ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.629.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 629/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2011 o dovolání obviněného R. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 3 To 617/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 291/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 5. 2010, sp. zn. 72 T 291/2005, uznal obviněné R. D., L. R., R. P., M. B., M. Č. a T. J. vinnými skutky popsanými pod body 1) až 12) citovaného rozsudku. Jednání obviněného L. R. [body 1), 3), 4), 7), 9), 10) – 12) citovaného rozsudku] právně kvalifikoval jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., tr. zák., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) dílem dokonaný, dílem ve formě organizátorství a pomoci podle §10 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. k §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., jednání obviněného R. D. [body 2) – 4), 7), 9), 10) citovaného rozsudku] jako trestný čin úvěrového podvodu spáchaný formou organizátorství a pomoci podle §10 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. k §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., jednání obviněného R. P. svým jednáním [body 5), 6), 8) – 10) citovaného rozsudku] jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., dílem dokonaný a dílem ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., jednání obviněných M. B. [bod 6) citovaného rozsudku], M.Č. [bod 11) citovaného rozsudku] a T. J. [bod 3) citovaného rozsudku] shodně jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák.
Soud prvního stupně uložil obviněnému L. R. za shora uvedený trestný čin podle §250b odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, přičemž současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 3 T 22/2004 ze dne 17. 1. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému R. D. uložil podle §250b odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, přičemž současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 72 T 62/2006 ze dne 21. 2. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému R. P. uložil podle §250b odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněnému M. B. uložil podle §250b odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Obviněnému M. Č. uložil podle §250b odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Obviněnému T. J. uložil podle §250b odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, přičemž současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 4 T 269/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozenou Českou spořitelnu, a. s., se sídlem P., O., odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále soud prvního stupně obviněné L. R., R. D. a R. P. podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 5 ZT 225/2005, pro skutky, kterých se měli dopustit jednáním popsaným pod body 1) – 7) (viz strana 8 – 10 citovaného rozsudku), neboť nebylo prokázáno, že by se skutku dopustili tito obvinění.
Proti tomuto rozsudku podali všichni shora jmenovaní obvinění odvolání. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 3 To 617/2010, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. z podnětu odvolání obviněných L. R., R. D. a R. P. ve vztahu k těmto obviněným napadený rozsudek zrušil v odsuzující části v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. je nově uznal vinnými skutky popsanými v bodech 1) až 12) rozsudku, které právně kvalifikoval v případě obviněného L. R. jako ad 1) trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 3) organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 4) organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 7) pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 9) pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 10) pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 11) organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 12) organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., v případě obviněného R. D. jako ad 2) organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 3) pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 4) organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 7) pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 9) pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 10) pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., a v případě obviněného R. P. jako ad 5) trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 6) organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 8) organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 9) organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., ad 10) organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák.
Za tyto trestné činy obviněného L. R. nově odsoudil podle §250b odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a dvou měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, přičemž současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. 3 T 22/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem, ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému R. D. nově uložil podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, přičemž současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. 72 T 62/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V případě obviněného M. P. podle §37 tr. zák. od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 6 T 49/2005, upustil.
Odvolací soud dále z podnětu odvolání obviněného T. J. v jeho věci podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. podle §37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 4 T 269/2005.
Odvolání obviněných M. B. a M. Č. soud druhého stupně podle §256 tr. ř. zamítl.
Poškozenou Českou spořitelnu, a. s., podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Konečně odvolací soud vyslovil, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněný R. D. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Maria Hanáka podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
Dovolatel za podstatu svých námitek označil rozdílné hodnocení výpovědí svědků M. K. a M. Č., čímž soud porušil princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí.
Obviněný znovu zopakoval svoji námitku (uplatňovanou v průběhu dosavadního řízení) týkající se výslechu svědkyně E. P., která se během zdlouhavého trestního řízení nedostavovala k jednání, přestože soud prvního stupně využil všech prostředků, aby dosáhl jejího předvolání (posléze ji nechal vyslechnout formou dožádání Okresním soudem v Hradci Králové). Ačkoli obviněný explicitně uvedl, že souhlasil s přečtením její výpovědi u hlavního líčení, následně argumentoval tím, že tak učinil pouze proto, že svědkyně byla pro soud trvale nedosažitelná a on nechtěl prodlužovat vazební trestní řízení. Nadto byl prý přesvědčen, že její výpověď bude mít ve vztahu k jeho osobě vyviňující charakter. Pokud jej však soud na jejím základě uznal vinným, potom hodnocení této výpovědi shledal v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Proto se také dožadoval výpovědi této svědkyně v jeho přítomnosti a také v přítomnosti jeho obhájce. Obecné soudy však tento jeho požadavek nerespektovaly, čímž porušily princip spravedlivého procesu.
V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 3 To 617/2010, a vrátil tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí s uvedením závazného právního názoru týkajícího se postupu při výslechu svědkyně E. P. a hodnocení výpovědí svědků M. K. a M. Č.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. věcně nevyjádřil, pouze vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, a to i pro případ postupu podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Dovolatel uplatnil jako první důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Už z tohoto zákonného textu je zřejmé, že půjde zásadně o případy, kdy hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo provedeno v nepřítomnosti obviněného, ačkoliv jeho přítomnost měla být umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem byl tudíž obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Tento dovolací důvod je totiž zaměřen především na formální aspekt požadované přítomnosti – rozhodující je skutečnost, zda obviněný byl fyzicky přítomen hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, či nikoli.
Obviněný však v uvedeném směru žádné konkrétní námitky nevznesl. Pakliže měl v úmyslu podřadit pod zmíněný dovolací důvod výhradu týkající se provedení výslechu a následného hodnocení výpovědi svědkyně E. P. učiněné před dožádaným soudem, je třeba konstatovat, že takto formulovaná námitka s citovaným dovolacím důvodem vůbec nekoresponduje. Jen na okraj lze poznamenat, že pokud obviněný dal výslovný souhlas s přečtením protokolu o výpovědi této svědkyně v hlavním líčení, nemůže se v dovolacím řízení domáhat toho, aby tento důkaz byl opětovně proveden v jeho přítomnosti jen proto, že vyzněl v jeho neprospěch.
Druhý obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z tohoto pohledu námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, nemohly obstát, neboť neobsahovaly žádnou hmotně právní argumentaci. Dovolatel totiž brojil výlučně proti způsobu, jakým soudy nižšího stupně prováděly a hodnotily důkazy, zejména svědecké výpovědi E. P., M. K. a M. Č., čímž zásadně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Jestliže by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a