ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.574.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 574/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2011 o dovolání obviněného mladistvého „tulipána“*), proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, soudu pro mládež ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 2 Tmo 49/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, soudu pro mládež pod sp. zn. 4 Tm 11/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého „tulipána“ odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně, soudu pro mládež (dále jen „soud prvního stupně“) byl obviněný mladistvý „tulipán“ (dále jen „mladistvý“) uznán vinným v bodě 1), 2) proviněním nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2) proviněním podílnictví podle §251 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustil tím, že
1) dne 11. 6. 2009 v odpoledních hodinách ve F. p. R., okres N. J., poté co M. Z., jehož věc je vedena v samostatném řízení, sdělil mladistvému „tulipánovi“ a též obviněnému J. Z., že doma pomocí počítačové techniky zhotovil oboustrannou kopii bankovky nominální hodnoty 200,- Kč a tuto kopii bankovky jim ukázal s tím, že ji hodlá použít jako pravou na nákup v trafice, sešli se s ním na ulici R. a čekali, až M. Z. provedl nákup zboží v hodnotě do 100,- Kč a obsluhující prodavač padělanou bankovku přijal do tržby a požadované zboží i výdavek peněz M. Z. vydal,
2) dne 24. 6. 2009 v době od 13.00 hodin do 14.00 hodin v O., na ulici N., poté co M. Z., jehož věc je vedena v samostatném řízení mladistvému „tulipánovi“ a spoluobviněnému J. Z. sdělil, že doma pomocí počítačové techniky si zhotovil oboustrannou kopii bankovky v nominální hodnotě 1.000,- Kč a zmíněný zhotovený padělek jim ukázal a přitom jim sdělil svůj záměr tímto padělkem uhradit nákup zboží a získat tak pravá platidla, a zhotovený padělek předal M. G., jehož věc je vedena v samostatném řízení, kterého také o původu padělku a o daném záměru informoval, a M. G., zatímco mladistvý „tulipán“ a J. Z. společně s M. Z. čekali opodál, provedl nákup časopisu v hodnotě 90,- Kč a obsluhující prodavač padělanou bankovku přijal do tržby a časopis a výdavek peněz ve výši 910,- Kč předal M. Z., který obviněným „tulipánovi“ a J. Z. z této částky platil útratu v restauraci.
Za tato provinění byl mladistvý odsouzen podle §251 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 z. s. m. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §33 odst. 1 z. s. m. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. Z.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud pro mládež usnesením ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 2 Tmo 49/2010, podle §256 tr. ř., zamítl odvolání, které proti shora uvedenému rozsudku podal mladistvý.
Mladistvý „tulipán“ podal prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. Pavla Lva proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž brojil proti celému výroku o vině. Ve vztahu k provinění nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák., poukázal na to, že bylo prokázáno, že M. Z. si ofotil bankovku v hodnotě 200,- Kč a tuto ukazoval ve škole, přičemž bylo zřetelné, že se nejedná o pravou bankovku. Okresní soud však v rozhodnutí nevysvětlil, jak se mladistvý hodnověrně dozvěděl, že se skutečně jedná o padělanou bankovku, když ji nikdy nedržel v ruce. Jednání M. Z. považoval za vychloubání a nepřikládal mu žádnou váhu, tudíž mu nemohl zabránit. Společenská nebezpečnost ve vztahu k tomuto provinění je tak nízká, že samotné projednávání v rámci přípravného řízení bylo pro mladistvého deprimující. Soud prvního stupně pochybil u svědeckých výpovědí M. Z. a M. G., když je nepoučil, že mají právo ve věci nevypovídat. K přečinu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. b) tr. zák. konstatoval, že M. G. udal padělanou bankovku tím, že si koupil časopis, a pravé peníze vrátil M. Z., a když poté navštívili všichni společně restauraci, platil tam M. Z. útratu pouze za sebe, nikoli za mladistvého. Bylo prokázáno, že kromě proměněných peněz měl M. Z. u sebe i své vlastní peníze, a soud tak nemohl prokázat, kterými penězi platil, zda-li svými anebo těmi, které získal trestným činem. K trestnému činu podílnictví musí být navíc vzniklá škoda minimálně 1.000,- Kč, což se však v tomto případě nestalo, když útrata byla nižší. Jestliže měl provinění podílnictví mladistvý spáchat tím, že za něj obviněný M. Z. zaplatil útratu v restauraci, nebyly v tomto případě zákonné znaky naplněny. Z výpovědí svědků dále nevyplývá, že by si mladistvý padělané bankovky prohlížel nebo že by se společně domlouvali na jejich udání. Svědek S. u hlavního líčení mladistvého neztotožnil pachatelem, a nelze tak k jeho výpovědi přihlížet. Mladistvý vypovídal pouze v přípravném řízení před sdělením obvinění a jeho výpověď je tak procesně nepoužitelná. Mladistvý od počátku tvrdil, že si útratu v restauraci platil sám, když nebylo prokázáno, zda obviněný platil svými penězi nebo penězi získanými trestným činem a škoda nepřesáhla 1.000,- Kč.
V závěru dovolání mladistvý navrhl, aby podle §265k tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 4 Tm 11/2010, i rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 2 Tmo 49/2010, a věc vrátil podle §265l tr. ř. Okresnímu soudu ve Vsetíně k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání byl doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací se zřetelem na hlediska vymezená v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř. nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání. Ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonem stanovené lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a že splňuje náležitosti dovolání. Dále posuzoval, zda mladistvým vznesené námitky naplňují jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), tr. ř., neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je nezbytnou podmínkou pro přezkoumání napadených rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovené dikce plyne, že je možné dovoláním vytýkat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, a to přesto, že právní posouzení činu i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Na skutkový stav je možné v rámci dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. poukázat jen s ohledem na to, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva posouzeny. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Jestliže mladistvý v dovolání brojil proti tomu, že svědci nebyli před složenou výpovědí řádně poučeni, nebo že výpověď mladistvého je procesně nepoužitelná, neboť vypovídal jen v přípravném řízení, anebo že výpověď svědka D. S. neobsahuje některé rozhodné skutečnosti, nemají tyto argumenty povahu hmotněprávních námitek. Tyto výhrady se pojí s procesními pravidly, na jejichž základě se vytváří skutkový stav věci, a proto nedopadají na mladistvým označený, ale ani žádný jiný dovolací důvod (§265b odst. 1 tr. ř.) a Nejvyšší soud neměl povinnost z jejich podnětu napadené rozhodnutí přezkoumávat. Přesto nad rámec podaného dovolání Nejvyšší soud podotýká, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 3. 8. 2010 vyplynulo, že byli jako svědci vyslechnuti M. Z. a M. G. Oba svědci přitom byli poučeni podle §100 odst. 1, 2 tr. ř. a §101 odst. 1 tr. ř. a z protokolu o hlavním líčení nevyplynulo, že by byli k výpovědi nuceni (č. l. 188, 189). Jestliže obviněný tvrdil, že byl vyslechnut pouze jako svědek v přípravném řízení před sdělením obvinění, pak tato skutečnost není pravdivá, když jako obviněný mladistvý vypovídal při shora uvedeném hlavním líčení dne 3. 8. 2010 (č. l. 186). Je tak zřejmé, že soud nepochybil a při výslechu postupoval v souladu s trestním řádem. Pokud mladistvý tvrdil, že se provinění nedopustil, neboť v restauraci platil za sebe, bylo jeho tvrzení vyvráceno výpovědí M. Z. a M. G., kteří oba shodně potvrdili, že poté, co udali padělanou bankovku, šli všichni společně do restaurace, kde se platila útrata z rozměněných peněz, a to za všechny čtyři. Mladistvý shodně s nimi vypovídal také v přípravném řízení, kdy byl vyslechnut jako svědek (č. l. 34) a svou výpověď změnil až při hlavním líčení.
Námitky, které mladistvý uplatnil ve vztahu k provinění nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. a provinění podílnictví podle §251 odst. 1 písm. b) tr. zák., byly uplatněny v souladu s deklarovaným dovolacím důvodem, neboť mladistvý u prvního z nich vylučoval svou trestní odpovědnost zejména pro nedostatek společenské nebezpečnosti tohoto provinění, a u druhého z nich pro nenaplnění všech znaků této skutkové podstaty, především proto, že na sebe převedl věc, která byla opatřena za věc, jenž byla získána trestným činem. Nejvyšší soud proto přezkoumal, zda-li jsou opodstatněné.
Provinění nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá některý z trestných činů, jež jsou v tomto ustanovení taxativně uvedeny, a mezi nimiž je i trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 tr. zák., a spáchání nebo dokončení takového činu nepřekazí.
Smyslem ustanovení o trestném činu nepřekažení trestného činu podle §167 tr. zák. je zejména zabránit spáchání v zákoně vymezených závažných trestných činů a tím chránit společnost před jejich škodlivými následky. Za následek trestného činu podle §167 tr. zák. je proto možno považovat i následek toho konkrétního trestného činu, který nebyl překažen (srov. rozhodnutí č. 17/1993 Sb. rozh. tr.).
Překažení trestného činu je každé jednání, které je v konkrétním případě způsobilé zabránit spáchání nebo dokončení činu. Prostředky překažení mohou být různé, od použití fyzického násilí přes psychické působení, vytvoření překážky znemožňující spáchání činu, varování osoby, která má být činem poškozena, až po včasné oznámení orgánům uvedeným v §167 odst. 3 tr. zák.
K naplnění tohoto provinění se vyžaduje, aby se pachatel hodnověrným způsobem dověděl, že jiná osoba připravuje nebo páchá trestný čin a spáchání nebo dokončení tohoto trestného činu nepřekazí, i když tak mohl udělat bez značných nesnází a bez toho, aby sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Pachatel nemusí znát právní kvalifikaci činu, stačí, aby z okolností, které zná, mohl usoudit, že se připravuje nebo páchá trestný čin. Při řešení otázky, zda je naplněn znak „hodnověrným způsobem se doví“, je třeba vycházet z konkrétních okolností případu, tj. z důvěryhodnosti zdroje, ze kterého měla tato informace pocházet, z okolností a podmínek, za kterých měl zdroj tuto informaci pachateli poskytnout, z formy a obsahu informace apod. V případě, že měl pachatel tuto informaci získat vlastním pozorováním, je třeba zejména vzít v úvahu okolnosti, za kterých k tomu došlo a obsah informace (srov. Šámal, P. Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 1021).
Podle popsaných skutkových zjištění jakož i k nim se vztahující části odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že mladistvý byl obeznámen přímo obviněným M. Z. o tom, že tento obviněný padělal bankovky v nejprve v nominální hodnotě 200,- Kč (bod 1) a poté i v nominální hodnotě 1.000,- Kč (bod 2). Není pochyb o tom, že mladistvý obě bankovky viděl a věděl i to, za jakých okolností se je spoluobvinění M. Z. a M. G. pokusí udat, i to, že se tak stane v rámci prodeje. K tomu také za přítomnosti mladistvého došlo. V prvém případě si obviněný M. Z. za padělanou bankovku zakoupil žvýkačky, ve druhém případě za ni obviněný M. G. zakoupil časopis, peníze zbylé z této koupě pak využili ke společné útratě. Obviněný M. Z. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 49 Tm 13/2009, uznán vinným proviněním padělání a pozměňování peněz podle §233 odst. 2 alinea první tr. zákoníku, tj. v alternativě, že padělal peníze v úmyslu udat je jako pravé.
Takto zjištěné skutkové okolnosti dávají dostatečný podklad pro závěr, že mladistvý byl konkrétně a jasně informován o tom, že bankovky v obou dílčích činech byly M. Z. padělané, a věděl i to, že je tento pachatel padělal doma pomocí počítačové techniky. V této fázi trestného jednání jmenovaného pachatele již nebylo možné odvrátit, neboť čin byl dokonán. O nepřekažení se jednalo proto, že mladistvý viděl a věděl, že je obviněný M. Z. hodlá udat jako pravé, čemuž byl také přítomen, když v prvním případě čekal společně se spoluobviněným J. Z. před trafikou, kde M. Z. za falešnou bankovku provedl nákup zboží a v druhém případě tak učinil M. G., jenž provedl za padělanou bankovku v hodnotě 1.000,- Kč nákup, zatímco mladistvý, J. Z. a M. Z. na něj čekali opodál. Nelze tak pochybovat o tom, že mladistvý se skutečnost, že jsou bankovky padělané dozvěděl hodnověrným způsobem, když mu to jednak M. Z. sdělil a měl také možnost bankovky vidět. Zároveň věděl o tom, že se je obvinění pokusí udat jako pravé, když je doprovázel k trafikám, kde posléze učinili nákup a zaplatili padělanými bankovkami. Mladistvý byl proto o okolnostech činu jiného obeznámen natolik jasně a konkrétně, že tento způsob lze považovat ve smyslu §167 odst. 1 tr. zák. za hodnověrný.
V projednávané věci však nebyly zjištěny ani okolnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že překažením trestného činu jeho oznámením orgánům činným v trestním řízení by se mladistvý vystavil nebezpečí smrti, ublížení na zdraví či jiné závažné újmy a oznámení trestného činu nebylo pro mladistvého spojeno ani se značnými nesnázemi. Mladistvý za situace, kdy věděl, že M. Z. má u sebe padělané bankovky a chce je směnit, neučinil nic, aby mu v tom zabránil, když společně s J. Z. čekal před trafikou, až M. Z. a v dalším případě M. G. provedou platbu padělanými bankovkami.
Není pochyb o tom, že mladistvý v bodech 1) a 2) po formální stránce naplnil znaky provinění nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák., neboť je zřejmé, že na podkladě prokázaných skutečností naplnil všechny znaky skutkové podstaty tohoto provinění. Nelze přitom pochybovat ani o tom, že je dána i materiální stránka tohoto provinění. Jeho závažnost je dána již tím, že činy vykazují obvyklou škodlivost předpokládanou u typově shodných trestních jednání. Je však nutné zdůraznit, že nelze podceňovat to, že se tento čin stal ve školském prostředí mezi studenty. Jeho nebezpečnost dovolací soud spatřoval zejména ve způsobu provedení tohoto činu, a toho, že jde o pokračující čin, který měl stupňující se tendenci, když nejprve šlo o bankovku 200,- Kč a ve druhém případě již o 1.000,- Kč. V prvním z činů za 200,- Kč zakoupili sice „jen“ žvýkačky, ale tím se současně přesvědčili, že prodavač bankovky nezkoumá, což je vedlo k dalšímu, avšak již závažnějšímu jednání. Tudíž k obecné nebezpečnosti padělání pozměňování peněz se přidává i další skutečnost, a to snaha domoci se bezpracně k „penězům“, ze kterých byly získávány neoprávněné požitky. Je proto nutné učinit závěr, že nebezpečnost činu byla vysoká, a je naplněna i materiální stránka tohoto provinění i u mladistvého „tulipána“, který tím, že čin nepřekazil, participoval na jeho výsledku.
Tato skutečnost se projevila zejména u dílčího útoku pod bodem 2), jímž se mladistvý též ve vícečinném souběhu dopustil také provinění podílnictví podle §251 odst. 1 písm. b) tr. zák., které spáchá ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá to, co bylo opatřeno za věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
V daném případě bylo zjištěno, že mladistvý na sebe převedl to, co za takovou věc, která byla získaná přečinem podle §233 odst. 2 tr. zákoníku jinou osobou, bylo opatřeno.
Převedením na sebe nebo na jiného podílník získává dispoziční moc nad věcí, která byla získána trestným činem, a směřuje k realizaci užitku z věci ať už pro sebe nebo pro jiného. Věc může být převedena např. darem, koupí, směnou. Převedení se může stát jak bezplatně, tak i za úplatu. Převedením je i další převod, tj. od překupníka na dalšího překupníka. Je nerozhodné, z jakého důvodu podílník převedl na sebe věc získanou trestným činem spáchaným jinou osobou. Jde o převedení s vědomím nebo souhlasem osoby, která má takovou věc u sebe (k tomu přim. srov. rozhodnutí č. 42/1971 Sb. rozh. tr.). Jsou-li věcí, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou ve smyslu §251 odst. 1 písm. b) tr. zák. peníze, nemusí podílník na sebe převést peníze (bankovky) identické s penězi, které byly získány hlavním trestným činem, jestliže je splněn požadavek, že jde o prospěch podílníka z majetku získaného hlavním trestným činem (viz rozh. č. 5/1993 Sb. rozh. tr.).
V daném případě byly cizí věcí získanou trestným činem, peníze, jenž získal M. Z. tím, že poté co padělal a udal jako pravou padělanou bankovku v hodnotě 1.000,- Kč, tím, že za ni koupil časopis, obdržel při této koupi zbytek pravých peněz v hodnotě 910,- Kč. Právě proto, že tyto peníze obdržel, pozval své kamarády (mimo jiné mladistvého), kde je za „výtěžek“ hostil, a byly použity na úhradu útraty v restauraci. Jestliže mladistvý v dovolání brojil proti tomu, že škoda způsobená tímto proviněním, musí činit minimálně 1.000,- Kč, Nejvyšší soud se s touto výhradou neztotožnil, neboť ze shora uvedeného vyplývá, že minimální výše škody u tohoto provinění není jakkoli stanovena, tedy není rozhodná, neboť podstatné je, že se jedná o věc, která byla získána trestným činem. V konkrétním případě, kdy jde o trestný čin padělání pozměnění peněz podle §233 odst. 2 tr. zákoníku, je rozhodné, že trestné je udání jakékoli bankovky jako pravé. Podílník, který participuje na trestném činu padělání a pozměnění peněz, jehož výtěžek vychází ze směny padělaných peněz, které sankcionuje narušení ochrany státní měny, se dopouští trestného činu v jakékoli výši finanční výhody, která je z těchto padělaných peněz na něj převedena. Výše škody by u tohoto přečinu hrála roli, pokud by mladistvý naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu uvedenou v odst. 2 a 3, ve kterých škoda musí dosahovat minimálně 500.000,- Kč (značný prospěch) nebo 5.000.000,- Kč (prospěch velkého rozsahu), k čemuž však v tomto projednávaném případě nedošlo, neboť čin mladistvého byl posouzen podle základní skutkové podstaty podle §251 odst. 1 tr. zák., kde není výše škody rozhodná.
Jestliže soudy obou stupňů shledaly, že věcí získanou trestným činem jiného byly peníze získané při směně padělaných bankovek jinými osobami, a mladistvý měl z těchto peněz rovněž užitek v podobě útraty v restauraci, správně dovodily, že jde o provinění podle §251 odst. 1 písm. b) tr. zák. V daném případě touto věcí bylo to, co si v restauraci mladistvý objednal a zkonzumoval, což M. Z. posléze zaplatil, jak vyplývá ze shora uvedeného, z peněz, které mu byly vyplaceny za udání padělané tisícikorunové bankovky. Tuto právní kvalifikaci je nutné považovat správnou a v souladu se zákonem jak po stránce objektivní, tak i subjektivní, neboť mladistvý o všech okolnostech tohoto činu věděl, a byl ve všech souvislostech, jak je výše rozvedeno, informován.
Soudy tedy na základě správných právních úvah, jež v napadených rozhodnutích vyjádřily a Nejvyšší soud na ně jen pro stručnost odkazuje, činy mladistvého správně posoudily jednak jako provinění nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. a jednak jako provinění podílnictví podle §251 odst. 1 písm. b) tr. zák., a protože o této právní kvalifikaci na podkladě a obsahu napadených rozhodnutí nevznikají žádné pochybnosti, dovolání mladistvého bylo jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová
*) použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.