ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.143.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 143/2012-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. 10. 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, P. J., rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, Spolková republika Německo, ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 7 KLs 111 Js 10347/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 7 KLs 111 Js 10347/10, který ohledně P. J. nabyl právní moci dne 4. 12. 2010, byl tento uznán vinným trestným činem pokusu napomáhání ke zvláště těžkému loupežnému vydírání a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Mnichov I se B. H. společně s P. H. a M. G. dne 28. 2. 2010 v M. dopustili loupežného přepadení poškozeného Dr. S. v jeho bytě a jeho následného vydírání s cílem zmocnit se finanční hotovosti a kreditní karty, z nichž postupně vybírali peníze. Dále pak požadovali na poškozeném výkupné v částce 1 milion eur za jeho osvobození a propuštění údajně uneseného H., což poškozený pod dojmem zajetí a výhrůžek byl ochoten splnit. V návaznosti na to obviněný P. J., který se s B. H. pouze znal, byl v L. v České republice ochoten s ním dne 6. 3. 2010 za odměnu ve výši 20.000,- Kč (tj. cca 800 euro) jet do M., tam za B. H. převzít balíček a tento dopravit do České republiky. Odsouzenému P. J. přitom bylo známo, že se bude podílet na ilegální věci, když mu asi dva týdny před 6. 3. 2010 bylo H. nabídnuto, aby se podílel v M. na ozbrojeném únosu, což odmítl. Dne 6. 3. 2010 jeli dvěma osobními vozidly do M., kde zaparkovali na parkovišti nemocnice v H. v blízkosti bytu poškozeného. Tam H. J. sdělil, že „věc“ by měla být provedena a má pouze vyzvednout na místě předání výkupné a dopravit ho do České republiky. Když H. poté z parkoviště odjel, čekal J. na předání peněz, k čemuž však nedošlo, protože byl asi po 10 minutách čekání na parkovišti policií zatčen. Taktéž v tu dobu byl zatčen i H.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. J. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším účastenství podle §24 tr. zákoníku na trestném činu vydírání podle §175 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. J. se pokusil napomáhat pachatelům loupežného přepadení a vydírání v jejich úmyslu zmocnit se výkupného od poškozeného. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil společně s dalšími osobami. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. J. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík