ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.148.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 148/2012-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. října 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, V. Č. , rozsudkem Obvodního soudu Wunsiedl, Spolková republika Německo, ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. 1 Ds 33 Js 3950/09 (2), hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Wunsiedl, Spolková republika Německo, ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. 1 Ds 33 Js 3950/09 (2), který nabyl právní moci dne 9. 3. 2011, byl V. Č. uznán vinným trestným činem krádeže ve dvou případech, v jednom případě jednal podílnicky podle §242 odst. 1, §25, §53 německého trestního zákona, a následně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a (1) jednoho měsíce.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Wunsiedl se V. Č. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 28. 2. 2009 kolem 12,45 hod. odcizil ve vědomé spolupráci se spolupachatelkou Ž. J. z obchodních prostor firmy Lidl v Dr. – Ludwig – Riess – Strasse 2 v S. nákupní vozík se zbožím v celkové hodnotě 806,75 Euro, poté, co zvenku aktivoval automatické otvírání dveří a spolupachatelka vyjela s naloženým vozíkem bez zaplacení. Druhého skutku se jmenovaný dopustil dne 28. 2. 2009, když v blíže nezjištěné době odcizil v obchodních prostorách firmy Netto – Markt, Albert – Pausch – Ring 4 v S. zboží v celkové hodnotě 108,21 Euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený V. Č. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku, částečně ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. Č. se dopustil majetkové trestné činnosti, jejíž společenská škodlivost je zvyšována tím, že se jí dopustil ve dvou případech a částečně společně s další osobou. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení V. Č. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík