ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.157.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 157/2012-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. prosince 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. M., rozsudkem Obvodního soudu Hanau, Spolková republika Německo, ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 53 Ls 4200 Js 15920/09, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Obvodního soudu Hanau, Spolková republika Německo, ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 53 Ds 3700 Js 5085/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Hanau, ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 53 Ls 4200 Js 15920/09, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2010, byl L. M. uznán vinným v pěti případech trestným činem krádeže s přitěžujícími okolnostmi podle německého trestního zákona a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro mladistvé v trvání dvou roků, a to při zahrnutí podmíněného trestu odnětí svobody odloženého na tzv. předběžnou podmínku na dobu šesti měsíců uloženého mu rozsudkem Obvodního soudu Hanau ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 53 Ds 3700 Js 5085/10, jehož výkon byl nařízen na základě usnesení Obvodního soudu Hanau ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 53 Ls 4200 Js 15920/09.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Hanau se odsouzený dopustil trestné činnosti v bodech 1), 2), 3) 4) a 7) rozsudku v podstatě tím, že v blíže přesně neurčené době v září 2010, resp. 20. 9. 2010 vnikl do skladiště balíků hlavní pošty v Hanau, K., a odcizil tam balíky, které byly zákazníky podány k přepravě, aby se zmocnil jejich obsahu, resp. výnosu po jejich prodeji. Přesně se jednalo o zásilky balíků poškozeného B. s diktafony v hodnotě asi 90,00 EUR, poškozeného D. s oblečením v hodnotě asi 300,00 EUR, balíku s playstation 2 a s různými CD a kabely, balíku s mobilem značky Sony Ericsson, typ C 903, a balíku poškozeného A. kromě jiného s lampami. Odsouzený měl v úmyslu obstarat si opakovanými krádežemi a prodejem ukradených věcí ne pouze přechodně zdroj příjmů. Co se týče skutků pod body 5) a 6), došlo ohledně těchto k zastavení řízení.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený L. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž se odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky.
Pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodního soudu Hanau, ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 53 Ls 4200 Js 15920/09, týká se skutku, který vykazuje znaky přečinu krádeže podle §205 tr. zákoníku. Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně trestného činu z rozsudku Obvodního soudu Hanau ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 3700 Js 5085/10, jenž vykazuje znaky přečinu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Trestná činnost, za níž byl L. M. tímto rozsudkem odsouzen spočívala v podstatě v tom, že dne 17. 12. 2009 v Hanau v obchodě T Punkt Shop v H. uzavřel smlouvu na provoz mobilního telefonu se společností T mobile Deutschland a této dal k vyrovnání měsíční sazby a telefonních poplatků povolení, aby z jeho bankovního konta, které si u Dresdener Bank otevřel teprve téhož dne, byly tyto položky odpisovány, ačkoliv věděl, že na kontě není a ani nebude žádný zůstatek, což však společnosti zatajil a způsobil tak škodu celkem 336,46 Eur. Dále 23. 1. 2010 nakoupil v TOOM-Marktu v K. v Hanau zboží v hodnotě 126,45 Eur a zaplatil kartou Maestro vydanou Dresdener bank a elektronický doklad o zaplacení podepsal svým příjmením, čímž docílil toho, že mu pokladní zboží přenechala, přičemž v důsledku nedostatečného krytí konta došlo ke zpětnému zatížení. Odsouzenému bylo přitom známo, že je insolventní. Téhož dne v TEGUT City-Marktu v S. v Hanau použil k nákupům ve výši 121,77 Eur platební kartu Maestro, elektronický doklad o zaplacení podepsal svým příjmením, čímž vyvolal domněnku o své platební schopnosti, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti nebylo. Jen proto obdržel zboží, a ačkoliv konto nebylo kryté, došlo ke zpětnému zatížení, čehož si byl vědom. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. M. se opakovaně dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti cizímu majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se této dopustil více útoky, jimiž spáchal dva trestné činy majetkové povahy. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík