ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.828.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 828/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2011 o dovolání obviněného K. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 7 To 596/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 139/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. K. odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 90 T 139/2009, poté, co podle §37a tr. zák. zrušil výrok o vině, trestu a náhradě škody z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2009, sp. zn. 1 T 134/2009, a výrok o vině a trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 3 T 295/2009, uznal obviněné K. K., R. Š., v B., M. P., v B., a J. G., v B., vinnými skutky podrobně popsanými v bodech 1. až 14. tohoto rozsudku.
Vzhledem k tomu, že ve věci nakonec podal dovolání jen obviněný K. K. , stačí uvést, že skutky, které se jeho týkaly, soud prvního stupně právně kvalifikoval (v bodech 4. a 7. až 10. citovaného rozsudku) jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), částečně formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a (v bodě 14. zmíněného rozsudku) jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) 2 tr. zák. Zatímco za skutky uvedené v bodech 4. a 7. až 10. rozsudku mu uložil podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §37a tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, za skutek uvedený v bodě 14. rozsudku mu uložil (další) trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, přičemž pro výkon obou trestů jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně tomuto obviněnému uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. za povinnost uhradit poškozené E. N. (bod 10. rozsudku) škodu ve výši 6.750,- Kč.
I když proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni čtyři shora jmenovaní obvinění, postačuje (z důvodů výše vyložených) z rozsudku Krajského soudu v Brně rozsudkem ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 7 To 596/2010, zmínit jen výrok, jímž tento soud podle §256 tr. ř. odvolání obviněného K. K. zamítl.
Obviněný K. K. (dále již jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) však ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Kamila Kalvody podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel hned v úvodu svého podání uvedl, že dovoláním napadá pouze výrok pod bodem 9. odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, na němž rozhodnutím odvolacího soudu nebylo nic změněno (stručně vyjádřeno šlo o vniknutí – společně se samostatně stíhaným P. P.– na pozemek firmy V. A. v B., K., v době od 14.30 hod. dne 7. 8. 2009 do 07.15 hod. dne 10. 8. 2009, kdy po rozpletení oplocení a vypáčení dveří vnikli nejprve do nákladního motorového vozidla tov. zn. AVIA a následně do nákladního vozidla tov. zn. Nisan Navara, z nichž odcizili elektrické svářečky, elektrické bourací kladivo, úhlovou brusku, vrtačky a další věci, čímž jmenované poškozené společnosti způsobili škodu poškozením ve výši 8.559,- Kč a škodu odcizením ve výši 71.070,- Kč).
Obviněný argumentoval, že v hlavním líčení nebyl proveden ani jeden důkaz, který by jej ze spáchání tohoto skutku usvědčoval (důkazy zmiňované soudy obou nižších instancí nepovažoval za usvědčující). Zdůraznil, že on sám se k tomuto skutku jako jedinému nedoznal, ačkoliv ke všem ostatním skutkům doznání učinil. Nemohl se jej prý dopustit ani proto, že jeho družka A. G. dne 7. 8. 2009 porodila dítě, jehož je otcem, a byl s ní jak v porodnici, tak ve dnech následujících (družka byla uvedeného dne po podepsání reverzu z porodnice propuštěna).
Dovolatel dále uvedl, že je mu sice známo, že dovolací soud nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudem prvního i druhého stupně, v daném případě však měl za to, že jde o výjimku založenou existencí „extrémního nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry těchto soudů“. Pokud by prý soudy obou stupňů učinily právní závěry odpovídající zjištěnému skutkovému stavu a obžaloby pro skutek popsaný pod bodem 9. jej zprostily, promítlo by se to v odsuzujícím rozsudku v příznivější právní kvalifikaci jen podle §247 odst. 1 tr. zák.
Z těchto důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil v napadené části týkající se jeho osoby jak rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 7 To 596/2010, tak i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 90 T 139/2009, a aby jeho trestní věc přikázal soudu prvního stupně, aby ji znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. věcně nevyjádřil, pouze ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil písemný souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z tohoto pohledu námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozvedl, nemohou obstát. Jak již bylo zmíněno výše, dovolatel ve svém podání napadal jednak správnost (především rozsah) provedeného dokazování, jednak způsob hodnocení provedených důkazů. Tím zásadně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, byť se dovolatel uplatnění právě takové výjimky domáhal. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (srov. strany 20 a 21 rozsudku nalézacího soudu a stranu 8 rozsudku odvolacího soudu) totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Jestliže by uvedené výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a