ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.542.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 542/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2011 o dovolání obviněného M. Z., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 13 To 345/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 82/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 22 T 82/2009, byl obviněný M. Z. uznán vinným v bodě 1) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., a v bodě 2) pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák.
Za tyto trestné činy a dále za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 22 T 28/2008, byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let a podle §55 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zák. trest propadnutí věcí konkretizovaných v rozsudku. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu pod bodem II. rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 22 T 28/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 13 To 345/2010, odvolání, které proti uvedenému rozsudku podal obviněný, podle §253 odst. 1 tr. ř. jako podané opožděně zamítl.
Obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Jelínka, Ph.D. podal proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. dovolání, neboť se neztotožnil s důvody, pro které odvolací soud jeho odvolání shledal opožděným. Obviněný uvedl, že proti rozsudku soudu prvního stupně podal „blanketní odvolání“, které bylo vloženo dne 22. 2. 2010 ve stejné obálce, v níž okresnímu soudu byly zaslány i sdělení o zvolení obhájce a plná moc. Odůvodnění takto podaného blanketního odvolání osobně soudu doručil až dne 18. 5. 2010. Odvolací soud však vycházel jen z podání ze dne 18. 5. 2010, a proto shledal, že odvolání bylo soudu doručeno až po uplynutí zákonné lhůty k podání odvolání, a podle §253 odst. 1 tr. ř. ho jako opožděné zamítl. Dovolatel však namítl, že odvolání bylo podáno včas a oprávněně, neboť dne 23. 2. 2010 do obálky připojil i blanketní odvolání s tím, že bude odůvodněno později a na potvrzení této skutečnosti doložil kopii podacího lístku ze dne 23. 2. 2010. Odvolací soud podle obviněného nepostupoval správně, pokud odvolání považoval za opožděné, když nelze k tíži obviněného přičítat, že blanketní odvolání nebylo zařazeno do trestního spisu. Dovolatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 230/2010, ve kterém je uvedeno, že při posuzování včasnosti podaného opravného prostředku je vždy třeba postupovat ve prospěch obviněného.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 13 To 345/2010, zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání.
Ačkoli byl opis dovolání obviněného doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství, to se k němu do dne konání neveřejného zasedání písemně nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a zkoumal, zda v dovolání označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k).
Jestliže obviněný vytýká, že odvolací soud jeho odvolání bez meritorního přezkoumání podle §253 tr. ř. zamítl, byl tento důvod uplatněn v jeho prvé alternativě. Podle dovolatele nesprávnost postupu odvolacího soudu spočívala v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku pro opožděnost, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. S ohledem na takto uplatněné výhrady Nejvyšší soud považoval označený dovolací důvod za naplněný, a proto dále zkoumal, zda je dovolání opodstatněné.
Z obsahu připojeného spisu se podává, že v době konání řízení před soudem prvního stupně obviněný M. Z., u něhož nebyly dány podmínky nutné obhajoby, obhájce neměl. Proto, když soud prvního stupně ve věci rozhodl dne 30. 10. 2009, rozsudkem, opis tohoto rozsudku Okresního soudu v Pardubicích (sp. zn. 22 T 82/2009) byl obviněnému doručen dne 19. 2. 2010 (č. l. 184). Dne 22. 2. 2010 obviněný udělil generální plnou moc pro zastupování v právních věcech obhájci JUDr. Pavlu Jelínkovi, Ph.D. Tuto skutečnost obhájce obviněného soudu oznámil sdělením, které soud obdržel dne 24. 2. 2010 (č. l. 195). Ve spisu je dále založeno podání označené jako „odůvodnění odvolání proti rozsudku č. j. 22 T 82/2009“, které bylo soudu prvního stupně doručeno osobně dne 18. 5. 2010 (č. l. 203). Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích toto odvolání při neveřejném zasedání projednal a usnesením ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 13 To 345/2010, ho podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané opožděné s tím, že lhůta osmi dnů pro jeho podání uplynula dne 22. 3. 2010 a opravný prostředek tak byl podán opožděně (č. l. 210).
Nejvyšší soud, poté co shledal, že ve spisu žádné „blanketní odvolání“ založeno není, vrátil dne 23. 2. 2010 spis Okresnímu soudu v Pardubicích za účelem objasnění skutečností vztahujících se k předmětným podáním, neboť obálku, v níž byla plná moc soudu zaslána ani obviněným zmiňované „blanketní odvolání“ ve spise založeno nebylo (č. l. 227). V rámci tohoto šetření pracovnice podatelny Okresního soudu v Pardubicích D. L. uvedla, že podle soudního razítka podatelny na č. l. 195 obsahovala obálka pouze plnou moc a jeden list, přičemž z obálky nic nevyhodila (č. l. 228). Vedoucí trestní kanceláře tohoto soudu M.G. sdělila, že obsah z obálky doručené podle podacího razítka soudu dne 24. 2. 2010 (č. l. 195) byl založen do tohoto spisu a obálka, která odvolání neobsahovala, byla vyhozena. Obálky se do spisu zakládají pouze při vázanosti data doručení na běh lhůt a její obsah byl založen do spisu (č. l. 229). Obhájce obviněného sdělil, že blanketní odvolání bylo v obálce zasláno společně s plnou mocí. Na obálce nebylo vyznačeno, jaké listiny obsahuje a nemůže zpětně doložit, že odvolání bylo v obálce skutečně vloženo. Odůvodnění odvolání bylo zasláno se zpožděním proto, že obviněný nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody a komunikace s ním byla ztížená (č. l. 230).
Nejvyšší soud dále podle obsahu listiny založené na č. l. 195 shledal, že je na ní otištěno razítko podatelny Okresního soudu v Pardubicích s datem 24. 2. 2010. Tímto přípisem obhájce obviněného soudu sděluje, že si jej obviněný ve věci sp. zn. 22 T 82/2009, zvolil za obhájce. Pod datem a místem je jako příloha uvedena „plná moc“. Tato plná moc je součástí spisu na č. l. 196.
Když Nejvyšší soud takto zjištěné skutečnosti ve všech souvislostech uvážil, shledal, že kromě tvrzení obhájce obviněného, nebyla uvedena žádná jiná skutečnost, která by dosvědčovala, že by soudu v obálce spolu s uvedeným přípisem a plnou mocí (č. l. 195, 196) soudu došlo i předmětné „blanketní odvolání“. Tuto skutečnost obhájce ani sám v textu přípisu na č. l. 195 nezmínil ani neoznačil, neboť za jedinou přílohu uvedl jen plnou moc, která se v obsahu spisu nachází. Rovněž podle razítka podatelny, která předmětnou zásilku zpracovávala, byla v jejím obsahu nalezena jen plná moc a jeden list, tj. připojené vyjádření na č. l. 195, a to odpovídá i razítku, na kterém je uvedený ručně psaný text 1+PM.
Uvedená skutečnost vychází i z okolností, jež popsaly pracovnice Okresního soudu v Pardubicích. Postup koresponduje i s Instrukcí Ministra spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001-Org., kterou byl vydán vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, jež v ustanovení §136 odst. 1 uvádí, že k podáním došlým poštou připojí zaměstnanec podatelny obálku jen tehdy, když je třeba znát přesné datum, kdy podání bylo odevzdáno na poštu. Není-li obálky třeba k důkazu, kdy podání bylo odevzdáno na poštu, vedoucí soudní kanceláře obálku ze spisu vyřadí.
Je tak zřejmé, že pokud by odvolání bylo skutečně součástí podání zaslaného okresnímu soudu dne 23. 2. 2010, bylo by vloženo do spisu a spolu s ním by byla zařazena i obálka, která odvolání obsahovala. Jestliže tak učiněno nebylo, s ohledem na další okolnosti shora uvedené, je najisto postaveno, že „blanketní odvolání“ soudu obhájcem zasláno nebylo.
Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud nepochybil, jestliže včasnost podaného odvolání zkoumal toliko podle podání došlého soudu dne 18. 5. 2010 a od tohoto data odvodil, že odvolání bylo obviněným podáno opožděně. Ze shora uvedených skutečností tak bylo prokázáno, že Okresnímu soudu v Pardubicích „blanketní odvolání“ dne 23. 2. 2010 ani jindy doručeno nebylo. Z těchto důvodů nelze v postupu odvolacího soudu shledávat pochybení, pokud řádný opravný prostředek obviněného jako opožděné ho podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Z těchto důvodu Nejvyšší soud, když nebylo možné námitkám tvrzeným v dovolání přisvědčit, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. května 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová