ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.146.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 146/2012-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. 10. 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, T. P., rozsudkem Obvodního soudu Ulm, Spolková republika Německo, ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 1 Ls 26 Js 3306/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Ulm ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 1 Ls 26 Js 3306/10, který nabyl právní moci dne 8. 2. 2011, byl T. P. uznán vinným trestnými činy krádeže ve dvou případech, v jednom případě spáchaným ve spolupachatelství, zneužití osobních dokladů a výdělečného přechovávání kradených věcí a následně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Ulm se T. P. dopustil trestné činnosti v bodech ad 1) - ad 4) rozsudku v podstatě tím, že dne 19. 2. 2010 přicestoval s jinak stíhanou K. M. do Spolkové republiky Německo, kde dne 19. nebo 20. 2. 2010, poté, co bylo v O. – C. „I. – V.“, O.- H. – S., I., dosud nezjištěnými osobami z tamního obchodu firem B.,G. a N. odcizeno různé oblečení v prodejní ceně celkem cca 4.000 euro, obviněný na parkovišti O. – C. převzal od jemu známého muže jménem K. tyto části oblečení zabalené ve velké zelené cestovní tašce firmy Boss, za které mu zaplatil 1.000 euro s vědomím, že jemu předané zboží v celkové prodejní ceně kolem 4.000 euro se do vlastnictví K. dostalo předchozím spácháním trestných činů. Dne 20. 2. 2010 společně s jinak stíhanou K. M. pokračoval v jízdě do U., kde v obchodních prostorách firmy M. W., B., U., odcizil 3 dámské bundy v prodejní ceně 1.467 euro, aniž by tyto předložil v pokladně k zaplacení s cílem tyto v České republice se ziskem prodat a tyto dopravil do vozidla, které užíval s K. M., kdy byly policií zajištěny. Krátce na to společně s K. M. v obchodních prostorách firmy S. S., B., U. odcizili z figuríny lyžařskou bundu firmy Bogner v kupní ceně 1.299 euro s cílem tuto v České republice se ziskem prodat. Po jejich odhalení se odsouzený přivolaným policistům, svědkům, policejnímu komisaři a policejnímu důstojníku, předložením pravého českého pasu vydával za J. B., aby skryl svou pravou identitu a skutečnost, že byl rozhodnutím cizineckého úřadu města W. v H. F. ze dne 2. 11. 1996 ze Spolkové republiky Německo vypovězen a vyhoštěn.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky navrhlo pod sp. zn. 755/2011-MOT-T/9 ze dne 15. 10. 2012, Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený T. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky [krádeže podle §205 tr. zákoníku, pokusu krádeže podle §21 tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku, podílnictví podle §214 tr. zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku]. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. P. jednak ve více případech způsobil škodu na cizím majetku, jednak svým jednáním současně i mařil výkon nebo účel trestu. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustil částečně společně s další osobou a svým jednáním naplnil hned několik skutkových podstat trestných činů. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík