ECLI:CZ:NS:2011:8.TZ.42.2011.1
sp. zn. 8 Tz 42/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného K. P., proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. 3 T 181/2007, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. 3 T 181/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §85 odst. 1 a §86 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku v neprospěch obviněného K. P.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu ve Strakonicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2007, č.j. 3 T 181/2007-94, byl obviněný K. P. uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 14. 2. 2007, č.j. 5 T 28/2007-21, doručeným mu dne 7. 4. 2007 a pravomocným dne 17. 4. 2007, a za trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20. 4. 2007, č.j. 5 T 65/2007-38, doručeným mu dne 25. 6. 2007 a pravomocným dne 4. 7. 2007, mu byl uložen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60 odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let se současným vyslovením dohledu. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému rovněž uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnou činností způsobil, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dva a půl roku. Současně byly zrušeny výroky o trestech z trestních příkazů Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 14. 2. 2007, č.j. 5 T 28/2007-21, a ze dne 20. 4. 2007, č.j. 5 T 65/2007-38.
Odsuzující trestní příkaz nabyl právní moci dnem 20. 11. 2007, takže konec zkušební doby stanovené při podmíněném odsouzení byl vyznačen dnem 20. 11. 2011 (konec trestu zákazu činnosti byl vyznačen dnem 17. 10. 2009).
Okresní soud ve Strakonicích s ohledem na další odsouzení obviněného v průběhu zkušební doby nařídil ve věci veřejné zasedání a usnesením ze dne 8. 7. 2010, č.j. 3 T 181/2007-135, vyslovil, že podle §86 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů) se podmíněné odsouzení obviněného z trestního příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2007, č.j. 3 T 181/2007-94, ponechává v platnosti a zkušební doba se prodlužuje o dva roky (právní moc usnesení je vyznačena dnem 30. 7. 2010).
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Uvedl v ní, že podle §85 odst. 1 trestního zákoníku při podmíněném odsouzení s dohledem stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku. Podle §86 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku může soud výjimečně vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení s dohledem v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v §85 odst. 1 (trestního zákoníku).
Ministr spravedlnosti dále uvedl, že těmito ustanoveními se však Okresní soud ve Strakonicích při vyhlášení napadeného usnesení důsledně neřídil, neboť podle nich mohl obviněnému prodloužit zkušební dobu ze čtyř let nejvýše o jeden rok na pět let. Okresní soud však zkušební dobu prodloužil o dva roky (tedy celkem na šest let), čímž překročil horní hranici zkušební doby stanovenou v §85 odst. 1 trestního zákoníku. Stalo se tak zřejmě omylem, neboť okresní soud v odůvodnění usnesení uvádí, že obviněnému byl výše citovaným trestním příkazem uložen souhrnný trest odnětí svobody na jeden rok, podmíněně odložený na zkušební dobu tři roky s dohledem. Vycházeje z tohoto nesprávného předpokladu pak učinil závěr, že může zkušební dobu prodloužit o dva roky, čímž porušil zákon v neprospěch obviněného, který by se tak musel podrobit určitým omezením a povinnostem o další jeden rok navíc.
Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky:
a) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 8. 7. 2010, č.j. 3 T 181/2007-135, byl v neprospěch obviněného K. P. porušen zákon v ustanoveních §85 odst. 1 a §86 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku,
b) podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
c) dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Odst. 2 tohoto ustanovení sice obsahuje omezení v tom směru, že proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu, avšak podle názoru Nejvyššího soudu i překročení maximální délky zkušební doby stanovené při podmíněném odsouzení je třeba považovat (v širším slova smyslu) za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Jak již ministr spravedlnosti v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona správně uvedl, podle §85 odst. 1 trestního zákoníku platí, že při podmíněném odsouzení s dohledem stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku. Podle §86 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku pak platí, že výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení s dohledem v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v §85 odst. 1 (trestního zákoníku).
Citovaná ustanovení trestního zákoníku Okresní soud ve Strakonicích skutečně v napadeném usnesení nerespektoval. Přestože mohl obviněnému prodloužit zkušební dobu ze čtyř let nejvýše o jeden rok na pět let [shledal-li již zákonné podmínky pro výjimečný postup podle §86 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku], zkušební dobu mu prodloužil o dva roky (tedy na celkovou dobu šesti let), čímž o jeden rok překročil maximální délku zkušební doby stanovené při podmíněném odsouzení stanovenou v §85 odst. 1 trestního zákoníku (pět let). Není přitom vůbec rozhodující, že se tak stalo zřejmě omylem [okresní soud totiž v odůvodnění usnesení (nesprávně) uvedl, že obviněný byl výše citovaným trestním příkazem „odsouzen … k souhrnnému trestu odnětí svobody na 1 rok se zkušební dobou podmíněného odkladu jeho výkonu na 3 roky s dohledem, …“ ] a že v důsledku tohoto mylného předpokladu soud prvního stupně učinil závěr, že může zkušební dobu prodloužit o dva roky. Právě tím porušil zákon ve shora citovaných ustanoveních v neprospěch obviněného, jenž by se musel podrobit stanoveným omezením a povinnostem o další rok déle.
Nejvyšší soud proto nejprve podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. 3 T 181/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §85 odst. 1 a §86 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku v neprospěch obviněného K. P., poté podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a nakonec podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu se věc vrací do stadia řízení před vyhlášením zrušeného usnesení. Na jmenovaném okresním soudu proto bude, aby ve veřejném zasedání při novém rozhodování podle §86 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku respektoval výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, jímž je vázán (srov. §270 odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud v této souvislosti rovněž připomíná, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, neboť tímto rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v jeho neprospěch (srov. §273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a