ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.10.2012.1
sp. zn. 11 Td 10/2012-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2012 návrh Městského soudu v Praze na odnětí trestní věci obviněného D. M. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 11/2011 a její přikázání Krajskému soudu v Brně, a rozhodl takto:
Návrh na odnětí věci obviněného D. M., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 11/2011 a její přikázání Krajskému soudu v Brně se podle §25 tr. ř. z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 47 T 11/2011, byla podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyššímu soudu předložena trestní věc obviněného D. M., vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 11/2011, v níž je stíhán pro zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit skutkem v obžalobě uvedeným. Městský soud v Praze se přitom domáhal, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §25 tr. ř. o odnětí této věci a její přikázání Krajskému soudu v Brně s tím, že většina z celkem 10 svědků vyslechnutých v přípravném řízení má bydliště v místech, ze kterých je kratší vzdálenost ke Krajskému soudu v Brně než k Městskému soudu v Praze. Konkrétně se v usnesení uvádí, že 3 svědci bydlí v Brně, 2 svědci mají bydliště ve Zlíně a jeden ze svědků má bydliště v Jihlavě. Samotný obviněný bydlí v okrese Zlín a pracoviště má v Brně. S ohledem na předpoklad, že tito svědci se nebudou dostavovat k Městskému soudu v Praze, by bylo vhodnější, aby bylo řízení konáno u Krajského soudu v Brně, neboť to bude rychlejší, hospodárnější a lze též očekávat, že bude možno provést osobní výslech těchto svědků. Dále se v usnesení poukazuje na to, že obviněný je stíhán i pro další trestnou činnost a že na něj bude v dohledné době podána obžaloba ke Krajskému soudu v Brně, takže by bylo možno konat společné řízení o obou věcech obviněného.
Nejvyšší soud posoudil předložený návrh a dospěl k závěru, že podle obsahu jde ve skutečnosti o návrh na odnětí a přikázání věci (delegaci) ve smyslu ustanovení §25 tr. ř., byť usnesení Městského soudu v Praze se nesprávně opírá o ustanovení §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., jehož aplikace přichází v úvahu jenom tehdy, pokud soud, u něhož byla podána obžaloba, má za to, že ve věci není příslušný k jejímu projednání. Z obsahu rozhodnutí Městského soudu v Praze však nevyplývá, že by tento soud jakkoli zpochybňoval svou příslušnost k projednání posuzované trestní věci obviněného D. M.. Městský soud v Praze se naopak domáhal toho, aby mu jako soudu příslušnému byla věc odňata z důležitých důvodů, které v zásadě spatřoval v tom, že bude možno hospodárněji, rychleji a při vytvoření lepších podmínek pro zjišťování skutkového stavu věci konat řízení u Krajského soudu v Brně. Popřípadě u tohoto soudu by údajně mohlo dojít ke spojení této věci s jinou věcí obviněného D. M..
Nejvyšší soud neshledal podaný návrh na odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně důvodným.
Předně je třeba uvést, že ze zprávy Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2012 vyplývá, že u tamního soudu jako soudu prvního stupně se nevede žádné řízení vůči obviněnému D. M..
Z obsahu obžaloby se podává, že státní zástupce v ní navrhuje osobní výslech celkem čtyř svědků, přičemž u jednoho z nich je bydliště v Praze (F.), u druhého v Liberci (K.), další svědek bydlí ve Zlíně (K.) a poslední z nich v Brně (svědkyně S.).
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu podaného návrhu rozhodně nelze dovodit, že jde o takové důležité důvody, které by opodstatňovaly postup podle §25 tr. ř.
Výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu nelze založit na pouhém srovnání kilometrových vzdáleností mezi bydlištěm předvolaných osob a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů. V rovině spekulace je tvrzení soudu, podle něhož svědci nesplní svou zákonnou povinnost dostavit se na předvolání k soudu s ohledem na vzdálenost svého bydliště od sídla soudu. Navíc z výše uvedeného je zřejmé, že argumentace soudu v tomto směru není nijak přesvědčivá a nesvědčí o tom, že příslušnost Krajského soudu v Brně by bylo možno opodstatnit důvody rychlosti, hospodárnosti či lepších možností zajištění osobního výslechu svědků. Takové důvody v posuzované věci dány nejsou, možnosti osobního výslechu navrhovaných svědků v rámci soudního řízení jsou v zásadě srovnatelné jak u příslušného Městského soudu v Praze, tak u soudu, jemuž měla být věc přikázána, tj. u Krajského soudu v Brně.
Za této situace Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal žádné, natož důležité, důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu, a proto návrh Městského soudu v Praze na postup podle §25 tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík