ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.11.2012.3
11 Td 11/2012-II.-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného L. K. , projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se z a m í t á návrh obviněného L. K. na odnětí jeho trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 Nt 1005/2012 tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Obviněný L. K. je stíhán v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 161/2011 na základě návrhu na potrestání podaného dne 8. 9. 2011 státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
V rámci svého podání označeného „stížnost proti usnesení ze dne 20. 1. 2012 doručené obviněnému dne 23. 1. 2012“, kterým především napadá usnesení samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2012, sp. zn. 3 T 161/2011, kterým rozhodl podle §31 odst. 1 tr. ř. a §30 odst. 1 tr. ř., že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, obviněný uvedl, že je otázkou, zda politické tlaky nejsou tvořeny i na Krajský soud v Ústí nad Labem, kdy tento je podle jeho názoru obklopen osobami kolem hejtmanky Ústeckého kraje. Obviněný má za to, že by o stížnosti z důvodu možné podjatosti neměl rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem. Je toho názoru, že po vyloučení všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem by měl být spis předložen s návrhem na delegaci k Vrchnímu soudu v Olomouci, který by měl rozhodnout o tom, že je věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem odňata a přikázána Krajskému soudu v Olomouci k dalšímu řízení, závěrem proto mimo jiné navrhl takový postup.
Věc byla Krajským soudem v Ústí nad Labem předložena Nejvyššímu soudu České republiky, neboť je pro oba jmenované krajské soudy nejbližším společným nadřízeným soudem. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. Pokud se týká obav obviněného o možnou podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, obviněný se vyjádřil velmi nekonkrétně, neuvedl nic bližšího, než že soud je dle něj „obklopen osobami kolem hejtmanky Ústeckého kraje“. Ani ze spisového materiálu žádné politické tlaky ani skutečnosti, které by mohly odůvodňovat postup podle §25 tr. ř. nevyplývají.
Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci podle
§25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch