ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.128.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 128/2012-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. října 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky M. V. , rozsudkem Obvodního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 220 Ds 315 Js 27761/10, a to pro trestné činy krádeže v 5 případech a pokus krádeže v 5 případech a tomu odpovídajícímu trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 4 (čtyři) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky M. V. , rozsudkem Obvodního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 220 Ds 315 Js 27761/10, a to pro trestný čin vymámení plnění podle německého trestního zákona, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu v Drážďanech, ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 220 Ds 315 Js 27761/10, který nabyl právní moci 30. 9. 2010, byl obviněný M. V. uznán vinným trestnými činy krádeže v 5 případech, pokusem krádeže v 5 případech a vymámení plnění a následně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Drážďanech se odsouzený M. V. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že částečně ve spolupachatelství s obviněnými J. V. a M. Š. na území Spolkové republiky Německo, v D. v období roku 2009 a 2010 se v pěti případech dopustil krádeže, a to odcizením různých věcí a v jednom případě nafty, poté, co se mu za použití násilí podařilo vniknout do osobních automobilů různých značek a v pěti případech se dopustil pokusu krádeže tím způsobem, že se pokusil o odcizení osobních automobilů různých značek a karavanu, a takto jednal s úmyslem obstarat si tímto způsobem nikoli jen přechodný zdroj příjmu určitého rozsahu. Dále se dopustil vymámení plnění tím způsobem, že v D. , aniž měl platnou jízdenku, jel tramvajovou linkou, přičemž tento úmysl měl již při nástupu k jízdě.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. 817/2011-MOT-T/9 ze dne 18. 7. 2012, Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že M. V. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je u odsouzeného M. V. spatřován trestný čin vymámení plnění podle příslušných ustanovení trestního zákona Spolkové republiky Německo, když tento skutek spočívá v tom, že dne 24. 5. 2010 kolem 13.23 hod. jel M. V. tramvajovou linkou 12 D. V. AG směrem na L. bez toho, že by měl platnou jízdenku, přičemž již při nástupu k jízdě měl v úmyslu jízdné nezaplatit a cena jízdného činila 1,90 Eur.
Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu, zamítl.
Pokud jde o skutky, v nichž jsou spatřovány trestné činy krádeže podle §205 tr. zákoníku a pokusu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku, tak v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky. V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. M. V. se dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku, když pro svůj prospěch se jednak v pěti případech násilným vniknutím do osobních automobilů dopustil krádeží věcí v nich se nacházejících, jednak se v pěti případech o toto pokusil . Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu M. V. ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 4 (čtyř) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík