ECLI:CZ:NS:2011:8.TZ.16.2011.1
sp. zn. 8 Tz 16/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Bláhy projednal ve veřejném zasedání dne 30. 3. 2011 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněných J. Ž. a P. Ž., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010, sp. zn. 12 Ntd 18/2010, a rozhodl takto:
I. Podle §podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010, sp. zn. 12 Ntd 18/2010, byl p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §24 odst. 1 tr. ř. a §17 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve znění zák. č. 41/2009 Sb. v neprospěch obviněných J. Ž. a P. Ž.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §271 odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že podle §24 odst. 1 tr. ř. k projednání věci je příslušný Okresní soud v Kladně.
Odůvodnění:
Obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně sp. zn. 1 ZT 378/2009, podanou dne 30. 11. 2009 Okresnímu soudu v Kladně byli obvinění J. a P. Ž. obžalováni z pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění tam popsaných měli dopustit tím, že dne 25. 7. 2005 v K. přivedl obviněný P. Ž. do budovy Magistrátu města K. manžele I. L. a Z. L. s tím, aby v jeho přítomnosti podepsali kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej vlastnického podílu 323/1000 manželů L. na rodinném domě s příslušenstvím v K. Ž. a pozemcích v katastrálním území K. Ž., okres K., za kupní cenu 1.000.000,- Kč L. S., nevlastnímu synu obviněného P. Ž., a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, přičemž tomuto podpisu předcházela jednání, při kterých obviněný J. Ž. podepisoval listiny a obviněný P. Ž. jednal s I. L. a Z. L. poté, co dne 25. 8. 2000 po předchozím jednání mezi obviněným P. Ž. a poškozeným I. L. poskytl obviněný J. Ž. pod obchodním jménem SP K. Ž. J., D., K., I. L. půjčku ve výši 8.000,- Kč, kterou I. L. uhradil jen v části, postupně obviněný P. Ž. ústně a obviněný J. Ž. písemně, vymáhali dluh takovým způsobem, že zakrývali pravý stav věci, vymáhali i neexistující pohledávky včetně příslušenství, a přitom využili toho, že schopnost manželů L. orientovat se v právních formulacích a pochopení listin předkládaných jim k podpisu je snížena, že nejsou dostatečně schopni rozpoznat manipulaci ze strany obviněných, jež je může poškozovat, že snadno podléhají nátlaku a jsou tak zneužitelní k záměrům druhé osoby, nejsou schopni rozpoznat důsledky takového jednání, a dále využili i psychického stavu poškozených manželů L. po dlouhodobém vymáhaní neexistujících dluhů k tomu, aby tak neoprávněně vylákali a získali hodnotu spoluvlastnického podílu na nemovitosti manželů L. ve výši 960.000,- Kč, ačkoli manželé L. žádnou peněžní částku za prodej neobdrželi a výše jejich dluhu dosahovala jen částky 48.900,40 Kč, a tímto jednáním se obvinění pokusili obohatit o částku 911.100,- Kč.
Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 5 T 175/2007, byla tato trestní věc podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §17 odst. 1 písm. b) tr. ř. postoupena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Tento postup okresní soud odůvodnil tím, že podle §17 odst. 1 písm. b) tr. ř. koná v prvním stupni řízení o trestných činech spáchaných prostřednictvím směnek, šeků a jiných cenných papírů atd. krajský soud, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu. Vzhledem k tomu, že ke spáchání žalované trestné činnosti byly užity směnky, a škoda, která byla podle obžaloby jednáním obviněných způsobena, je vyšší než hranice škody značné, kterou je částka 500.000,- Kč, je nutné, aby předmětnou věc projednával krajský soud.
Vrchní soud v Praze na základě takto předloženého sporu o věcnou příslušnost usnesením ze dne 23. 7. 2010, sp. zn. 12 Ntd 18/2010, rozhodl tak, že podle §24 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Praze. V odůvodnění tohoto usnesení odkázal na ustanovení §17 odst. 1 písm. b) tr. ř. podle něhož koná krajský soud v prvním stupni řízení mimo jiné o trestných činech spáchaných prostřednictvím směnek. Dále konstatoval, že v předmětné věci bylo již jednou rozhodováno o příslušnosti soudu, a to ve vztahu k původně podané obžalobě, v níž bylo v popisu skutku uvedeno, že jednání obviněných se opíralo i o směnku na 750.000,- Kč, a tehdy Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 2 Ntd 1/2008, rozhodl, že je k projednání věci příslušný Krajský soud v Praze. Poté však byla uvedená věc vrácena k došetření a následně podána nová, shora uvedená obžaloba. Tato nová obžaloba v popisu skutku obsahuje obecnou formulaci, že obvinění „k zakrytí pravého stavu věci vymáhali i neexistující pohledávky“, avšak nezmiňuje již žádnou směnku, a jen z odůvodnění obžaloby je patrno, že trestná činnost obviněných mohla být spáchána i prostřednictvím směnky na částku 100.000,- Kč, která je obsažena ve spisu a je navrhována k důkazu v řízení před soudem. Zmíněná směnka byla nástrojem k naplnění celkového záměru pachatelů, tj. k pokusu obohatit se o částku 911.100,- Kč, což představuje ve smyslu §89 odst. 1 tr. ř. značný prospěch, resp. značnou škodu.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010, sp. zn. 12 Ntd 18/2010 podal Ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných J. Ž. a P. Ž. stížnost pro porušení zákona, neboť jím byl porušen zákon v ustanovení §24 odst. 1 tr. ř. v souvislosti s §17 odst. 1 písm. b) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2010, a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, a to v neprospěch obviněných. V této stížnosti pro porušení zákona Ministr spravedlnosti poukázal na ustanovení §24 odst. 1 tr. ř., podle něhož nadřízený soud je pro určení příslušnosti vázán jen zákonnými hledisky. Za podstatné považoval ustanovení §17 odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jednak ve znění účinném do 31. 12. 2009, podle něhož konal krajský soud v prvním stupni řízení o trestných činech, spáchaných prostřednictvím směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a jiných hodnot obchodovatelných na kapitálovém trhu, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu, a to i tehdy, byla-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší než pět let, a jednak podle §17 odst. 1 písm. b) tr. ř., ve znění zákona č. 41/2009 Sb., účinném od 1. 1. 2010. Podle něho koná krajský soud v prvním stupni řízení o trestných činech, spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu nebo o jejichž přijetí k obchodování na regulovaném trhu bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu, a to i tehdy, je-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší než pět. Ministr spravedlnosti dále poukázal na pojem investičních nástrojů, jak je vymezen v §3 zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. Konstatoval také, že podle čl. 38 odst. 1 na podkladě uvedených okolností zdůraznil, že Vrchní soud v Praze ve stížnosti napadeném usnesení nereflektoval změnu ve znění ustanovení §17 odst. 1 písm. b) tr. ř., k níž s účinností od 1. 1. 2010 došlo, a jejíž podstata spočívá v relevantním zúžení okruhu případů, v nichž je daná věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně. Tzv. zajišťovací směnky, v daném případě poškozenými vystavené, totiž rozhodně nejsou investičními nástroji ve smyslu §3 zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Tím, že Vrchní soud v Praze rozhodl o věcné příslušnosti Krajského soudu v Praze, nikoliv Okresního soudu v Kladně, došlo nejen k porušení §17 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve znění v době jeho rozhodování účinném, ale také čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože obvinění byli fakticky odňati svému zákonnému soudci, jehož věcná příslušnost je uvedeným zákonem dána.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010, sp. zn. 12 Ntd 18/2010, byl porušen zákon v §24 odst. 1 tr. ř. v souvislosti s §17 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2010 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to v neprospěch obviněných J. Ž. a P. Ž., a dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, včetně všech případných a dalších obsahově navazujících rozhodnutí, pokud s ohledem na důvod zrušení pozbyla podkladu a postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení, jakož i řízení předcházející této části napadeného usnesení, a shledal, že v předmětné věci byl zákon porušen.
Nejprve je nutné zdůraznit, že právo na zákonného soudce je zaručeno podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Podle §24 odst. 1 tr. ř. vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, jemuž byla věc postoupena podle §295 tr. ř. nebo mu byla přikázána nadřízeným soudem, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti [§188 odst. 1 písm. a) tr. ř., §222 odst. 1 tr. ř. a §257 odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Není-li soud, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí nadřízen soudu podle zákona příslušnému, postoupí věc k rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je společně nadřízen soudu věc předkládajícímu a soudu podle zákona příslušnému.
Věcná příslušnost soudů je upravena v ustanoveních §16 a 17 tr. ř. a stanoví, který druh soudu je příslušný vyřizovat trestní věci určitého druhu.
Podle §16 tr. ř. řízení v prvním stupni koná, jestliže trestní řád nestanoví něco jiného, okresní soud.
V ustanovení §17 tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2010 na základě zákona č. 41/2009 Sb. je upravena věcná příslušnost krajského soudu tak, že podle odstavce 1 krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest. O trestných činech
a) neoprávněného odebrání tkání a orgánů, nedovoleného nakládání s tkáněmi a orgány, odběru tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, nedovoleného nakládání s lidským embryem a lidským genomem, obchodování s lidmi,
b) spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu nebo o jejichž přijetí k obchodování na regulovaném trhu bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu,
c) porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, manipulace s kurzem investičních nástrojů, zneužití informace a postavení v obchodním styku, poškození finančních zájmů Evropských společenství, porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií dvojího užití, provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků a
d) sabotáže, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, vyzvědačství, ohrožení utajované informace, spolupráce s nepřítelem, styků ohrožujících mír, použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje, plenění v prostoru válečných operací, koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší.
Podle odstavce 2 krajský soud koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, jestliže postupem podle §45 trestního zákoníku přichází v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některého z trestných činů uvedených v odstavci 1.
Ve znění §17 tr. ř. účinném do 31. 12. 2009 text odstavce 1 písm. b), který je v projednávané věci rozhodující pro to, kdy koná v prvním stupni řízení o trestných činech, u nichž je dolní hranice trestu odnětí svobody nižší než pět let u trestných činů, „spáchaných prostřednictvím směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a jiných hodnot obchodovatelných na kapitálovém trhu, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu“.
Z uvedeného srovnání je tedy patrné, že okolnosti, pro něž je ve smyslu §17 odst. 1 písm. b) tr. ř. založena věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně, se od 1. 1. 2010 změnily. Podle obsahu §17 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve znění zák. č. 41/2009 Sb., na rozdíl od jeho předchozí právní úpravy účinné do 31. 12. 2009, již nejsou uvedeny činy, které byly spáchány prostřednictvím směnek. Namísto nich jsou uvedeny činy spáchané prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu. Taxativní výčet investičních nástrojů je vymezen v §3 zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, podle něhož nelze za investiční nástroje považovat směnky.
Na podkladě obžaloby, která byla v nyní projednávané věci podána, jak je shora konstatována, je patrné, že podle pospaných skutkových zjištění není uvedena žádná okolnost, která by ve smyslu §17 odst. 1 tr. ř. zakládala věcnou příslušnost krajského soudu. Obžaloba byla na oba obviněné podána pro pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., u něhož je trest odnětí svobody vymezen trestní sazbou od dvou do osmi let, takže nejde o trestný čin, jehož dolní hranice činí nejméně pět let. Jde tedy o hranici nižší, a v tom případě, aby byla založena věcná příslušnost krajského soudu, by musela být splněna některá z okolností uvedených v §17 odst. 1 písm. a) až d), event. v odst. 2 tr. ř.
Podle obsahu odůvodnění stížností pro porušení zákona v napadeném usnesení vrchního soudu, byla dovozována věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně z okolnosti, která vycházela nikoliv z pospaných skutkových zjištění v petitu obžaloby, ale toliko z jejího odůvodnění, podle něhož směnka na 750.000,- Kč nebyla do skutkových zjištění zanesena z důvodu absence přímých důkazů. V popisu skutku je jen z obecné formulace „k zakrytí pravého stavu věci byly vymáhány i neexistující pohledávky“ patrné, že se tak mohlo stát i prostřednictvím směnky na částku 100.000,- Kč, která je obsažena ve spisovém materiálu. Vrchní soud jen z toho dovodil, že zmíněná směnka byla nástrojem k naplnění celkového záměru pachatelů a na základě této úvahy shledal splnění podmínek §17 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Je tak zřejmé, že Vrchní soud v Praze, když rozhodoval dne 23. 7. 2010, což je již v době účinnosti zák. č. 41/2009 Sb., jímž bylo ustanovení shora uvedeným způsobem změněno, nevzal uvedenou změnu v potaz a v rozporu se zněním §17 odst. 1 písm. b) tr. ř. platným a účinným v době jeho rozhodování, určil, že je k projednání předmětné trestní věci krajských soud.
V souladu s aktuálním zněním §17 tr. ř. je tak zřejmé, že pokud dolní hranice činí u žalovaného trestného činu dva roky, nebyl věcně příslušným krajský soud, ale v prvním stupni má konat řízení okresní soud, a to přesto, že čin, jak plyne z odůvodnění obžaloby, byl spáchán prostřednictvím směnky. Taková okolnost však není důvodem pro to, aby v prvním stupni rozhodoval krajský soud. Pokud obžaloba byla podána Okresnímu soudu v Kladně, stalo se tak v souladu se zákonem, a naopak postupem Vrchního soudu v Praze byl zákon porušen v neprospěch obviněných.
Na základě všech těchto skutečností se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem vysloveným Ministrem spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona a ve shodě s ní shledal, že Vrchní sou v Praze v době svého rozhodnutí nerespektoval aktuální znění zákona, na jehož podkladě rozhodoval. Proto Nejvyšší soud vyslovil, že podle §268 odst. 2 tr. ř. byl pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010, sp. zn. 12 Ntd 18/2010, porušen zákon v ustanoveních §24 odst. 1 tr. ř. v souvislosti s §17 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněných J. Ž. a P. Ž. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Ve smyslu shora rozvedených úvah Nejvyšší soud podle §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci věcně příslušný Okresní soud v Kladně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová