ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.161.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 161/2012-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, J. O., rozsudkem Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 6 Ls 420 Js 30/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Görlitz, ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 6 Ls 420 Js 30/10, který nabyl právní moci dne 26. 5. 2011, byl J. O. uznán vinným trestným činem krádeže a pokusem trestného činu krádeže, a za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Görlitz se J. O. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v blíže neurčené době od 12. 8. 2009 do 13. 8. 2009 vnikl za použití násilí, a to vypáčením vstupních dveří do prodejny v areálu dětského a mládežnického rekreačního centra S., V. a odcizil zde zboží v hodnotě celkem asi 300 Eur, v době mezi 17.00 hod. dne 28. 8. 2009 do 12.00 hod. dne 29. 8. 2009 násilným vypáčením vstupních dveří se pokusil vniknout do dílny v zahradním altánu v zahradě P. P. v N. A. d. F., v úmyslu odcizit zde nějaké věci, což se mu v důsledku nepřekonání zajištění dveří nepodařilo.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. O. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku a pokusu krádeže podle §21 tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. O. se dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se jednalo o dva útoky a rovněž i způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. O. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík