ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.19.2012.1
sp. zn. 11 Td 19/2012-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v trestní věci odsouzeného P. S. , vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 12 Nt 902/2012 rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2012 o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání trestní věci odsouzeného p ř í s l u š n ý Krajský soud v Praze.
Odůvodnění:
Odsouzený P. S. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 1 T 14/2004, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 4 To 15/2005, uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2. písm. b) tr. zák., a za i sbíhající se trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále mu bylo uloženo podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Trest odnětí svobody odsouzený vykonává ve Věznici v Kuřimi, okr. Brno – venkov.
Odsouzený P. S. podal u Krajského soudu v Praze dne 2. 1. 2012, tj. v době, kdy vykonával trest ve Věznici v Kuřimi, žádost o přeměnu uloženého ochranného léčení sexuologického v ústavní formě na ústavní ochranné léčení psychiatrické. Krajský soud v Praze tuto věc dne 25. 1. 2012 postoupil Okresnímu soudu Brno – venkov jako soudu věcně a místně příslušnému.
Okresní soud Brno – venkov usnesením ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 12 Nt 902/2012, věc odsouzeného P. S. předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu s tím, že ze znění ustanovení §351a odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že soudem příslušným k rozhodování o změně ochranného léčení je okresní soud, v jehož obvodu se vykonává ochranné léčení. Jestliže se ovšem v době rozhodování ochranné léčení nevykonává, např. proto, že odsouzený s jeho výkonem doposud nezapočal, je podle §315 odst. 2 tr. ř. příslušný soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. V prvním stupni o uložení ochranného léčení rozhodl v této věci Krajský soud v Praze. Odsouzený P. S. v obvodu Okresního soudu Brno – venkov sice navštěvoval v rámci Věznice Kuřim specializované oddělení pro odsouzené s nařízenou sexuologickou léčbou. Tento léčebný program – uplatňovaný v rámci tzv. programu zacházení, a to na principu dobrovolnosti – je však pouze formou přípravy odsouzených na výkon ochranné léčby, která bude realizována po skončení výkonu trestu ve specializovaných ústavech. Účast na tomto programu tudíž nelze považovat za zahájení výkonu trestu ochranného léčení. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že odsouzený P. S. v obvodu Okresního soud Brno – venkov ochranné léčení nevykonával (když s jeho výkonem nebylo doposud ani započato) a proto není tento soud příslušný k rozhodnutí podle §351a odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k tomuto závěru.
Odsouzený P. S. je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody, který od 26. 11. 2009 vykonává ve Věznici v Kuřimi, okr. Brno – venkov. Vedle trestu odnětí svobody, který mu byl uložen výše již citovaným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 1 T 14/2004, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 4 To 15/2005, mu bylo též uloženo ochranné léčení sexuologické ve formě ústavní. Ze spisu sp. zn. 1 T 14/2004 bylo dále zjištěno, že Krajský soud v Praze nařídil (č. l. 1597) výkon tohoto ochranného léčení do Psychiatrické léčebny v Jihlavě a současně (viz č. l. 1601) zaslal přípis věznici, aby po skončení výkonu trestu odnětí svobody byl odsouzený dodán do této léčebny k výkonu ochranného léčení. Psychiatrická léčebna v Jihlavě však obratem soudu sdělila (č. l. 1603), že nedisponuje oddělením pro sexuologickou léčbu, a proto výše uvedený soud dne 27. 5. 2005 nařídil podle §351 odst. 1 tr. ř. výkon ochranného léčení do Psychiatrické léčebny v Dobřanech, okr. Plzeň – jih, s předpokládaným počátkem jeho zahájení dne 1. 8. 2016 (č. l. 1607). Je tak zřejmé, že u odsouzeného se doposud s výkonem ochranného léčení nezapočalo.
Příslušnost okresního soudu stanovená v ustanovení §351a odst. 1 tr. ř. k rozhodování o změně ochranného léčení předpokládá, že se ochranné léčení u odsouzeného skutečně vykonává. Za tohoto předpokladu je toto ustanovení výjimkou z obecné zásady obsažené v ustanovení §315 odst. 2 tr. ř., podle něhož rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Ustanovení §351a tr. ř. pak stanoví, že o změně způsobu výkonu ochranného léčení rozhoduje okresní soud, v jehož obvodu je zdravotnické zařízení, ve kterém se ochranné léčení vykonává.
Ze shora již uvedeného ovšem vyplývá, že odsouzený P. S. s výkonem uložené ústavní ochranné sexuologické léčby ještě vůbec nezapočal. V souvislosti se zjištěním, že odsouzený P. S. ve Věznici Kuřim navštěvoval specializované oddělení pro odsouzené s nařízenou sexuologickou léčbou, je třeba připomenout, že Nejvyšší soud v obdobné věci již v rozhodnutí ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 11 Td 51/2011, vyslovil právní názor, od něhož nemá důvod ani v nyní projednávané věci se jakkoli odchylovat, podle něhož může být „ ... okolnost, že odsouzený se dobrovolně a úspěšně podroboval určité léčbě, … posuzována v jeho prospěch např. v souvislosti s pozdějším rozhodováním o změně způsobu výkonu ochranného léčení. Léčba odsouzeného zahájená v průběhu výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, byť byla zaměřena na léčbu jeho sexuální deviace, … nemůže být považována za výkon ústavního ochranného léčení sexuologického…“. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že Okresní soud Brno-venkov, patrně z opatrnosti, usnesením ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 3 Nt 920/2010, rozhodl o prodloužení ochranného léčení u odsouzeného P. S. o dva roky.
Za tohoto stavu je k projednání trestní věci odsouzeného P. S. – k rozhodnutí o jeho návrhu na změnu ochranného léčení – příslušným soudem Krajský soud v Praze, tj. soud, jenž ve věci rozhodl v prvním stupni (§315 odst. 2 tr. ř.).
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud připomíná, že postupem podle §351a tr. ř. se lze ve vykonávacím řízení domáhat pouze změny způsobu výkonu ochranného léčení (tj. změny formy, v niž se léčení provádí), nikoli však měnit druh uloženého ochranného léčení. To znamená, že ve vykonávacím řízení lze dodatečně rozhodnout o změně ústavní formy ochranného léčení na ambulantní formu jeho výkonu a naopak – srov. též §99 odst. 4, 5 tr. zákoníku. Nelze ovšem nahradit soudem uložený určitý druh ochranného léčení za jiný druh léčby, např. rozhodnout, že místo sexuologické léčby bude vykonávána léčba psychiatrická. Pro úplnost lze také zmínit, že v ustanoveních §352 a §353 tr. ř. jsou upraveny předpoklady, za nichž lze upustit od výkonu ochranného léčení, či z jeho výkonu léčenou osobu propustit.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík