ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.1155.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 1155/2012 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2012 dovolání podané obviněným M. O. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 3 To 31/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 165/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. O.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 12. 2011, sp. zn. 17 T 165/2011, byl M. O. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to injekčního stříkadla o obsahu 2,5 ml s modrým pístem a zataveným hrotem zaplněného do obsahu 2 ml bílou krystalickou hmotou. Propadlá věc podle §70 odst. 5 tr. zákoníku připadá českému státu.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od počátku roku 2011 do 10. 8. 2011, v rodinném domě v T. , okres Z. , a dále na různých přesně nezjištěných místech okresu Z. , v přesně nezjištěném počtu případů opakovaně neoprávněně vyráběl psychotropní látku zvanou pervitin, obsahující metamfetamin, který náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989), přílohy č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, přičemž výrobu prováděl tradičním způsobem výroby metamfetaminu, v ČR označovaným jako „česká cesta“ (dehydroxylace efedrinu za použití jodu a fosforu v přítomnosti kyseliny fosforečné), za pomoci zařízení, věcí a prekursorů, které měl ve svém držení, kdy takto vyrobil přesně nezjištěné množství této psychotropní látky, kterou měl jednak pro svoji potřebu a jednak ji opakovaně poskytoval své spolubydlící P. B. , a M. K. , a dalším, dosud neustanoveným osobám i za protihodnotu, přičemž dne 10. 8. 2011 vydal do protokolu o vydání věci plastovou injekční stříkačku o objemu 2,5 ml s obsahem 2 ml bílé krystalické hmoty a následně vykonanou domovní prohlídkou dne 10. 8. 2011 v rodinném domě v obci T. , okres Z. , byly nalezeny chemikálie a předměty určené k nelegální výrobě pervitinu, kdy provedenou expertízou Odborem kriminalistické techniky a expertízy Brno bylo zjištěno, že ve vydaných a zajištěných věcech byla zjištěna přítomnost metamfetaminu, efedrinu, popřípadě pseudoefedrinu, což jsou prekursory ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., a že zajištěné chemikálie, zařízení a sklo jsou použitelné a byly použity pro výrobu psychotropní látky zvané pervitin, a uvedeného skutku se dopustil přesto, že byl za takový čin rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 12 T 153/2008, ze dne 20. 8. 2008, s nabytím právní moci dne 4. 11. 2008, odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku s výkonem ve věznici s ostrahou, ze kterého byl podmíněně propuštěn dne 28. 1. 2010 na zkušební dobu tří let.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na základě kterého Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 3 To 31/2012, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §283 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Ilka dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Poté, co ve svém dovolání zrekapituloval dosavadní průběh řízení, obviněný stručně uvedl, že po celou dobu řízení setrval na tvrzení, že v žádném případě pervitin nevyráběl a nikomu neprodával ani neposkytoval. Soudy prvního a druhého stupně se podle jeho názoru nevypořádaly náležitým způsobem s provedenými důkazy. P. B. popřela, že by jí odsouzený pervitin poskytoval, M. K. uvedla, že si jej vzala, když se nikdo nedíval. Ani z telefonních odposlechů nelze jednoznačně učinit závěr, že obviněný pervitin vyráběl a poskytoval. Skutkový stav, který soudy zjistily, podle obviněného nenaplnil znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 3 To 31/2012, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení. Jeho námitka, že soudy zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu, kterým byl shledán vinným, je ve skutečnosti založena na jiné verzi skutkového děje, než k jakému soudy v řízení dospěly. Žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku totiž obviněný neuvádí. K jeho námitkám proti hodnocení důkazů tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obhajoba obviněného byla již v předchozím řízení vyvrácena a lze tak odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. O. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch