ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.121.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 121/2012-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. 10. 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky M. K. , a A. K. , rozsudkem Soudu vyšší instance v Bobigny, Francie, ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 0617121034, pro trestné činy nedovoleného převozu omamných prostředků, nedovoleného držení omamných prostředků, nedovoleného dovozu omamných prostředků, držení věcí považovaných za věci pašované, pašování zakázaných věcí, k trestu odnětí svobody každému v trvání 3 (tří) roků a k trestu vyhoštění z francouzského území na dobu 10 (deseti) roků u každého z nich, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Pravomocným rozsudkem Soudu vyšší instance v Bobigny, Francie , ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 0617121034, byli M. K. a A. K. uznáni vinnými ze spáchání výše uvedených trestných činů a následně odsouzeni každý k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a k trestu vyhoštění z francouzského území na dobu 10 (deseti) roků.
Podle skutkových zjištění Soudu vyšší instance v Bobigny, Francie se odsouzení M. K. a A. K. dopustili trestné činnosti v podstatě tak že v R. Ch. d. G., dne 17. 6. 2006, v každém případě na národním území, přičemž trestní stíhání není promlčené, bez povolení dovezli, drželi, a převáželi kokain, tedy látku či rostlinu zařazenou mezi omamné látky, který rovněž pašovali tím, že drželi nedovolené zboží a bez povolení dovezli do Francie, a to bez ohlášení či ve speciálně připravených úkrytech, nebo v dutinách a prázdných prostorech, které nejsou normálně určeny pro přepravu věcí, nebo mimo místo celního úřadu kokain, tedy zakázané zboží ve smyslu celního zákona.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení M. K. a A. K. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení M. K. a A. K. se pro svůj finanční prospěch podíleli na obchodování s drogami – kokainem, když tento bez povolení drželi a pašovali tím, že jej převáželi a dovezli do Francie, kde měl být dále obchodován. Dopustili se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh uděleného trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že oběma odsouzeným byly uloženy již poměrně citelné tresty odnětí svobody a trest vyhoštění z francouzského území. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. K. a A. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík