.]. Jednání obviněného D. W. právně posoudil jako pomoc k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) k §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jednání obviněné H. H. jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a jednání obviněného P. H. jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Za shora vymezené trestné činy soud prvního stupně obviněné J. W. uložil podle §206 odst. 5 za užití §43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu ekonomických a účetních činností v trvání sedmi let, a podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci, a to HP Pavilion Entertaiment PC, Fujitsu Siemens, Fujitsu Siemens a tiskárny zn. Canon Pixma MP 600. Obviněnému D. W. uložil podle §248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let, a podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. trest propadnutí jiné majetkové hodnoty, a to plnění z cestovní smlouvy u FIRO-tour a.s., P., N., ve výši 53.407,- Kč a plnění z cestovní smlouvy u cestovní kanceláře FISHER a.s., M., P., ve výši 37.018,- Kč. Obviněné H. H. uložil podle §255a odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Obviněnému P. H. uložil podle §255a odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněným J. W., H. H. a P. H. povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené Správě a údržbě silnic Zlínska, s.r.o., se sídlem K M., Z., částku 10.963.210,- Kč, přičemž obviněnému D. W. uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně se všemi dalšími obviněnými náhradu škody témuž poškozenému toliko do výše 2.131.728,- Kč. Podle §73 odst. 1 písm. d) tr. zák. soud rozhodl také o zabrání věci, a to motorových vozidel Nissan Pathfinder 2,5 a BMW X3 2,0 majitele P.W.
Proti tomuto rozsudku podali státní zástupce a všichni čtyři obvinění odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 6 To 74/2010, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce a obviněné J. W. napadený rozsudek ohledně jmenované částečně zrušil, a to ve výroku o vině trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea druhá tr. zák. (bod III.), ve výroku o trestech a dále ve výroku, jímž bylo podle §73 odst. 1 písm. d) tr. zák. rozhodnuto o zabrání osobních motorových vozidel Nissan Pathfinder 2,5 a BMW X3 2,0 majitele P. W. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. ve zrušené části (tj. v bodě III.) ohledně této obviněné znovu rozhodl (viz strany 2 a 3 rozsudku odvolacího soudu).
Z podnětu odvolání obviněných H. H. a P. H. soud druhého stupně podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně jmenovaných ve výrocích, jimiž byli uznáni vinnými trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., ve výrocích o trestech uložených oběma obviněným a dále ve výroku, jímž byli H. H. a P. H. podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázáni povinností zaplatit společně a nerozdílně s obviněnou J. W. poškozené Správě a údržbě silnic Zlínska, s.r.o., se sídlem K M., částku 10.963.210,- Kč. Podle §259 odst. 1 tr. ř. věc ve zrušené části ohledně obviněných H. H. a P. H. vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Odvolání obviněného D. W. odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek rozhodnutím odvolacího soudu nezměněn.
Obviněný D. W. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) však s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Karla Štočka proti němu podal dovolání, které opřel o dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel jeho prostřednictvím namítal, že jeho jednání, jak bylo soudem zjištěno, nebylo správně právně posouzeno. Měl za to, že pouhým založením bankovního účtu nemohl být naplněn zákonný znak „odstranění překážky“ ke spáchání trestného činu zpronevěry a že v průběhu trestního řízení nebyly zjištěny takové důkazy, které by jednoznačně a nezvratně prokazovaly naplnění předmětné skutkové podstaty.
Obviněný popřel, že by se dopustil protiprávního jednání, neboť běžný účet nezakládal po dohodě s manželkou za účelem umožnit jí spáchání trestného činu zpronevěry, a proto tímto jednáním ani nemohl odstranit zákonnou překážku ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Dodal, že každý si může založit libovolný počet účtů, a pokud tak rovněž učinil, nebylo jeho povinností zjišťovat a ověřovat důvod poukazování částek na jeho soukromý rodinný účet. Připsané finanční částky použil v dobré víře na úhradu rodinných výdajů a částečně i na nákup vozidel.
Dovolatel vyslovil přesvědčení, že v provedeném trestním řízení nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu kladeného mu za vinu, a to jak jeho objektivní stránky, tak ani přímého úmyslu, neboť si nemohl být vědom, že finanční prostředky jsou na jeho účet převáděny bez právního důvodu.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2010, č.j. 6 To 74/2010-2375, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 21. 6. 2010, č.j. 61 T 18/2009-2254, a aby jej sám v souladu s ustanovením §265m odst. 1 tr. ř. zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), jenž uvedl, že správnost vysloveného hmotně právního posouzení je nutné vztahovat ke skutkovému stavu, popsanému zejména ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, případně dál rozvedenému v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Z něj vyplývá, že obviněný cíleně, po předchozí alespoň konkludentní dohodě, umožnil spoluobviněné J. W., aby na jeho účet, který bezprostředně před tím založil, převáděla finanční prostředky získané svojí trestnou činností, které vzápětí vybral či převedl za účelem (zejména) nákupu vozidel BMW X3 a NISSAN Pathfinder zaregistrovaných na syna obviněného, mladistvého.
Na základě zmíněných okolností státní zástupce dovodil, že obviněný zcela zjevně poskytl spoluobviněné pomoc tím, že jí umožnil užít účet, který nebyl vedený na její osobu, a jehož prostřednictvím mohlo být požadovaným způsobem naloženo s neoprávněně získanými finančními prostředky, tedy ve vztahu ke spoluobviněné vystupoval jako pomocník ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Pouze okrajově zmínil úvahu, zda z demonstrativního výčtu konkretizovaných typů jednání pomocníka uvedeného v citovaném ustanovení činnost obviněného nejlépe vystihuje pojem odstranění překážky, či zda by nebyl vhodnější např. pojem opatření prostředků, resp. pojem jiný, zde nezařazený.
Státní zástupce doplnil, že skutek spáchaný obviněným není možné zúžit na pouhé založení účtu, které – bez dalšího – skutečně trestným činem ani účastí na něm není (stejně jako není, opět samo o sobě, trestným činem zadávání platebních příkazů či provádění bankovních výběrů, které realizovala spoluobviněná). V nastalé situaci ovšem převáděné peníze byly věcí cizí a obviněná nebyla oprávněna s nimi takto naložit. Obviněný tudíž sjednal předmětný bankovní produkt s vědomím, že bude užit k ukládání a další dispozici s prostředky získanými trestnou činností obviněné, resp. přímo pro tento účel, jak se také následně stalo. Za takových okolností již založení účtu, resp. následné výběry a platby, trestně právní relevance nabývá.
Na základě těchto skutečností státní zástupce dovodil, že jednání obviněného bylo v zásadě posouzeno správně a v souladu se zákonem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a učinil tak za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil svůj výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V tomto kontextu je nutné uvést, že dovolací námitky obviněného, jimiž zpochybnil správnost právního posouzení skutku jako pomoci k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) k §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., sice lze považovat za relevantní, Nejvyšší soud však současně shledal, že jsou zjevně neopodstatněné.
K uvedené problematice je nejprve zapotřebí (alespoň ve stručnosti a jen v obecné rovině) uvést, že trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Značnou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující nejméně částky 500.000,- Kč.
Podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu, kdo úmyslně poskytl jinému pomoc ke spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník). Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. Pomoc přitom přichází v úvahu jak před činem (např. pomocník opatří kasařské náčiní pachateli, který se chystá otevřít pokladnu), tak i při činu samotném (např. pachatel se snaží násilím otevřít dveře bytu, který chce vykrást, a pomocník mu bez předchozí dohody poskytne páčidlo).
Na tomto místě je rovněž vhodné uvést (se zřetelem k dovolacím argumentům obviněného vztahujícím se k subjektivní stránce jeho jednání), že podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl eventuální podle §4 písm. b) tr. zák.].
Závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno dle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. trest.).
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky předmětného trestného činu spočívající v tom, že obviněný „jinému poskytl pomoc ke spáchání trestného činu zpronevěry odstraněním překážky, jímž došlo k přisvojení si cizí věci, která byla svěřena jiné osobě a byla tak způsobena značná škoda“ . Skutková část výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky pomoci k tomuto trestnému činu evidentně naplňují.
Na tomto místě není od věci (opět toliko stručně a v obecné rovině) připomenout, že trestněprávně postižitelná pomoc je v našem trestním zákoně vybudována na zásadě akcesority účastenství , kterou je založena závislost trestní odpovědnosti účastníka (v daném případě pomocníka) na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Pomoc (stejně jako všechny ostatní formy účastenství) je podle §10 tr. zák. trestná jenom tehdy, jestliže se hlavní pachatel o trestný čin alespoň pokusil. Ze zásady akcesority účastenství vyplývá, že čin, k němuž směřuje pomoc, musí splňovat všechny pojmové náležitosti úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu.
Mezi jednáním pomocníka a spáchaným trestným činem hlavního pachatele přitom musí existovat příčinný vztah , tzn. pomocník je odpovědný jen za čin, jímž přispěl ke spáchání trestného činu hlavního pachatele. Trestněprávně relevantní aktivita pomocníka tedy bezprostředně napomáhá k tomu, aby došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když tyto znaky sama přímo nenaplňuje. Účastenství ve formě pomoci je tedy z hlediska subjektivní stránky úmyslnou formou účasti na trestném činu, která je namířena proti témuž konkrétnímu zájmu chráněnému trestním zákonem.
Pomoc podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. není součástí společného jednání, které tvoří objektivní stránku téže skutkové podstaty a které přímo směřuje k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je to jednání pouze podporující činnost pachatele. Z hlediska subjektivní stránky pomoc předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. Protože pomoc k trestnému činu je vždy podmíněna úmyslem směřujícím k takové účasti na konkrétním úmyslném trestném činu, musí být čin pomocníka charakterizován konkrétními skutkovými okolnostmi, nikoliv jen znaky skutkové podstaty (k tomu srov. rozhodnutí č. 51/2006 Sb. rozh. trest.).
Podstata jednání obviněného spočívala (podle zjištění obou soudů nižších instancí) v tom, že v době od 5. 10. 2007 do 7. 3. 2008 své manželce spoluobviněné J. W. poskytl úmyslně pomoc ke spáchání trestného činu zpronevěry tím, že odstranil překážku k nezákonnému převodu finančních prostředků, když jmenované umožnil z účtu patřícího společnosti Správa a údržba silnic Zlínska, s.r.o., vedeného u Komerční banky, a.s., převést finanční prostředky na běžný účet (vedený na jeho jméno), který po dohodě s touto obviněnou založil dne 4. 10. 2007 u Komerční banky, a.s., pobočka K. Obviněná J. W. na tento účet ihned – počínaje následujícím dnem, tj. 5. 10. 2007 – celkem v osmi případech převedla svévolně a bez právního důvodu cizí finanční prostředky v celkové výši 2.131.728,- Kč. Takto získané finanční prostředky následně užil pro potřeby své rodiny, jak vyplývá ze skutkových zjištění rozvedených shora.
Soud prvního stupně, s jehož právními závěry se ztotožnil také soud odvolací, dospěl po pečlivě provedeném dokazování a na jeho základě učiněných skutkových zjištěních k závěru, že obviněný svým (shora popsaným) jednáním naplnil jak po stránce objektivní, tak i subjektivní znaky skutkové podstaty pomoci k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) k §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Své závěry stran použité právní kvalifikace náležitě odůvodnil (v podrobnostech lze odkázat zejména na strany 42 a 43 jeho rozsudku). Odvolací soud, který se v zásadě s jeho argumentací ztotožnil, nadto k námitkám obviněného poukázal zejména na těsnou časovou souvztažnost mezi jednáním obviněného spočívajícím v založení účtu u Komerční banky, a.s., pobočka K., dne 4. 10. 2007 a převodem první z řady finančních částek (1.100.000,- Kč) dne 5. 10. 2007. Dále zdůraznil, že obviněný jakožto osoba příčetná, znalá rodinné finanční situace (na jeho majetek i majetek jeho manželky bylo vedeno hned několik exekucí – srov. č.l. 383, 386, 395 až 437 spisu), navíc žijící se spoluobviněnou J. W. ve fungujícím manželském svazku, kdy je běžné, že manželé spolu navzájem otevřeně komunikují a sdělují si různé (více i méně podstatné) informace, si musel být vědom toho, že na jeho účet opakovaně (po dobu trvající téměř půl roku), přichází finanční prostředky ve značné výši z účtu Správy a údržby silnic Zlínska, s.r.o., přičemž on sám k této společnosti neměl žádné vazby. Jeho manželka J. W. pro tuto společnost ovšem pracovala jako účetní, tudíž obviněnému muselo být nepochybně zřejmé, že tyto částky převádí na jeho účet právě ona. Soudy nižších instancí neuvěřily tomu, že by obviněný za této situace nepátral a přinejmenším dotazem adresovaným své ženě nezjišťoval, z jakého důvodu jsou na jeho účet tak velké finanční částky poukazovány. Naopak těmito penězi následně sám disponoval a nakládal s nimi jako s vlastními (resp. manželčinými), když jich užil k účelu popsanému výše ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. S neoprávněným přisvojením si těchto finančních částek tudíž – dle názoru odvolacího soudu – musel být minimálně srozuměn ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. [soud prvního stupně jeho jednání kvalifikoval dokonce jako jednání v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. – srov. stranu 49 jeho rozsudku]. V žádném případě tedy nešlo o prosté a také beztrestné založení běžného účtu, jak tvrdil obviněný v rámci své obhajoby, nýbrž se zcela zjevně jednalo o součást promyšlené a předem naplánované trestné činnosti.
Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudů obou stupňů vytýkanými vadami netrpí. Oba soudy nižších stupňů v souladu se zákonem vyložily a odůvodnily závěry podstatné z hlediska použité právní kvalifikace, když v jednání obviněného správně shledaly naplnění všech (subjektivních i objektivních) zákonných znaků pomoci k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Formální znaky tohoto trestného činu jsou zjevně dány a pochybnost nelze mít ani o naplnění jeho materiálního znaku [těmto otázkám však Nejvyšší soud větší pozornost nevěnoval a ani věnovat nemohl, neboť byl vázán rozsahem a důvody podaného dovolání (srov. §265i odst. 3 tr. ř.)]. V podrobnostech lze odkázat na odpovídající část odůvodnění rozsudků obou nižších soudů, jakož i na výstižné vyjádření státního zástupce k podanému dovolání.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a