ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.472.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 472/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. května 2012 dovolání obviněného A. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 6 To 547/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 26 T 65/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 26 T 65/2011, byl obviněný A. P. uznán vinným zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), písm. d) trestního zákoníku, za který a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. 10. 2010 pod č. j. 26 T 195/2010-32, který byl obviněnému doručen dne 3. 11. 2010 a nabyl právní moci dne 12. 11. 2010, byl odsouzen podle §214 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, přičemž podle §84, §85 odst. 1 trestního zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 52 (padesáti dvou) měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. 10. 2010 pod č.j. 26 T 195/2010-32, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v U. H. – M. přijal od M. T., pracovníka provozu společnosti SYNOT SERVICE 2000, s.r.o., IČ 26937166, sídlem Uherské Hradiště, Mařatice, Jaktáře 1475,
1) v přesně nezjištěné době nejméně od poloviny roku 2008 v hotovosti finanční prostředky v částkách nejprve 2x 80.000,- Kč a posléze v dílčích částkách v celkové výši 140.000,- Kč,
2) od 8. 1. 2009 do 3. 9. 2009 finanční prostředky v různých částkách v celkové výši 2.153.000,-Kč, vložené na jeho účet č. ...,
3) dne 20. 1. 2010 finanční prostředky v hodnotě 60.000,- Kč, vložené na jemu určený účet č. ... majitelky R. L., která finanční vklad podle jeho pokynů téhož dne z uvedeného účtu vybrala a jemu předala, s nimiž disponoval a užíval podle vlastního uvážení a vlastní potřeby, přičemž si byl vědom, že vyinkasované finanční prostředky pocházejí z holdingu SYNOT s ohledem na pracovní zařazení M. T. ve společnosti SYNOT SERVICE 2000, s.r.o., a jeho nijak výjimečné finanční a majetkové poměry, který nebyl oprávněn finanční prostředky, pocházející z herních zařízení, používat pro svoji potřebu, v důsledku čehož byl M. T. rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 28. 3. 2011 až 29. 3. 2011 pod č. j. 61 T 2/2011-1224 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 8. 2011 pod č.j. 6 To 47/2011-1281 odsouzen pro zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku k nepodmíněnému šestiletému trestu odnětí svobody s povinností k náhradě škody ve výši 9.714.045,- Kč ve prospěch společnosti SYNOT SERVICE 2000, s.r.o.
Proti citovanému rozsudku podal v neprospěch obviněného státní zástupce odvolání, jež směřovalo proti výroku o trestu. Na podkladě odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 6 To 547/201, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. a podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro výkon trestu odnětí svobody, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, byl obviněný týmž rozsudkem odvolacího soudu zařazen do věznice s dozorem.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce, kterým napadl celý výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., jelikož podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Konkrétně namítá, že nebyla důsledně respektována ustanovení §38 trestního zákoníku a ustanovení §39 trestního zákoníku, která definují přiměřenost trestních sankcí a obecné zásady pro ukládání trestů. Podle názoru obviněného soud I. stupně rozsáhle odůvodnil své rozhodnutí uložit obviněnému podmíněný trest odnětí svobody a jeho odůvodnění považuje obviněný za správné. Dodal, že naopak odvolací soud při svém rozhodnutí zcela pominul obecné zásady pro ukládání trestů. Namítá, že není pravdivé tvrzení odvolacího soudu, že výchovné působení na obviněného v rámci předchozího uloženého trestu v jiné trestní věci se minulo účinkem, když, jak obviněný tvrdí, řádně plnil uložený trest obecně prospěšných prací uložený v jiné trestní věci, řádně se podrobil dohledu uloženému v další trestní věci a podle zprávy probačního úředníka dohled nad obviněným plní svůj účel, obviněný se snaží vypořádat se všemi závazky, které vznikly v důsledku jeho pochybení, nahradil veškeré náklady související s trestním řízením. Domnívá se, že s ohledem na délku projednávání věci před soudem I. stupně a soudem odvolacím, je nepopiratelné, že soud I. stupně měl daleko větší možnost posoudit jeho chování po činu, jeho snahu nahradit škodu, jeho přispění k objasnění trestné činnosti. Podle dovolatele odvolací soud v rámci veřejného zasedání o odvolání proti rozsudku nemohl v žádném případě při svém rozhodování, které bylo provedeno v krátkém časovém úseku, vyhodnotit tyto skutečnosti objektivně a spravedlivě. Obviněný dále zdůrazňuje, že podmíněné odsouzení s dohledem, tj. trest uložený soudem I. stupně, v každém případě daleko více zaručuje dosažení nápravy nejen jeho samotného, ale i nápravy způsobené škody. Dále se domnívá, že tento trest by dozajista působil daleko preventivněji proti páchání další trestné činnosti, nepovažuje se za natolik nebezpečného pro ostatní, aby bylo nutno zbavit ho svobody. Obviněný navíc trvá na tom, že nevěděl o původu peněz, které inkasoval od svědka M. T.
V závěru dovolání pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle ust. §265k tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 6 To 547/2011, zrušil a ve smyslu ust. §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Za důvod dovolání obviněný považuje skutečnost, že napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž jej vztahuje k zákonnému ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265 b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i tomto případě.
Z charakteru dovolatelem uplatněné argumentace lze jednoznačně dovodit, že jeho námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku. Právním posouzením skutku se totiž rozumí jeho kvalifikace, příp. kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Právní posouzení skutku pak spočívá v řešení otázek, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem a o který trestný čin podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákoníku jde.
Jiným hmotně právním posouzením než posouzením skutku je zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky pak (jiné) hmotně právní posouzení může zahrnovat i otázky ukládání trestu. V tomto směru lze odkázat na ustálenou judikaturu, podle níž za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). O takovou situaci však v posuzované věci nejde.
Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V projednávané věci je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze než dojít k závěru, že tento dovolací důvod je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má osoba oprávněná podat dovolací námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho alternativ, tedy, že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Na tomto místě je nutno konstatovat, že byť obviněný ve svém dovolání odkázal i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak žádné námitky vůči nepřípustnosti druhu uloženého trestu či jeho výměry neuvedl.
Prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. však nelze namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií v §38 až 42 trestního zákoníku). Pokud by zákonodárce měl v úmyslu umožnit dovolateli podat dovolání i z jiných důvodů vztahujících se k druhu a výměre trestů, je zřejmé, že by tak učinil právě rozšířením vymezení zmíněného §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K uvedenému Nejvyšší soud dodává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k napravení skutečně zásadních a podstatných vad, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát a kdy na právní moci není možno trvat, neboť by bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování, přičemž v tomto směru je koncipován i předmětný dovolací důvod. V tomto směru lze znovu odkázat na již uvedené rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., v němž byl zaujat právní názor dopadající i na posuzovanou věc, totiž, že „Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §38 až §42 trestního zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.“
Z rozsudku soudu I. stupně se podává, že obviněný byl odsouzen za výše již uvedou trestnou činnost podle §214 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, přičemž podle §84, §85 odst. 1 trestního zákoníku mu byl trest podmíněně odložen na zkušební dobu 52 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Odvolací soud rozsudkem ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 6 To 547/2011, zrušil odvoláním napadený rozsudek ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu s tím, že obviněného pro výkon trestu odnětí svobody, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, zařadil do věznice s dozorem.
Podle ustanovení §214 odst. 3 trestního zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku. Je tedy zřejmé, že obviněného byl uložen jak přípustný druh trestu, tak trest v rámci zákonné výměry.
Ze shora uvedeného pak vyplývá závěr Nejvyššího soudu, podle kterého za situace, kdy argumentace obviněného v textu posuzovaného dovolání směřuje výlučně proti nepřiměřenosti trestní sankce, proti obecným pravidlům při ukládání trestu a vůči změně podmíněného trestu odnětí svobody na nepodmíněný trest odnětí svobody, pak není naplněn žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. a s ohledem na uložený trest ani §265b odst. 2 tr. ř. Protože Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., tak postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík