Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.04.2012, sp. zn. 11 Td 11/2012 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.11.2012.2

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.11.2012.2
11 Td 11/2012-I.-14 USNESENÍ Nejvyšší soud v trestní věci obviněného L. K. , projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 návrh obviněného podle §31 odst. 1 tr. ř. a rozhodl takto: Podle §30 odst. 1 tr. ř. a §31 odst. 1 tr. ř. n e j s o u členové senátu Nejvyššího soudu České republiky č. 11, JUDr. Karel Hasch, JUDr. Stanislav Rizman a JUDr. Antonín Draštík v y l o u č e n i z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného L. K. vedené pod sp. zn. 11 Td 11/2012. Odůvodnění: Obviněný L. K. je stíhán v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 161/2011 na základě návrhu na potrestání podaného dne 8. 9. 2011 státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V rámci svého podání označeného „stížnost proti usnesení ze dne 20. 1. 2012 doručené obviněnému dne 23. 1. 2012“ obviněný navrhl, aby byl spis předložen s návrhem na delegaci Vrchnímu soudu v Olomouci, který by měl rozhodnout o tom, že je věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem odňata a přikázána Krajskému soudu v Olomouci k dalšímu řízení. Věc byla Krajským soudem v Ústí nad Labem předložena Nejvyššímu soudu České republiky, neboť je pro oba jmenované krajské soudy nejbližším společným nadřízeným soudem. Dne 26. 3. 2012 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání obviněného označené jako „námitka podjatosti“. V tomto podání obviněný uvedl, že je přesvědčen o tom, že soudci Nejvyššího soudu budou v jeho věci jednat zaujatě, což doložil článkem ze serveru www.denik.cz . Dále podle něj soudci Nejvyššího soudu prokázali svou zaujatost vůči němu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 75/2007, tím, že odmítli jeho dovolání jako poškozeného. Konečně obviněný spatřuje podjatost soudců Nejvyššího soudu v jeho občanskoprávních sporech, které vede s exministrem zahraničních věcí České republiky J. K. Má za to, že na soud jsou tvořeny tlaky ze strany Ministerstva spravedlnosti České republiky, konkrétně ze strany náměstka ministra spravedlnosti pana D. V. K tomu obviněný odkázal na video umístěné na serveru www.youtube.com . Závěrem svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že soudci Nejvyššího soudu jsou vyloučeni z projednávání úkonů v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 161/2011. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Poměr k projednávané věci může podle ustálené soudní judikatury spočívat např. v tom, že orgán činný v trestním řízení byl poškozen projednávaným trestným činem, byl svědkem trestného činu, ve věci vystupoval jako tlumočník, vyjádřil se v tisku před rozhodnutím o odvolání ohledně správnosti rozsudku soudu prvního stupně (č. 14/2000 Sb. rozh. tr.) apod. Naopak mezi důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení nepatří úroveň jejich odborné způsobilosti (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.) nebo odlišný právní názor. Poměr k věci u soudců soudu prvního stupně nelze také vyvozovat z rozhodnutí soudu druhého stupně, které nalézacímu soudu vytýká pochybení při hodnocení důkazů (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 1 To 90/1998). Nejvyšší soud předně má za to, že podle §31 odst. 1 tr. ř. nelze rozhodnout o vyloučení všech soudců Nejvyššího soudu, ale pouze členů senátu, který je podle rozvrhu práce příslušným k projednání věci. Vyplývá to z druhé věty tohoto ustanovení, podle které o vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. Z toho logicky také vyplývá, že orgánem ve smyslu věty první §31 odst. 1 tr. ř. se nemá namysli soud, nýbrž konkrétní soudce. Nad rámec tohoto řízení však Nejvyšší soud podotýká, že neshledal v dané věci žádné důvody, které by svědčily pro obavu ohledně schopnosti soudců Nejvyššího soudu obecně ve věci obviněného nestranně rozhodnout. Pokud se týká obviněným uváděných důvodů údajné podjatosti soudců Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud s nimi neztotožňuje. Přiložený článek ze serveru www.denik.cz se týká vykolejení rychlíku u V. , kde obviněný byl v postavení poškozeného, s projednávanou věcí nijak nesouvisí. Pokud jde o skutečnost, že Nejvyšší soud zamítl dovolání obviněného, které podal v procesním postavení poškozeného v trestní věci, o které mimo jiné pojednává výše uvedený článek, toto také nesvědčí o nějakém vztahu soudců Nejvyššího soudu k osobě obviněného apod., neboť poškozený podle trestního řádu není osobou oprávněnou podat dovolání, tedy jiný postup nebyl možný. Konečně Nejvyšší soud zjistil, že ze spisového materiálu ani z videa na serveru www.youtube.com , na které obviněný odkázal, nevyplývají žádné tlaky ze strany Ministerstva spravedlnosti, resp. náměstka ministra spravedlnosti na Nejvyšší ani na jiný soud (není jasné, zda obviněný měl namysli, že „tlaky“ jsou vyvíjeny na Nejvyšší soud nebo na soud projednávající jeho civilní spory s J. K. ). Nejvyšší soud si není vědom ani žádných jiných důvodů, pro které by měli být členové senátu č. 11 vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného. Nad rámec řízení Nejvyšší soud podotýká, že obviněný spatřuje podjatost prakticky u všech soudů projednávajících jeho trestní věc, přičemž zdůvodnění tohoto stanoviska je vždy velmi stručné, nekonkrétní, případně se jedná o skutečnosti, které s projednávanou věcí nesouvisí, resp. již na první pohled nemohou založit pochybnosti o schopnosti orgánu činného v trestním řízení ve věci nestranně rozhodnout. Z výše uvedených důvodů tak Nejvyšší soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. dubna 2012 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/11/2012
Spisová značka:11 Td 11/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.11.2012.2
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
Dotčené předpisy:§30 odst. 1 tr. ř.
§31 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01