ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.152.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 152/2012-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. listopadu 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky L. S. rozsudkem Zemského soudu Krems nad Dunajem, Rakousko, ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 16 Hv 97/08f, a to pro zločiny závažné a výdělečné krádeže a odcizení bezhotovostních platebních prostředků a tomu odpovídajícímu úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky L. S., rozsudkem Zemského soudu Krems nad Dunajem, Rakousko, ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 16 Hv 97/08f, a to pro přečin zatajování dokumentů podle rakouského trestního zákona, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Krems nad Dunajem, ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 16 Hv 97/08f, který nabyl právní moci dne 13. 11. 2008, byl L. S. uznán vinným zločinem závažné a výdělečné krádeže, přečinem zatajování dokumentů a zločinem odcizení bezhotovostních platebních prostředků a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Krems nad Dunajem se L. S. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v období od dubna 2006 do ledna 2008 v K. n. D. a jiných místech vozil jinak stíhaného V. D. svým osobním vozem na místa činu a přispěl tak k páchání jeho trestné činnosti, když v rozsudku uvedeným osobám v osmi případech odcizil movité věci (peněženky s hotovostí, kartu do bankomatu a finanční hotovost) v hodnotě cca 10.400,- euro s úmyslem jejich přivlastněním se neoprávněně obohatit a s úmyslem opatřit si opakovaným pácháním těchto činů trvalý příjem. Dále v pěti případech odcizil doklady (karty sociálního pojištění, řidičský průkaz a průkaz tělesně postiženého), jimiž nebyl oprávněn disponovat v úmyslu zabránit, aby byly v právním styku použity k prokázání platného krytí sociálního pojištění, řidičského oprávnění, popř. statusu tělesně postiženého. Rovněž si v sedmi případech obstaral nehotovostní platební prostředky (karty do bankomatu), s nimiž nebyl oprávněn disponovat, a to výdělečně s úmyslem se jejich použitím v právním styku neoprávněně obohatit.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že L. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je u odsouzeného L. S. spatřován přečin zatajování dokumentů podle příslušných ustanovení rakouského trestního zákona, když tento skutek spočívá v tom, že v době od 1. 5. 2006 do 30. 1. 2008 ve W., Z. a St. P. v pěti případech odcizil doklady (karty sociálního pojištění, řidičský průkaz a průkaz tělesně postiženého), jimiž nebyl oprávněn disponovat s úmyslem zabránit, aby byly v právním styku použity k prokázání platného krytí sociálního pojištění, řidičského oprávnění, popř. statusu tělesně postiženého.
Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu, zamítl.
Pokud jde o skutky, v nichž jsou spatřovány trestné činy krádeže podle §205 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku, tak v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky. V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. L. S. se dopustil více útoky majetkové trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku a dále odcizil ve více případech platební karety s úmyslem obstarat si tímto způsobem trvalý příjem. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil částečně společně s další osobou a rovněž i množstvím protiprávních útoků. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu L. S., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík