Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.05.2011, sp. zn. 8 Tdo 647/2011 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.647.2011.1

sp. zn. 8 Tdo 647/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2011 o dovolání obviněné M. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2011, sp. zn. 5 To 370/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 87/2008, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. D. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 3. 2010, sp. zn. 10 T 87/2008, byla obviněná M. D. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. (dále tr. zák.) a odsouzena podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky a šest měsíců; podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné uložena přiměřená povinnost, jako podmínka pro osvědčení, uhradit ve zkušební době podle svých sil způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému V. Š. škodu ve výši 276.600,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalším bylo rozhodnuto tak, že obviněná byla podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutky, jimiž se měla dopustit dílčích útoků pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, které zaměřila proti jeho odsuzující části. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2011, sp. zn. 5 To 370/2010, byl podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen v odsuzující části. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a podle §248 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky a šest měsíců; podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné uložena přiměřená povinnost, jako podmínka pro osvědčení, uhradit ve zkušební době podle svých sil způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozenému V. Š. škodu ve výši 276.600,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněná trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. dopustila tím, že v době od 2. 1. 2004 do 24. 7. 2004 v K., okres K., na ulici T., v objektu kina C., v provozovně zastavárny Š., vedena úmyslem zajistit si finanční prospěch a neoprávněně se obohatit, jako pracovnice v zastavárně s uzavřenou pracovní smlouvou využila jednak skutečnosti, že vždy na začátku pracovního dne jí byly svěřeny zaměstnavatelem a majitelem zastavárny V. Š. finanční prostředky ve výši nejméně 15.000,- Kč za účelem poskytování půjček ze smluv o půjčkách zajištěných zástavou, a jednak skutečnosti, že měla přístup k zastaveným věcem, a jednak nejméně v 57 případech zatajovala V. Š. zánik dříve uzavřených smluv o půjčkách zajištěných zástavou jejich zaplacením a peníze převzaté od zákazníků, případně zastavené věci nebo věci určené k volnému prodeji na základě nesplněných závazků ze smluv o půjčkách zajištěných zástavou v rozporu se svými pracovními povinnostmi si přisvojila a použila pro svoji potřebu, přičemž takto si přisvojila z těchto smluv: - uzavřené dne 2. 1. 2004 s F. K.na částku 2.000,- Kč 4 zlaté prsteny a jeden pár zlatých náušnic o celkové hmotnosti 11,70 gramů v hodnotě 6.552,- Kč, čímž způsobila F. K. škodu ve výši nejméně 2.000,- Kč, - uzavřené dne 3. 1. 2004 s J. P. na částku 2.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 5. l. 2004 s P. S. na částku 3.000,- Kč zlatý řetízek o celkové hmotnosti 17,30 gramů v hodnotě 6.405,- Kč, čímž způsobila V. Š. škodu ve výši nejméně 3.000,- Kč, - uzavřené dne 7. 1. 2004 s M. K. na částku 2.000,- Kč 2 zlaté řetízky, 6 zlatých přívěšků, jeden zlatý prsten o celkové hmotnosti 13,80 gramů v hodnotě 5.520,- Kč, čímž způsobila V. Š. škodu ve výši nejméně 2.000,- Kč, - uzavřené dne 8. 1. 2004 s D.M. na částku 1.500,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 14. 1. 2004 s H. N. na částku 2.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 16. 1. 2004 s L. B. na částku 2.500,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 20. 1. 2004 s P. R. na částku 1.500,- Kč jeden zlatý řetízek a 4 zlaté prsteny o celkové hmotnosti 11,60 gramů v hodnotě 5.800,- Kč, čímž způsobila P. R. škodu ve výši nejméně 1.500,- Kč, - uzavřené dne 21. 1. 2004 s E.P. na částku 3.000,- Kč 5 zlatých prstenů a 2 zlaté přívěšky o celkové hmotnosti 20,70 gramů v hodnotě 9.936,- Kč, čímž způsobila E. P. škodu ve výši nejméně 3.000,- Kč, - uzavřené dne 29. 1. 2004 se S. L. na částku 1.000,- Kč 2 zlaté prsteny a jeden zlatý řetízek o celkové hmotnosti 6,80 gramů v hodnotě 2.720,- Kč, čímž způsobila S.L. škodu ve výši nejméně 1.000,- Kč, - uzavřené dne 29. 1. 2004 s T. K. na částku 1.500,- Kč mobilní telefon zn. Nokia 3410 v hodnotě 1.800,- Kč, čímž způsobila V. Š. škodu ve výši nejméně 1.500,- Kč, - uzavřené dne 30. 1. 2004 s M. W. na částku 2.000,- Kč 5 ks zlatých prstenů a jeden zlatý přívěšek o celkové hmotnosti 16,80 gramů v hodnotě 6.720,- Kč, čímž způsobila M. W. škodu ve výši nejméně 2.000,- Kč. - uzavřené dne 2. 2. 2004 s M. P. na částku 300,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š. - uzavřené dne 6. 2. 2004 s M. T. na částku 2.000,- Kč 2 ks zlatých prstenů, zlatý řetízek, zlatý náramek s přívěsy o celkové hmotnosti 12,00 gramů v hodnotě 6.000,- Kč, čímž způsobila M. T. škodu ve výši nejméně 2.000,- Kč, - uzavřené dne 26. 2. 2004 s L.H. na částku 1.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 26. 2. 2004 s J. J. na částku 800,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 3. 3. 2004 s E.K. na částku 5.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 4. 3. 2004 s R. K. na částku 700,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 16. 3. 2004 s K. K. na částku 5.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 16. 3. 2004 s A. K. na částku 3.200,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 18. 3. 2004 s J. G. na částku 2.500,- Kč Playstation 2 v hodnotě 4.120,- Kč, čímž způsobila V. Š. škodu ve výši nejméně 2.500,- Kč, - uzavřené dne 23. 3. 2004 s J. B. na částku 2.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 24. 3. 2004 s M. N. na částku 2.500,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 24. 3. 2004 s A. K. na částku 1.500,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 31. 3. 2004 s J. K. na částku 1.800,- Kč 5 ks zlatých prstenů o celkové hmotnosti 11,40 gramů v hodnotě 5.130,- Kč, čímž způsobila J.K. škodu ve výši nejméně 1.800,- Kč, - uzavřené dne 6. 4. 2004 s G. P. na částku 3.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 7. 4. 2004 s O. A. na částku 1.500,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 16. 4. 2004 s J.M. na částku 3.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 19. 4. 2004 s A. K. na částku 1.100,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 19. 4. 2004 s T. P. na částku 2.500,- Kč Playstation 2 v hodnotě 5.500,- Kč, čímž způsobila V. Š. škodu ve výši nejméně 2.500,- Kč, - uzavřené dne 23. 4. 2004 s P. K. na částku 2.300,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 27. 4. 2004 s D.L. na částku 2.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 27. 4. 2004 s D. L. na částku 2.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 27. 4. 2004 s V. G. na částku 3.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 28. 4. 2004 s R. M. na částku 5.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 3. 5. 2004 s J. K. na částku 1.100,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 3. 5. 2004 s I. K. na částku 5.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 3. 5. 2004 s T. B. na částku 600,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 15. 5. 2004 s I. U. na částku 4.000,- Kč 7 ks zlatých prstenů, 2 ks zlatých přívěšků, 3 páry zlatých náušnic a jedna zlatá brož o celkové hmotnosti 20,70 gramů v hodnotě 12.000,- Kč, čímž způsobila I. U. škodu ve výši nejméně 4.000,- Kč, - uzavřené dne 21. 5. 2004 s V. G. na částku 3.500,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 22. 5. 2004 s M. P. na částku 2.500,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 24. 5. 2004 s R. M. na částku 2.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 14. 6. 2004 s J. M. M. na částku 1.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 15. 6. 2004 s K. P. na částku 3.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 18. 6. 2004 s M.Š. na částku 1.300,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 21. 6. 2004 s D. W. na částku 1.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 23. 6. 2004 s M. S. na částku 500,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 26. 6. 2004 s H. N. na částku 2.000,- Kč 5 ks zlatých prstenů o celkové hmotnosti 18,20 gramů v hodnotě 8.190,- Kč, čímž způsobila H. N. škodu ve výši nejméně 2.000,- Kč, - uzavřené dne 28. 6. 2004 s R. M. na částku 2.000,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 2. 7. 2004 s L. M. na částku 500,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 7. 7. 2004 s V. Š. na částku 700,- Kč zlatý prsten o hmotnosti 4,90 gramů v hodnotě 1.715,- Kč, čímž způsobila V. Š. škodu ve výši nejméně 700,- Kč, - uzavřené dne 8. 7. 2004 s M.V. na částku 600,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 8. 7. 2004 s J. K. na částku 800,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 9. 7. 2004 s R. K. na částku 600,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 10. 7. 2004 s R. L. na částku 500,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 10. 7. 2004 s G. H. na částku 800,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., - uzavřené dne 14. 7. 2004 s B. H. na částku 1.200,- Kč, kterou si přisvojila ke škodě V. Š., jednak využila znalostí osobních dat klientů a bez jejich vědomí na jejich jména uzavřela v nejméně 65 případech smlouvy o půjčkách zajištěných zástavou, v nichž předstírala převzetí neexistujících věcí do zástavy a vyplacení finančních prostředků klientům jako půjčky ze smluv o půjčkách zajištěných zástavou, a to: dne 7. 1. 2004 jménem R. D. na částku 10.000,- Kč, dne 7. 1. 2004 jménem O. M. na částku 6.000,- Kč, dne 8. 1. 2004 jménem J. Š. na částku 3.000,- Kč, 114 dne 13. 1. 2004 jménem P. Š.na částku 10.000,- Kč, dne 20. 1. 2004 jménem Ž. B. na částku 4.000,- Kč, dne 21. 1. 2004 jménem A. S. na částku 5.000,- Kč, dne 11. 2. 2004 jménem D. S. na částku 4.300,- Kč, dne 5. 3. 2004 jménem Š. A. na částku 4.000,- Kč, dne 11. 3. 2004 jménem D.Š. na částku 6.500,- Kč, dne 11. 3. 2004 jménem V. B. na částku 5.000,- Kč, dne 12. 3. 2004 jménem J. Š. na částku 4.000,- Kč, dne 15. 3. 2004 jménem J. Š. na částku 3.000,- Kč, dne 16. 3. 2004 jménem K. K. na částku 4.000,- Kč, dne 17. 3. 2004 jménem J. H. na částku 5.000,- Kč, dne 18. 3. 2004 jménem J. G.na částku 5.000,- Kč, dne 18. 3. 2004 jménem A. H. na částku 6.000,- Kč, dne 18. 3. 2004 jménem E. P. na částku 2.000,- Kč, dne 19. 3. 2004 jménem A. D. na částku 3.200,- Kč, dne 20. 3. 2004 jménem L. T.a na částku 2.500,- Kč, dne 22. 3. 2004 jménem K. V. na částku 4.500,- Kč, dne 24. 3. 2004 jménem M. H. na částku 2.000,-Kč, dne 25. 3. 2004 jménem J. S. na částku 5.000,- Kč, dne 26. 3. 2004 jménem L. Ď. na částku 3.000,- Kč, dne 26. 3. 2004 jménem L. Ď. na částku 3.000,- Kč, dne 27. 3. 2004 jménem P. K. na částku 3.000,- Kč, dne 31. 3. 2004 jménem P.S.na částku 4.000,- Kč, dne 3. 4. 2004 jménem R. J. na částku 5.000,- Kč, dne 13. 4. 2004 jménem J. Š. na částku 4.000,- Kč, dne 14. 4. 2004 jménem J. Š. na částku 1.000,- Kč, dne 15. 4. 2004 jménem A. B. na částku 15.000,- Kč, dne 16. 4. 2004 jménem I. W. na částku 5.000,- Kč, dne 16. 4. 2004 jménem K. P. na částku 5.000,- Kč, dne 17. 4. 2004 jménem P.T. na částku 5.000,- Kč, dne 19. 4. 2004 jménem T. P. na částku 2.500,- Kč, dne 23. 4. 2004 jménem A. S. na částku 2.500,- Kč, dne 28. 4. 2004 jménem L. K. na částku 2.000,- Kč, dne 29. 4. 2004 jménem J. S. na částku 3.000,- Kč, dne 29. 4. 2004 jménem A. W. na částku 10.000,- Kč, dne 3. 5. 2004 jménem H. N. na částku 2.000,- Kč, dne 3. 5. 2004 jménem J. K. na částku 5.000,- Kč, dne 10. 5. 2004 jménem J. Š. na částku 1.500,- Kč, dne 12. 5. 2004 jménem B. P. na částku 4.000,- Kč, dne 14. 5. 2004 jménem J. Š. na částku 5.500,- Kč, dne 15. 5. 2004 jménem O. B. na částku 4.000,- Kč, dne 17. 5. 2004 jménem O. B. na částku 5.000,- Kč, dne 19. 5. 2004 jménem P. S. na částku 3.000,- Kč, dne 10. 6. 2004 jménem P. S. na částku 1.500,- Kč, dne 10. 6. 2004 jménem M. V. na částku 2.000,- Kč, dne 10. 6. 2004 jménem A. M. na částku 2.000,- Kč, dne 10. 6. 2004 jménem D. S. na částku 2.000,- Kč, dne 11. 6. 2004 jménem M. N. na částku 15.000,- Kč, dne 14. 6. 2004 jménem K. V. na částku 2.600,- Kč, dne 14. 6. 2004 jménem O. B. na částku 2.000,- Kč, dne 15. 6. 2004 jménem K. P. na částku 3.000,- Kč, dne 21. 6. 2004 jménem M. D. na částku 3.400,- Kč, dne 22. 6. 2004 jménem R. K. na částku 2.600,- Kč, dne 29. 6. 2004 jménem O. B. na částku 900,- Kč, dne 29. 6. 2004 jménem J. B. na částku 16.500,- Kč, dne 8. 7. 2004 jménem J. S. na částku 8.500,- Kč, dne 10. 7. 2004 jménem A. V. na částku 2.500,- Kč, dne 10. 7. 2004 jménem J. V. na částku 1.500,- Kč, dne 15. 7. 2004 jménem Z. V. na částku 2.500,- Kč, dne 15. 7. 2004 jménem R. S. na částku 2.500,- Kč, dne 15. 7. 2004 jménem J. P. na částku 2.500,- Kč, dne 16. 7. 2004 jménem P. Š. na částku 500,- Kč, ve skutečnosti si však peníze v částkách, které odpovídaly částkám uvedeným v těchto fiktivních smlouvách z finančních prostředků svěřených V. Š. ponechávala pro svou vlastní potřebu, když takto uzavřela smlouvy o půjčkách zajištěných zástavou, přičemž svým jednáním způsobila celkovou škodu ve výši nejméně 393.900,- Kč. Pro úplnost nutno dodat, že se jednalo již o druhé rozhodnutí, které odvolací soud v dané věci učinil. V prvém případě bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. 5 To 440/2007, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněné, které podala proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 10 T 76/2006. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. 5 To 440/2007, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání. Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 8 Tdo 444/2008, zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. 5 To 440/2007, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 10 T 76/2006. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Karviné přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Také proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2011, sp. zn. 5 To 370/2010, podala obviněná v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání. Zaměřila je proti všem jeho výrokům a s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že byla odsouzena pro skutek, pro který nebyla obžalována. Tvrdila, že byla odsouzena pro skutek, pro který nebyla podána obžaloba, a že tímto postupem došlo k porušení zásady jednoty skutku. Rozsudky soudů obou stupňů označila za nepředvídatelné a porušující právo na legitimní očekávání. Obžalobou jí bylo kladenou za vinu, že svého zaměstnavatele V. Š. uvedla v omyl, avšak soudy obou stupňů byla odsouzena za to, že si měla přisvojit cizí věc. Domnívala se proto, že se jednalo o zásadní rozdíl ve vymezení skutku, nikoliv jen o jeho upřesnění. Poznamenala, že až z rozsudku odvolacího soudu se dozvěděla, jaké věci si měla údajně přisvojit. Měla za to, že nebyly splněny procesní podmínky pro vydaní odsuzujícího rozsudku. Dále namítala, že skutkové vymezení jednání, které jí je kladeno za vinu, neodpovídá právní kvalifikaci zpronevěry. Byla odsouzena za to, že si přisvojila a použila pro svoji potřebu peníze převzaté od zákazníků, případně zastavené věci nebo věci určené k volnému prodeji. Ve skutkové větě podle dovolatelky není uvedeno, že by jí byly věci svěřeny a že by s nimi byla oprávněna, byť jen omezeně, disponovat a držet je. Pokud by si skutečně měla přisvojit peníze od zákazníků, zastavené věci nebo věci určené v zastavárně k prodeji, pak by se muselo jednat o krádež, nikoliv o zpronevěru. Soudy obou stupňů podle dovolatelky rovněž nesprávně hovořily o zástavních smlouvách, aniž by se vypořádaly s námitkami ohledně jejich platného uzavření. Žádná zástavní smlouva uvedená ve skutkové větě nebyla platně uzavřena, a proto nelze o zástavních smlouvách vůbec mluvit. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné zrušil a aby Okresnímu soudu v Karviné přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak již bylo vyloženo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 8 Tdo 444/2008, ze znění tohoto ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Bylo též uvedeno, že zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Část námitek obviněné směřovala do oblasti procesně právní; obviněná zejména vytýkala, že nebyla zachována totožnost skutku, pro který byla podána obžaloba a jímž byla uznána vinnou rozsudkem odvolacího soudu, a proto lze na rozsudky pohlížet jako na nepředvídatelné a porušující její právo na legitimní očekávání. Třebaže striktně posuzováno nelze pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitky zpochybňující zachování totožnosti skutku, dovolací soud pokládá za potřebné reagovat i na tyto výhrady, které ale neshledal opodstatněnými. Nejvyšší soud především upozorňuje, že je třeba rozlišovat odlišné pojmy „skutek" a „popis skutku." Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku. V souladu s obžalovací zásadou vyslovenou v §2 odst. 8 tr. ř., která je dále rozvedena v ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., může soud rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Jednání obviněné popsané ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně evidentně nepředstavuje jiný skutek než ten, který byl uveden a popsán v obžalobě, jak namítla obviněná. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že z obžalovací zásady rozvedené v ustanovení §220 odst. 1 tr. ř. a §220 odst. 3 tr. ř. vyplývá, že vázanost soudu obžalobou se týká pouze toho, o jakém skutku soud rozhoduje. Popisem skutku ve smyslu slovního vyjádření ani právní kvalifikací skutku v obžalobě soud není vázán, když povinnost soudu rozhodnout o žalovaném skutku neznamená povinnost převzít z obžaloby zcela popis skutku. Požadavek ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., že soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu, totiž neznamená, že musí jít o naprostou shodu žalobního návrhu s výrokem rozsudku, neboť některé skutečnosti uvedené v žalobním návrhu mohou odpadnout a naproti tomu některé opět mohou přibýt, přičemž skutek, který je předmětem trestního řízení, projednává soud v celé šíři. Lze proto přihlížet i ke změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci před soudem. Protože podstatu skutku lze spatřovat především v jednání a v následku, který jím byl způsoben, bude totožnost skutku zachována, bude-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (k tomu č. 1/1996-I., č. 9/1972, č. 52/1979, č. 17/1993 Sb. rozh. tr. aj.). Z toho je třeba mj. učinit závěry i v tom směru, že totožnost skutku nenarušují změny v jednotlivých okolnostech, které individualizují skutek. Nejvyšší soud je přesvědčen, že popis skutku uvedený v obžalobě a v rozsudku soudu prvního stupně a v konečné podobě i v rozsudku odvolacího soudu vskutku nezakládá žádné pochybnosti o tom, že jde o skutek totožný. Jeho podstatou vždy bylo, že obviněná jako pracovnice zastavárny Š., vedena úmyslem neoprávněně se obohatit, jednak zatajovala zánik dříve uzavřených smluv o půjčkách zajištěných zástavou, když si ponechávala peníze převzaté od zákazníků, a jednak že využila znalostí osobních dat klientů a bez jejich vědomí uzavírala smlouvy o půjčkách zajištěných zástavou, v nichž předstírala převzetí neexitujících věcí do zástavy a vyplacení finančních prostředků klientům jako půjčky ze smluv o půjčkách zajištěných zástavou, přičemž si však peníze ponechávala pro vlastní potřebu, čímž způsobila celkovou škodu ve výši 393.900,- Kč. Netřeba jistě zvláště akcentovat, že na závěr o tom, že jde o skutek totožný, nemá vliv jeho odlišné právní posouzení, byl-li dříve kvalifikován jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., zatímco nyní je právně posouzen jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. V řízení po zrušení věci dovolacím soudem byl skutek popsaný ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně) oproti obžalobě a zrušeným rozhodnutím soudů obou stupňů - při zachování zjištění, že obviněná svým jednáním způsobila V. Š. celkovou škodu ve výši 393.900,- Kč, doplněn o zjištění, že obviněná jako pracovnice zastavárny s uzavřenou pracovní smlouvou využila jednak skutečnosti, že vždy na začátku pracovního dne jí byly svěřeny zaměstnavatelem a majitelem zastavárny V. Š. finanční prostředky ve výši nejméně 15.000,- Kč za účelem poskytování půjček ze zástavních smluv, a jednak skutečnosti, že měla přístup k zastaveným věcem, a dále byly upřesněny a doplněny údaje u jednotlivých smluv o půjčkách, při nichž si obviněná přisvojila finanční prostředky ke škodě V. Š. nebo předměty ke škodě jiné osoby, přičemž v případech, kdy došlo ke zcizení předmětů, byla na podkladě znaleckého posudku nově vyčíslena výše škody. Odvolacím soudem byl taktéž upřesněn způsob provedení činu v části týkající se 65 případů smluv, když oproti původnímu zjištění, že využila znalostí osobních dat klientů a bez jejich vědomí na jejich jména uzavřela smlouvy o zástavě, předstírala převzetí neexistujících věcí a vyplacení peněz a takto získané peníze použila pro svou vlastní potřebu, bylo nově uvedeno, že si obviněná ve skutečnosti peníze v částkách, které odpovídaly částkám uvedeným ve fiktivních smlouvách o půjčkách zajištěných zástavou (nikoliv tedy zástavních smlouvách), z finančních prostředků svěřených V. Š. ponechávala pro svoji potřebu. Tím ale podstatu jednání obviněné ani jeho následek soudy rozhodně nezměnily; jejich postup směřoval pouze k odstranění určité nepřesnosti či neúplnosti relevantních skutkových zjištění. Podstatu skutku nezměnilo ani zjištění, že obviněná prodlužováním smluv a uzavíráním fiktivních smluv zastírala přisvojení si svěřených předmětů nebo finančních částek. Takové upřesnění a odstranění vady v popisu skutku v žádném případě neznamená změnu skutku v tom smyslu, že nebyla zachována jeho totožnost a nepředstavuje ani porušení procesních podmínek, jak namítala dovolatelka. Napadené rozhodnutí proto nelze označit za nepředvídatelné a porušující právo dovolatelky na legitimní očekávání. Pro úplnost je třeba dodat, že jak v úvahu přicházející změna spočívající v upřesnění skutkových zjištění, tak změna v právním posouzení skutku byla dostatečně podrobně avizována usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 444/2008, tudíž ani se zřetelem k odůvodnění tohoto rozhodnutí nelze mít nyní posuzovaný dovoláním napadený rozsudek za překvapivý a nepředvídatelný. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání obviněné je významná otázka, zda skutek, jak byl zjištěn a popsán odvolacím soudem ve výroku o vině jeho rozsudku, vykazuje všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., zejména obviněnou zpochybňovaný znak spočívající v přisvojení si cizí svěřené věci. Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném v době spáchání činu) se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Podle §89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli malou rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč. Skutková část výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která tyto znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. přesvědčivě vyjadřují. Podstata jednání obviněné spočívala v tom, že v době od 2. 1. 2004 do 24. 7. 2004 v K., v objektu kina C., v provozovně zastavárny Š., vedena úmyslem zajistit si finanční prospěch a neoprávněně se obohatit, jako pracovnice v zastavárně s uzavřenou pracovní smlouvou využila jednak skutečnosti, že vždy na začátku pracovního dne jí byly svěřeny zaměstnavatelem a majitelem zastavárny V. Š. finanční prostředky ve výši nejméně 15.000,- Kč za účelem poskytování půjček ze smluv o půjčkách zajištěných zástavou, a jednak skutečnosti, že měla přístup k zastaveným věcem, a nejméně v 57 případech vyjmenovaných ve výroku rozsudku zatajovala V. Š. zánik dříve uzavřených smluv o půjčkách zajištěných zástavou jejich zaplacením a peníze převzaté od zákazníků, případně zastavené věci nebo věci určené k volnému prodeji na základě nesplněných závazků ze smluv o půjčkách zajištěných zástavou v rozporu se svými pracovními povinnostmi si přisvojila a použila pro svoji potřebu, jednak využila znalostí osobních dat klientů a bez jejich vědomí na jejich jména uzavřela v nejméně 65 případech smlouvy o půjčkách zajištěných zástavou, v nichž předstírala převzetí neexistujících věcí do zástavy a vyplacení finančních prostředků klientům jako půjčky ze smluv o půjčkách zajištěných zástavou, ve skutečnosti si však peníze v částkách, které odpovídaly částkám uvedeným v těchto fiktivních smlouvách, z finančních prostředků svěřených V. Š. ponechávala pro svou vlastní potřebu, přičemž svým jednáním způsobila celkovou škodu ve výši nejméně 393.900,- Kč. Obviněná vytkla, že „skutkové vymezení jednání, které je jí kladeno za vinu, neodpovídá právní kvalifikaci zpronevěry“. Popis skutku neobsahuje skutkové zjištění odpovídající znaku „svěření“ cizích věcí a ani to, že by s nimi byla oprávněna, byť jen omezeně, disponovat. Tvrdila, že pokud si měla věci či finanční prostředky za okolností popsaných soudy skutečně přisvojit, pak se muselo jednat o krádež, nikoliv o zpronevěru. Zdůraznila též, že žádná zástavní smlouva uvedená v rozsudku soudů nebyla platně uzavřena, tudíž nelze hovořit o zástavních smlouvách. Bylo již předesláno, že napadený rozsudek vzešel z řízení, které následovalo u Okresního soudu v Karviné poté, co z podnětu předchozího dovolání obviněné, které podala proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. 5 To 440/2007, Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 8 Tdo 444/2008, tento rozsudek, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 10 T 76/2006, zrušil (současně byla zrušena i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) a Okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud předchozím rozhodnutím soudů obou stupňů zejména vytýkal, že z dříve učiněných skutkových zjištění není zřejmé, zda bylo podvodné jednání obviněné spočívající v tzv. umělém prodlužování uzavřených zástavních smluv, popřípadě uzavírání fiktivních smluv o zástavě, prostředkem ke zmocnění se peněžních prostředků, popř. věcí poškozeného, či zda takové jednání mělo toliko zakrývat již spáchaný jiný majetkový trestný čin, v daném případě trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. Zvláště v první skupině podvodného jednání, pro něž bylo typické umělé prodlužování zástavních smluv, ačkoliv již byly ukončeny, vše svědčí pro závěr, že toto jednání mělo zastřít přisvojení si peněz, popř. zastavených věcí, jež byly v moci obviněné ještě před umělým prodloužením zástavní smlouvy. Zcela jasná nebyla situace ani ve druhé skupině případů, pro něž bylo charakteristické uzavření fiktivních smluv o zástavě, předstírání převzetí neexistujících věcí a vyplacení peněz, ač ve skutečnosti peníze obviněná měla použít též pro svou vlastní potřebu. Ani zde nebylo spolehlivě objasněno, jakým způsobem byl čin obviněné spáchán, přičemž dovolací soud naznačil, za jakých okolností by přicházelo v úvahu posoudit čin jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., a za jakých okolností by mohl vykazovat znaky trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. Měl za to, že ke spolehlivému zjištění skutkového stavu a k náležitému právnímu posouzení je třeba znovu vyslechnout jak obviněnou, tak i svědka V. Š. V řízení po přikázání věci se soudy obou stupňů, respektujíce zákaz refomationis in peius, důsledně řídily pokyny i právním názorem Nejvyššího soudu, jak je zjevné z výsledků doplněného dokazování u soudu prvního stupně i rozhodnutí obou soudů. Soud prvního stupně znovu vyslechl obviněnou M. D., která mj. uvedla, že po příchodu do práce si vyzvedávala hotovost z malého příručního trezoru, vyzvedávala odsud zástavy, co měly ten den končit. Jednalo se o volně přenosný trezor, který byl uzamčený, klíče měli k dispozici ona a V. Š. Vyzvedla si věci a hotovost, která činila 10.000,- Kč až 15.000,- Kč (č. l. 769 a násl.). Znovu byl vyslechnut i V. Š., který potvrdil, že každý den měla obviněná k dispozici částku 10.000,- Kč až 15.000,- Kč, která byla v případě potřeby navyšována (č. l. 772) a dále, že obviněná měl k dispozici vlastní trezorek, v němž měla peníze a zastavené zlato. Na podkladě těchto výpovědí nalézací soud v zevrubném odůvodnění rozsudku dovodil, že obviněná disponovala s finančními prostředky poškozeného svědka, tyto jí nebyly svědkem vypláceny na podkladě konkrétně uzavřené smlouvy o zástavě, nýbrž s těmito hospodařila bez omezení, když bylo prokázáno, že na počátku každého pracovního dne měla od svědka k dispozici tzv. peněžní limit nejméně 15.000,- Kč, který byl v případě potřeby navyšován. Prvoinstanční soud proto uzavřel, že fiktivní smlouvy nebyly prostředkem k tomu, aby od V. Š. vylákala finanční prostředky, neboť tyto měla obviněná k dispozici, neboť jí byly každodenně svěřeny. Uzavírání fiktivních smluv mělo naopak zakrýt to, že si obviněná svévolně přisvojovala peněžní prostředky jí svěřené poškozeným. K témuž názoru dospěl soud prvního stupně i v případě umělého prodlužování zástavních smluv, když nebylo prokázáno, že by jednání obviněné bylo prostředkem ke zmocnění se peněžních prostředků či zastavených předmětů. Peníze, případně předměty, které si obviněná přisvojovala, byly v její moci z titulu jejího pracovního zařazení v zastavárně a náplně její práce ještě před prodloužením zástavní smlouvy a tudíž prodlužování zástavních smluv mělo zakrýt jednání obviněné spočívající v přisvojení si věci. Obviněná s majetkovými hodnotami, o něž se obohatila, sama disponovala a tudíž si je nepřisvojovala podvodným jednáním učiněným vůči jiné osobě. Soud prvního stupně proto kvalifikoval jednání obviněné jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (strany 21, 22 rozsudku). V zásadě ke shodnému závěru dospěl i odvolací soud, který sice dílčím způsobem modifikoval znění skutkové věty, avšak dále konstatoval, že obviněná ve všech případech disponovala zejména finančními prostředky, které jí byly svěřeny nejen V. Š., ale též zástavními dlužníky, kteréžto fakticky měla předat V. Š., což neučinila, a tyto si pak ponechávala pro svou potřebu. Obviněná disponovala finančními prostředky V. Š., každodenně měla k dispozici nejen peníze jím poskytnuté jako určitý finanční limit, ale i další peníze, které jí V. Š.k její žádosti předal, a měla též přístup do trezoru, od něhož měl klíče pouze V. Š., který jí zcela důvěřoval. Právní kvalifikaci jednání obviněné jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. tudíž shledal správnou (strany 12, 13 rozsudku odvolacího soudu). S ohledem na obsah zjištění, která vyplynula z doplněného dokazování, rozhodně nelze přijmout námitky obviněné, že nebylo prokázáno, že si přisvojila cizí věc, která jí byla svěřena. Podle ustálené judikatury je věc pachateli svěřena, jestliže mu byla odevzdána do faktické moci s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem. Nevyžaduje se však, aby osoba, která věc pachateli svěřila, byla jejím vlastníkem. Pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který zmaří základní účel svěření. Z provedeného a doplněného dokazování vyplynulo, že obviněné byly zaměstnavatelem každodenně svěřovány finanční prostředky nezbytné k provozování zastavárenské činnosti, pro niž bylo charakteristické poskytování a přijímání finančních prostředků v souvislosti s přijímáním a vydáním zastavovaných předmětů a prodejem věcí určených k volnému prodeji na základě nesplněných závazků ze smluv o půjčkách zajištěných zástavou, se kterými obviněná rovněž disponovala. Svěření finančních prostředků obviněná v rámci své výpovědi doznala a tato výpověď korespondovala i s výpovědí poškozeného V. Š. Nelze mít proto pochybnosti o svěření těchto peněžních prostředků dovolatelce, která s nimi posléze nakládala v rozporu s jejich určením ve svůj vlastní prospěch, což také jasně vyplývá z tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Nejméně v této části se zřetelem k výši způsobené škody není žádných pochyb o tom, že obviněná se dopustila trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Skutečnost, že finanční prostředky, které si obviněná přisvojila, jí byly svěřeny V. Š. k provozování zastavárenské činnosti, odlišuje tento případ od situace, kdy se pachatel svévolně zmocní cizí věci, což by bylo možno za splnění dalších předpokladů kvalifikovat jako trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., jak namítala dovolatelka. Již se zřetelem k této skutečnosti není relevantní zabývat se podrobněji otázkou, zda též zastavené věci a věci určené k volnému prodeji měly povahu svěřené věci a zda se nemohlo jednat o trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., jelikož byl-li by výsledkem takové úvahy závěr, že obviněná se vedle nezpochybnitelného trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (aplikace pouze §248 odst. 1 tr. zák. nepřichází v úvahu) dopustila i trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., bylo by takové posouzení jejího jednání jako souběh těchto trestných činů porušením zákazu reformationis in peius. Z hlediska právního posouzení skutku jsou nepodstatnými rovněž námitky, že zástavní smlouvy (či smlouvy o půjčkách zajištěných zástavou) byly neplatné. Relevantní je, že právě na podkladě a prostřednictvím těchto smluv si obviněná přisvojila jí svěřené peníze, případně předměty, přičemž pro vyslovení tohoto závěru je významný především faktický stav, nikoliv to, zda smlouva byla či nebyla formálně zcela bezvadná. K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněné nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Deklarovaný důvod dovolání se s odkazem na tuto část znění ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatní pouze tehdy, došlo-li k zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku - v tomto případě odvolání - odvolacím soudem bez věcného přezkoumání věci, v důsledku čehož byla procesní strana zbavena práva přístupu k druhé instanci. Jeho smyslem totiž je umožnit oprávněné osobě domoci se přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. O takovou situaci ale v posuzovaném případě zjevně nešlo. Z povahy rozhodnutí odvolacího soudu plyne, že obviněná nemohla v dovolání odkázat ani na tu část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „ bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku …, byl-li v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.“, tj. o druhou ze dvou alternativ uvedených v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje mimo jiné na ty případy, kdy byl řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, tj. jeho odvolání, jako nedůvodný zamítnut poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a ztotožnil se s ním. O to se však v posuzovaném případě též nejednalo, jelikož odvolací soud po zrušení odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně sám ve věci nově rozhodl. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. května 2011 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková