ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.1197.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 1197/2011 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2012 dovolání podané nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného E. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 11 To 23/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 1/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2011, sp. zn. 10 T 1/2011, byl E. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl také podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí v rozsudku blíže specifikovaných věcí a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo zabráno 708,1 g substance kokain hydrochlorid.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na základě kterého Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 11 To 23/2011 , tak že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. ve věci nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za který mu podle §283 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu byl rovněž uložen podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí v rozsudku blíže specifikovaných věcí a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo zabráno 708,1 g substance kokain hydrochlorid.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že dne 13. 11. 2010 kolem 14,08 hod. přicestoval na letiště Praha – Ruzyně v Praze 6 leteckou linkou na trase S. P. – C. – P., když předtím napolykal v S. P. v B. celkem 67 kusů kontejnerků s kokainem, vědom si toho, že obsahují tuto drogu a takto ve svých útrobách úmyslně dovezl do České republiky 726,5 g kokainu hydrochloridu v množství 82,0 % hm., což představuje 73,2 % hm. kokainu báze, který pak měl předat kontaktní osobě, přičemž kokain je uveden jako omamná látka v příloze č. 1 seznamu I. k zák. č. 167/1998 Sb., po příletu do Prahy byl podroben celní kontrole, při níž bylo zjištěno podezření z dovozu kokainu, a poté došlo k jeho zadržení a následnému vyloučení nelegálně přepravovaných kontejnerků s drogami, které byly zajištěny.
Proti tomuto rozsudku podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného E. T.. K důvodům dovolání uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce shrnul dosavadní postup soudů a právní závěry Vrchního soudu v Praze a konstatoval, že odvolací soud použil nesprávnou kvalifikaci zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, neboť obviněný svým jednáním naplnil znak „velkého rozsahu“. Podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, se za množství větší než malé považuje 1 gram kokainu. Dosavadní rozhodovací praxe soudů (např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 7 Tdo 1337/2010) považuje za přiměřené vyjádření rozdílu mezi spácháním činu ve „větším rozsahu“ a ve „značném rozsahu“ vztah, při kterém je „značný rozsah“ alespoň dvacetinásobkem „většího rozsahu“. Pokud by byl stejný aplikační princip zachován i při odstupňování „značného rozsahu“ a „velkého rozsahu“, pak by již samotné množství drogy naplňovalo znak „ve velkém rozsahu“.
Nejvyšší státní zástupce dále zdůraznil okolnosti, ke kterým dle jeho názoru odvolací soud nepřihlížel, a to komunikaci obviněného s dalšími osobami prostřednictvím sms, která potvrzuje organizovanost jednání obviněného jinými osobami, za jejichž pomoci transport kokainu prováděl. Obviněný je podle dovolatele bezpochyby osobou zkušenou v přepravě drog tímto specifickým způsobem, o čemž svědčí množství drogy (67 kontejnerků), které dokázal umístit do svého zažívacího traktu. Je zřejmé, že jednání obviněného výrazně přesahuje rámec škodlivosti vyjádřený v písmenu c) odst. 2 §283 tr. zákoníku, s ohledem na popsané okolnosti je zřejmé, že obviněný tuto činnost provozoval ve „velkém rozsahu“.
Závěrem svého dovolání tak nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 11 To 23/2011, jakož i případná rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný E. T. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Markéty Vítové. Obviněný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a zdůraznil, že na naplnění určitého typu rozsahu je třeba usuzovat nikoli pouze z konkrétního množství a kvality omamné a psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní částky, kterou pachatel utržil nebo chtěl utržit, z délky doby, po kterou s látkami neoprávněně nakládal, pro jaký druh osob byly látky určeny atd. Tímto právním názorem se Městský soud v Praze neřídil. Vrchní soud v Praze naopak popsaný právní názor Nejvyššího soudu respektoval a pochybení nalézacího soudu napravil. Obviněný poukazuje zejména na argumentaci odvolacího soudu, že v případě právní kvalifikace jednání obviněného, jak ji vymezil soud prvního stupně, by stejný trest hrozil osobám, které jako kurýři dovezou drogu v množství menším než jeden kilogram, a osobám, které přivezou do České republiky deset i více kilogramů drogy. Vrchní soud v Praze obviněnému podle jeho názoru správně přičetl k tíži pouze ty skutečnosti, které byly podloženy relevantními důkazy. Obviněný tak uzavřel, že podané dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z naznačeného výkladu je patrné, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ty námitky nejvyššího státního zástupce, jimiž zdůrazňuje okolnosti mimo množství převážené psychotropní látky, tedy skutečnost, že obviněný měl být zkušeným pachatelem, co se týká dovozu drog, a také že byl organizován dalšími osobami. Jde totiž o skutkové závěry, ke kterým odvolací soud ve svém rozhodnutí nedospěl, neměl totiž za to, že by takové skutečnosti byly dostatečně prokázány.
Zvolenému dovolacímu důvodu odpovídá námitka, podle které již samotné množství drogy naplňovalo znak „ve velkém rozsahu“, nelze jí však přisvědčit. Přistoupíme-li totiž na argumentaci nejvyššího státního zástupce odvozenou z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, tedy že by se při určení orientačních hranic množství psychotropní látky odpovídajícího jednotlivým stupňům rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku vycházelo vždy z dvacetinásobků, je zřejmé, že množství obviněným převážené drogy ani zdaleka kvalifikačnímu stupni „ve velkém rozsahu“ neodpovídá. Podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, se za množství větší než malé považuje 1 g kokainu (s obsahem účinné látky 0,54 g). Za množství odpovídající orientačně hranici „většího rozsahu“ by tak bylo nutno považovat 20 g kokainu, u „značného rozsahu“ by se muselo jednat o 400 g kokainu a konečně v případě „velkého rozsahu“ by se množství převážené látky muselo pohybovat okolo 8000 g. Obviněný byl přitom zadržen s 726,5 g kokainu hydrochloridu v množství 82,0 % hm., což představuje 73,2 % hm. kokainu báze. Naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ by mu tedy na základě množství převážené psychotropní látky sotva mohlo být přičteno i na základě aplikačního principu, na který poukazuje dovolání. Nejvyšší soud se v závěrech o rozsahu, ve kterém se obviněný dopustil trestné činnosti, jako kvalifikačního znaku trestného činu, jímž byl uznán vinným, ztotožňuje se závěry napadeného rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k názoru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání nejvyššího státního zástupce proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch