ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.984.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 984/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2011 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 2 To 244/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 65/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 1 T 65/2010, byl obviněný J. S. uznán vinným trestnými činy útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 (nadále tr. zák.) a útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §155 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. dopustil tím, že dne 9. 11. 2009 v 07:40 hodin ve V. M. v cele na oddělení pro výkon kázeňských trestů při kontrole pořádku ze strany příslušníků Vězeňské služby ČR odmítl odstranit dle jejich pokynu zástěnu na posteli, poté začal urážet příslušníka Vězeňské služby ČR prap. L. K. vulgárními výrazy a následně prap. L. K. fyzicky napadl dřevěnou násadou smetáku, a sice jej touto dřevěnou násadou udeřil dvakrát do levého stehna a vrhl se na něj, ale v dalším útoku na prap. K. mu zabránili příslušníci Vězeňské služby ČR, V. M., přičemž ke zranění prap. L. K. nedošlo.
Trestný čin útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. měl spáchat tím, že dne 13. 11. 2009 v 11.15 hodin při provádění vycházek na třetím nádvoří V. M. sbíral nedopalky cigaret a poté, co příslušníkem Vězeňské služby ČR prap. R. L., který dohlížel nad prováděním vycházek, byl upozorněn, aby nedopalky nesbíral, začal prap. R. L. nadávat vulgárními výrazy a vyhrožoval mu, že až se dostane ven z oddělení kázeňských trestů, že jej zabije, a až bude propuštěn z věznice na svobodu, že zlikviduje i jeho rodinu, přičemž tyto výhrůžky v prap. R. L. vzbudily důvodnou obavu.
Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 2 To 244/2010, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. V důvodech dovolání ve shodě s dosavadní obhajobou namítal, že soud prvního stupně neprovedl jím navrhované důkazy a provedené důkazy nesprávně hodnotil. Za chybu považoval, že nebyli vyslechnuti svědci K., H., D. a též psycholožka V. M. paní P. a pan M., duchovní věznice. Nesprávně byly podle něj hodnoceny i pořízené fotografie z místa údajného napadení prap. L. K., když tyto byly pořízeny mimo celu. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) namítal, že soudy nesprávně vyhodnotily výpověď svědka K. a neprovedly jím navrhovaný důkaz – záznam kamerového systému o průběhu vycházky. Měl za to, že znalec MUDr. L. H., CSc. neposoudil správně jeho psychický stav a chybně uvedl, že ovládací složka byla zachována, přičemž nevzal v úvahu názor vězeňské psycholožky.
Dovolatel dále namítal, že soud byl při svém rozhodování podjatý, „když ve V. M. vykonává podmíněné propouštění a tudíž má vztah k věznici“. Tvrdil také, že soudce Okresního soudu v Šumperku Mgr. Lubomír Kozák se k němu během hlavního líčení choval velmi neobjektivně a zaujatě.
Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Šumperku a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
V textu dovolání obviněný neodkázal na žádné zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o které se dovolání opírá . Proto byl v souladu s pokyny Nejvyššího soudu (viz č. l. 415) prostřednictvím obhájce soudem prvního stupně poučen v tom smyslu, že uvedené podání v rozporu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. neobsahuje odkaz na některé ustanovení z §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., a byl vyzván k odstranění této vady a současně též ke konkretizaci soudce, který měl být v dané věci podjatý, aby bylo možné jeho námitky přezkoumat, zamýšlel-li uplatnit dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obhájce obviněného JUDr. Antonín Vašek dne 21. 6. 2011 jako reakci na výzvu k odstranění vad soudu prvního stupně sdělil, že obviněného opakovaně informoval o tom, že sám v jeho věci žádný zákonný důvod pro podání dovolání neshledává, a vyzval jej k označení takového důvodu. Konstatoval, že dovolání podal na výslovné přání klienta a že za dané situace není schopen výzvě k odstranění vad dovolání vyhovět. K výhradám o podjatosti uvedl, že obviněný měl na mysli Okresní soud v Šumperku a jeho soudce Mgr. Kozáka, který ve věci rozhodl (č. l. 417).
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání s odkazem na znění §265f odst. 1 tr. ř. předně konstatoval, že v podání absentuje údaj o tom, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to včetně odkazu na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. V případě, že by obviněný po výzvě soudu prvního stupně k odstranění vad řádně a včas neodstranil vady podání, navrhl dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnout.
V případě doplnění odkazu na kterékoli ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. shledal dovolání nedůvodným. V první části své argumentace obviněný podle státního zástupce toliko zpochybňoval úplnost dokazování a hodnocení provedených důkazů, resp. správnost znaleckého posudku, avšak v dovolacím řízení se podle něho nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Ohledně námitky podjatosti soudce Mgr. Lubomíra Kozáka uvedl, že námitka by sice do jisté míry mohla naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., avšak obviněný žádnou takovou či obdobnou námitku dříve (v původním řízení) neuplatnil, ač není zřejmé, že by se snad měl až následně dozvědět nějakou zásadní skutečnost, která by měla mít rozhodný význam pro posouzení podjatosti samosoudce činného ve věci. Obviněný podle státního zástupce navíc žádné skutečnosti zpochybňující nestrannost rozhodování soudce neuvedl a svá tvrzení o podjatosti pouze konstatoval, z čehož nelze dovodit ani důvod k vyloučení některého ze soudců činných ve věci, ani naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Navrhl, aby v případě, že obviněný své podání doplní odkazem na některé z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., bylo toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. V doplnění k vyjádření k dovolání, jež bylo reakcí na sdělení obhájce obviněného, jímž měly být odstraněny vady dovolání, odkázal na již učiněné podání (č. l. 418).
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že s jistou mírou tolerance splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 4 tr. ř.) podání mimo jiné uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
Obviněný sice v dovolání skutečně neodkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., o které dovolání opírá, z obsahu námitek uvedených pod body 5. a 6. lze ale bez potíží vyvodit, že směřují k jednoznačnému závěru, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a to Mgr. Lubomír Kozák, soudce Okresního soudu v Šumperku, čímž je vyjádřen důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Ze smyslu námitek obviněného plyne, že soudce Okresního soudu v Šumperku Mgr. Lubomír Kozák byl v dané věci podjatý, a že tedy ve věci rozhodl jako vyloučený orgán proto, že Okresní soud v Šumperku rozhoduje o podmíněném propuštění z výkonu trestu, jenž je vykonáván ve V. v Š., a má tedy vztah k této věznici. Tvrdil též, že soudce Mgr. Lubomír Kozák se k němu v hlavním líčení choval velmi neobjektivně a zaujatě.
Formálním předpokladem pro použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je, že okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa, nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Výhrada, že Mgr. Lubomír Kozák ve věci rozhodl jako vyloučený orgán, nebyla v dosavadním řízení uplatněna, nebyla tedy namítnuta před rozhodnutím orgánu druhého stupně. Formální předpoklady pro použití tohoto důvodu dovolání ve vztahu k osobě soudce Mgr. Lubomíra Kozáka tak nebyly splněny. Pro úplnost je nutno dodat, že zároveň není ani zřejmé, že by se snad obviněný až následně po rozhodnutí odvolacího soudu dozvěděl nějakou významnou skutečnost, která by mohla mít zásadní vliv na posouzení podjatosti soudce Mgr. Lubomíra Kozáka. Takovému dodatečnému zjištění relevantních okolností ostatně neodpovídá ani povaha dovolatelem uplatněných výhrad.
Nad rámec nezbytného Nejvyšší soud poukazuje na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle které má každý právo na to, aby jeho záležitost byla projednána (mimo jiné) nezávislým a nestranným soudem. Listina základních práv a svobod pak v čl. 39 odst. 1 též stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
Pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. ř. Ty mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudu nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích řízení.
V posuzovaném případě by mohlo být relevantní ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., podle něhož je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mimo jiné i soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
O takovou situaci se zjevně nejedná, námitky obviněného jsou v tomto ohledu značně nekonkrétní, rozhodně z nich nelze vyvozovat, že soudce Mgr. Lubomír Kozák rozhodl jako vyloučený orgán, neboť byl podjatý. Tento závěr nelze učinit na podkladě vágního argumentu obviněného, že Okresní soud v Šumperku rozhoduje ve V. M. o podmíněném propuštění, v důsledku čehož má vztah k věznici, jelikož to samo o sobě nepřípustný poměr soudce k obviněnému nebo jeho trestní věci nezakládá. Obsahem spisového materiálu není doložena ani jeho výtka, že jmenovaný soudce se k němu choval „velmi neobjektivně a zaujatě“.
Pakliže obviněný vytýkal, že soud prvního stupně neprovedl jím navrhované důkazy, zejména výslechy svědků K., H., D., psycholožky a duchovního V. M., a důkazy, které provedl, nesprávně hodnotil, zvláště pokud šlo o fotografie z místa údajného napadení prap. L. K. a znalecký posudek MUDr. L. H., CSs., lze uvést, že obviněný zde uplatnil výlučně námitky, které ve své podstatě směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů, a potažmo tak i správnosti skutkových zjištění, jež učinil Okresní soud v Šumperku a z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci.
Jeho výtky mající v této části evidentně povahu námitek skutkových však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tento závěr nutno učinit nezávisle na tom, pod jaký z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. by byly tyto výhrady subsumovány. Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a obviněný takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se však nejedná. Je zjevné, že v dané věci nešlo o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Učiněná zjištění ve světle provedených důkazů nevzbuzují pochybnosti o jejich správnosti. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková