ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.589.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 589/2012-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. srpna 2012 o dovolání obviněného Ing. J. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 6 To 84/2011, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 4/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. H. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 46 T 4/2011, byli obvinění Ing. J. H. a S. H. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za to byl obviněný Ing. J. H. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto i o trestu obviněné S. H..
Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání jednak obviněný Ing. J. H. a v neprospěch obviněného státní zástupce, jednak poškození Zemědělské družstvo Podchlumí Dobrá Voda a AGROWALD, s. r. o. Z podnětu odvolání obviněného Ing. J. H., státního zástupce a poškozeného Zemědělského družstva Podchlumí Dobrá Voda rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci, a to rozsudkem ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 6 To 84/2011, jímž podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. rozsudek krajského soudu částečně zrušil, a to jak ve výroku o náhradě škody ohledně jednoho z poškozených, tak v celém výroku o trestu ohledně obviněného Ing. J. H.. Poté podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil za zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině nezměněn, trest odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu 7 roků.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným Ing. J. H. a S. H. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozenému Zemědělskému družstvu Podchlumí Dobrá Voda škodu ve výši 47.466,- Kč s příslušenstvím.
Odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněné S. H. a poškozené společnosti AGROWALD, s. r. o. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem provostupňového soudu (do všech jejich výroků) podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí trpělo podstatnými vadami a závažnými procesními pochybeními, a to především před Krajským soudem v Brně. Ta shledal v procesním postupu prvostupňového soudu, který připustil, aby byli předvolaní svědci po zahájení jednotlivých hlavních líčení vpuštěni do jednací síně a posléze byli po zákonném poučení vyslýcháni za přítomnosti svědků ve věci dosud nevyslechnutých, což shledal v rozporu s ustanovením §209 odst. 1 tr. ř. Dovodil tedy, že obsah takto provedených důkazů, resp. svědeckých výpovědí, neměl být brán při rozhodování soudů v potaz. Rovněž vytkl, že soudy obou stupňů v rámci dokazování nevyslechly svědky a zástupce poškozených navrhovaných obžalobou. Za této situace projevil nesouhlas s tvrzením odvolacího soudu, že postup zvolený Krajským soudem v Brně je sice nestandardní, neměl však vliv na správnost skutkových zjištění ani na právo obviněného na obhajobu. Podle jeho názoru nevyslechnutím svědků, na jejichž osobním slyšení trval a nesouhlasil se čtením jejich výpovědí z přípravného řízení, došlo k zásadnímu omezení jeho práva na obhajobu, neboť bylo mu upřeno klást svědkům a zástupcům poškozených otázky k věci a k jeho osobě se vztahující. Krajský soud tyto subjekty pouze obeslal přípisem s otázkami, které sám formuloval, bez možnosti, aby se obviněný na formulaci otázek podílel. Napadená rozhodnutí tak byla učiněna na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, když nebyly provedeny důkazy navrhované jednak v obžalobě státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně, jednak obviněným, přičemž jejich výslech byl pro posouzení věci a následná rozhodnutí stěžejní.
Rovněž odmítl tvrzení v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, že se měl plně doznat k jednání, které je mu kladeno obžalobou za vinu. Připustil, že v rámci své výpovědi sice uvedl, že došlo k odběru jatečního dobytka v rozsahu uvedeném v obžalobě, jednoznačně však uvedl, že jednotlivé obchody neuzavíral v úmyslu dodavatelům za odebrané zboží nezaplatit, nikoho neuváděl v omyl za účelem svého obohacení a od samého počátku, tedy již od odebrání zboží, chtěl všechny své závazky zaplatit.
Taktéž vytkl, že v obžalobě a posléze i v napadeném rozhodnutí obou soudů bylo chybně vycházeno pouze z ceny odebraného dobytka a nebyla nikterak zohledněna skutečnost, že v některých případech byly tyto částky významně poníženy o zaplacené úhrady, jak toto bylo původně zachyceno v usnesení o zahájení trestního stíhání. Pokud jde o obviněným uplatněnou stěžejní dovolací námitku, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, konstatoval, že v řízení před soudy obou stupňů nebyly zjištěny a provedeny důkazy, z nichž by bylo možno dovodit právní kvalifikaci podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a odmítl, že z jeho strany došlo k naplnění zákonných znaků dané skutkové podstaty, zejména subjektivní stránky, tedy úmyslu od počátku za odebraný dobytek nezaplatit. V návaznosti na to poznamenal, že o pochybnostech ve směru naplnění subjektivní stránky trestného činu a formy zavinění svědčí i odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, když na straně 20 se uvádí, že v případě obviněného je namístě hovořit o formě zavinění v přímém úmyslu dle ustanovení §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ovšem v odstavci následujícím se uvádí, že obviněný musel být minimálně srozuměn s tím, že nebude moci dostát svým závazkům z uzavřených smluv, což již nesvědčí o úmyslu přímém, ale nepřímém. Ve vztahu k závěru o jeho úmyslu směřujícímu k nezaplacení ceny odebraného dobytka obviněný též poukázal na skutečnost, že od počátku bylo vedeno velmi podrobně účetnictví, kde byly všechny obchody zaznamenány, což by se nestalo, kdyby měl v úmyslu za odebraný dobytek nezaplatit, a takto by nejednal subjekt, který by nechtěl dostát bezezbytku svým závazkům a od počátku chtěl někoho uvádět v omyl. V závěru poté obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí a podle ust. §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a zprostil jej obžaloby.
Obviněný učinil i vlastnoruční podání datované dnem 2. 4. 2012, které označil jako „doplnění dovolání ve smyslu návrhu“.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství . K námitkám zpochybňujícím správnost skutkového podkladu pro rozhodnutí o vině odůvodněné neúplností důkazního řízení a vadami jeho provádění, které byly důsledkem porušení práva obviněného na obhajobu, státní zástupkyně uvedla, že tato část dovolání je založena na zcela jiných námitkách, než na těch, které lze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V návaznosti na skutečnost, že část dovolací argumentace obviněného není způsobilá ke svému věcnému projednání, státní zástupkyně odkázala na příslušné pasáže rozhodnutí obou soudů, a to na část odůvodnění rozsudku soudu nalézacího (str. 18 a 21 zdola), ve které zdůvodnil neprovedení dalších důkazů navržených obhajobou nad opatřený důkazní stav věci a soudu odvolacího (str. 18 rozsudku) o vyhodnocení dopadu porušených procesních ustanovení při provádění dokazování při hlavním líčení (§209 odst. 1 tr. ř., §211 odst. 1 tr. ř.) na správnost skutkových zjištění, která se stala pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného rozhodnými. Tyto skutkové okolnosti vyplývající z popisu tzv. skutkové věty výroku o vině obviněného, byly spojeny s právním závěrem o jeho trestní odpovědnosti zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Skutkové povahy je taktéž dovolací argumentace obviněného směřující pouze proti skutkovému závěru o rozsahu způsobeného škodlivého následku přisouzeného Tím obviněný uplatnil pouze výtku nesprávného postupu při vyhodnocení toho důkazního stavu věci, ze kterého při výpočtu celkového rozsahu způsobeného škodlivého následku soudy vycházely. V tomto směru poukázala státní zástupkyně na popis přisouzeného skutku, ze kterého je zřejmé, že celková výše způsobené škody odpovídá součtu vyfakturovaných cen odebraného zboží, které nebyly zaplaceny ve lhůtách splatnosti vystavených faktur. Zdůraznila, že pokud se tak stalo až po uplynutí těchto lhůt, pak taková okolnost nemůže ovlivnit výrok o vině obviněného zvlášť závažným zločinem podvodu v přisouzené právní kvalifikaci, neboť nastala až po jeho dokonání a je zohlednitelná pouze ve vztahu k výrokům adhézní povahy, které však nejsou podaným dovoláním samostatně napadány.
Rovněž hmotně právní námitka k použité právní kvalifikaci podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, že nebyly zjištěny a provedeny důkazy, ze kterých by bylo možno dospět k jednoznačnému závěru pro její naplnění ve všech jejích zákonných znacích, především z hlediska subjektivní stránky, je odůvodněna pouze obecnou výtkou nedostatečného rozsahu dokazování s výhradou, že bylo provedeno bez ohledu na jeho důkazní návrhy, přičemž obviněný namítá, že obchody neuzavíral v úmyslu dodavatelům nezaplatit za odebrané zboží, že nikdy nikoho v uvedeném směru neuváděl v omyl, ale že chtěl od samého počátku všechny své závazky uhradit. Mimo rozhodná skutková zjištění je též informace, že od samého začátku jeho podnikání bylo vedeno velmi podrobné účetnictví, kde byly všechny obchody zaznamenány, přičemž si lze jen velmi těžko představit, že by tak tomu bylo, pokud by chtěl někoho od počátku uvádět v omyl. Za jedinou hmotně právní námitku uplatněnou bez výhrad k opatřenému skutkovému stavu věci tak lze označit otázku, zda úmyslná forma zavinění obviněného byla provázena jejím přímým či nepřímým stupněm. Navíc tato námitka může nepřípustně (§265a odst. 4 tr. ř.) směřovat proti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, byť si obviněný při jinak jednotném právním názoru obou soudů ohledně jeho jednání za podmínek §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku správně povšimnul mylně citovaného obsahu právní věty §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, vymezující naopak jeho jednání v úmyslu nepřímém. Podle státní zástupkyně však tato formulační nepřesnost dílčí části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 20 nemůže vyvolat důvodnou pochybnost v uvedeném směru za stavu, že přisouzené skutkové okolnosti jednání obviněného dále rozvedené v odůvodněních obou soudních rozhodnutí zcela přesvědčivě vypovídají o objektivní míře finanční připravenosti, resp. nepřipravenosti dostát splatným platebním závazkům vůči obchodním partnerům jím zastupovaného odběratelského obchodního subjektu. V popisu tzv. skutkové věty výroku o vině bylo obviněnému totiž přisouzeno, že ve lhůtách splatnosti vystavených faktur ani nemohl z pozice odběratelského obchodního subjektu plnit, neboť si byl vědom toho, že jím zastupovaná OSVČ S. H. nebyla schopna po delší dobu hradit své splatné závazky, přičemž podmínky stavu úpadku v daném případě nastaly již na počátku sledovaného pětiletého období přisouzeného způsobu odběrů jatečních zvířat, realizovaného za účelem jejich dalšího prodeje. O tom, že obviněný přistupoval při objednávkách této komodity s tímto vědomím, nepochybně svědčí i jím použitá obchodní taktika. Rovněž nelze přehlédnout, že finanční částky, inkasované prodejem dodaných jatečních zvířat i za cenu nižší, než byly jejich dodávky zakoupeny, byly použity výhradně k uspokojení pohledávek četných věřitelů z doby jeho samostatného podnikání v rámci téhož předmětu, a pokud došlo k úhradám závazků jím zastupované OSVČ S. H., pak se tak stávalo zcela mimo běh splatnosti vystavených faktur. Jestliže si obviněný takovým způsobem opatřoval zdroj finančních prostředků zejména na úhradu svých závazků z minulé éry své podnikatelské činnosti a částečně pokrýval starší závazky obchodních partnerů podnikající fyzické osoby své matky, za kterou jednal, aby mohl i za setrvalého úpadkového stavu svého aktuálního podnikání pokračovat, pak není pochyb o tom, že měl jasný záměr svoje obchodní partnery poškodit na řádném a včasném uspokojení jejich pohledávek, když je v uvedeném směru uvedl v omyl, neboť při obchodním jednání při uskutečňování objednávek jatečních zvířat, jim zamlčel, že toho nebude jím zastupovaný obchodní subjekt finančně schopen. Subjektivní stránka přisouzeného zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku tak byla naplněna jednáním obviněného spáchaným za podmínek §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku o úmyslu přímém.
Na toto vyjádření reagoval obviněný svým podáním ze dne 10. 4. 2012, datovaným dnem 5. 4. 2012, v němž projevuje nesouhlas s jeho argumentací a v intencích svých dovolacích námitek setrvává na své nevině.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného Ing. J. H. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Jelikož obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.), tak nelze přihlížet k jeho vlastnoručnímu podání ze dne 5. 4. 2012, označenému jako „doplnění dovolání ve smyslu návrhu“.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , v obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
I když se obviněný svými, výše podrobně rozvedenými, dovolacími námitkami ocitl mimo zákonné vymezení uplatněného dovolacího důvodu, tak Nejvyšší soud s ohledem i na rozhodovací praxi Ústavního soudu, který rozlišuje v podstatě tři okruhy případů představující takové porušení základních práv a svobod ve smyslu zásadních požadavků spravedlivého procesu, a které odůvodňují zásah dovolacího soudu do skutkových závěrů napadeného rozhodnutí soudů, se jeho námitkami blíže věcně zabýval. Lze tak připomenout, že zásah do skutkových závěrů ustálených v řízení před soudem prvního a druhého stupně je v dovolacím řízení namístě, jde-li o případ tzv. opomenutých důkazů, tj. za situace, kdy soud bez řádného zdůvodnění neprovedl stranami navržený důkaz, popř. v rámci hodnocení provedených důkazů zcela opomenul zahrnout některý z nich do svých úvah, ačkoli pro meritorní rozhodnutí mohl mít takový důkaz zásadní význam. Další případ nastane, když důkaz nebyl v průběhu jakéhokoli stadia trestního řízení získán zákonným způsobem z hlediska příslušných procesních norem, a tudíž nemohl být při rozhodování ve věci využit. Třetí okruh vad v dokazování pak tvoří situace, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, tedy v podstatě případy, kdy soudy učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy.
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti však též zdůrazňuje, že i on je v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další).
Nejvyšší soud nemá v daných souvislostech žádný důvod tyto postuláty zpochybnit, není k tomu ostatně ani povolán. Je však namístě znovu připomenout, že rovina přezkumu vymezená zákonnou úpravou dovolání coby mimořádného opravného prostředku a rovina ústavněprávní nejsou již z povahy věci rovinami totožnými. Upozorňuje-li Ústavní soud, že on je v daném ohledu povolán korigovat pouze případy nejextrémnější, platí tento závěr i pro dovolací soud, neboť ten by se přezkoumáním skutkových námitek ocitl mimo meze jeho zákonem (taxativně uvedenými dovolacími důvody) vymezené pravomoci.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci především zřejmé, že obviněným namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný, ale ani pod jiný zákonný dovolací důvod. Přestože obviněný formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkové a procesní. Soudům obou stupňů totiž primárně vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně a neúplně provedeného dokazování. Namítá, že soudy nevyslechly svědky a zástupce poškozených navrhované státním zástupcem v obžalobě, tak i obviněným, který nesouhlasil se čtením jejich výpovědí z přípravného řízení. Nalézací soud rovněž svým postupem v rozporu s ust. §209 odst. 1 tr. ř. umožnil přítomnost předvolaných, dosud nevyslechnutých svědků u hlavního líčení za přítomnosti svědků vyslýchaných k věci a k osobě obviněného. Taktéž projevuje nesouhlas, pokud zjištěná škoda nebyla ponížena o jím zaplacené úhrady a uvádí, že nebyly zjištěny důkazy, z nichž by vyplývalo naplnění zákonných znaků zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, zejména jeho subjektivní stránka. V návaznosti na to polemizuje, zda úmyslná forma zavinění byla dána jejím přímým či nepřímým stupněm. Ve skutečnosti tedy obviněný napadá ve věci učiněné skutkové závěry a postup soudů při jejich zjišťování. Teprve sekundárně z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje obecný závěr o nesprávném právním posouzení skutku, resp. o jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován toliko v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Pokud se týče uplatněných námitek dovolatele je zřejmé, že jde převážně o námitky, jež by bylo možno obecně zahrnout do výše popsané první a druhé skupiny vad důkazního řízení, nicméně v projednávaném případě jim není možno přiznat důvodnost. V tomto směru obviněný namítl, že soudy neprovedly výslech většiny svědků či zástupců poškozených navržených jím i obžalobou, přičemž tyto nalézací soud nahradil vyžádáním písemných vyjádření a přečtením jejich obsahu, čímž mu byla odepřena možnost klást otázky a došlo k porušení jeho práva na obhajobu. Pokud jde o úplnost dokazování, tak Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že v řízení o dovolání nemůže bez dalšího přehodnocovat proces dokazování provedeného před soudy nižších stupňů. Neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Nejvyšší soud ve shodě se soudem odvolacím považuje rozsah dokazování v posuzované trestní věci obviněného za dostatečný pro meritorní rozhodnutí a neodporující výše uvedené judikatuře v otázce tzv. opomenutých důkazů. Lze připomenout, že odvolací soud postup nalézacího soudu sice označil za nestandardní, ale ne za takový, který by byl realizován na úkor správnosti zjištění skutkového stavu, popř. práva obviněného na obhajobu, zvláště za situace, kdy doznání obviněného bylo s obsahy těchto písemných důkazů v souladu.
Taktéž námitce, že nalézací soud v hlavním líčení postupoval při dokazování procesně nepřípustným způsobem v rozporu s ust. §209 odst. 1 tr. ř., a obsah takto provedených důkazů tedy neměl být brán při rozhodování v potaz, nelze přiznat opodstatnění. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje na závěry odvolacího soudu, který vyjádřil přesvědčení, že postupem krajského soudu sice došlo k formálnímu porušení procesních předpisů, pokud vyslýchal svědky za přítomnosti svědků dosud nevyslechnutých, kteří pak byli následně v procesním postavení svědka před tímto soudem vyslechnuti, toto však v daném případě nemělo dopad na správnost skutkových zjištění. Nalézací soud měl vedle výpovědí svědků, jichž se procesní námitka týká (S. S., F. K. a P. P.), k dispozici další právně relevantní důkazy, přičemž svědci S. a P. vyslechnutí i v přípravném řízení se ve výpovědích před nalézacím soudem od těchto neodchýlili. Tyto a rovněž údaje svědka K., byly plně v souladu nejen s obsahy listinných důkazů ohledně jednotlivých dílčích útoků, k nimž byli vyslechnuti, ale i s údaji obviněného.
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom zejména z výpovědí obviněných, svědků a zástupců poškozených subjektů, zejména statutárních zástupců zemědělských společností či družstev, popř. osob konkrétně jednajících s obviněným a slyšených jak v přípravném řízení, tak i u hlavního líčení (J. K., J. H., B. J., M. K., S. S., F. K., L. L., P. P., J. Š., J. H.). V neposlední řadě vycházely též z listinných důkazů (např. znaleckého posudku z oboru ekonomika, dodacích listů a faktur, kupních smluv, objednávek, dokladů prokazujících vymáhání pohledávek, zejména uznání závazků, dokladů předložených poškozenými společnostmi či zajištěných orgány přípravného řízení trestního – výpisy z obchodního rejstříku, ARES, osvědčení plátce DPH, soudních rozhodnutí týkajících se ekonomické situace obviněných, výpisy z účtů apod. ). Nalézací soud taktéž vyžádal od subjektů, jejichž zástupci jako svědci nebyli před soudem vyslechnuti, zprávy týkající se podstatných okolností trestné činnosti. S ohledem na charakter údajů svědků, kteří byli v přípravném řízení vyslýcháni, kdy fakticky odpovídali na jistý katalog otázek, a to i s přihlédnutím k době jejich výslechu od doby spáchání trestné činnosti, shledal tuto formu důkazu za relevantní a ve spojení s dalšími důkazy, za dostatečnou pro rozhodnutí. Tyto důkazy si plně korespondují a společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Obhajoba obviněného, že jednotlivé obchody neuzavíral v úmyslu dodavatelům za odebrané zboží nezaplatit, že již od odebrání zboží chtěl své závazky zaplatit a nikoho tedy neuváděl v omyl za účelem svého obohacení, byla provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena.
Primárně skutkovou námitkou je i tvrzení obviněného ohledně zjištění rozsahu způsobené škody, neboť nevytýká nedostatek hmotně právního charakteru při stanovení výše škody, ale uvádí, že při určení výše škody bylo vycházeno pouze z ceny odebraného dobytka, přičemž nebylo zohledněno, že v některých případech byly tyto částky poníženy o zaplacené úhrady, jak to bylo zachyceno i v usnesení o zahájení trestního stíhání. Ani tato dovolací námitka obviněného tedy pod jím deklarovaný dovolací důvod nespadá. Obviněný totiž ve skutečnosti vytýká nesprávný postup soudů při vyhodnocení důkazního stavu věci, z něhož vycházely při zjištění celkové výše způsobené škody, která je představována součtem škod z jednotlivých jemu přisouzených útoků. Bylo-li některé zboží zaplaceno až po lhůtě splatnosti, nemá tato okolnost vliv na výrok o vině zvlášť závažným zločinem podvodu v přisouzené právní kvalifikaci za situace, kdy obviněný toto zboží odebíral již s podobným úmyslem, tedy nastala až po činu a proto je možno ji zohlednit toliko ve vztahu k výrokům o náhradě škody.
Pokud obviněný konstatuje, že nebyly zjištěny důkazy, z nichž by vyplývalo naplnění zákonných znaků zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, zejména jeho subjektivní stránka, i zde jde o námitky ryze skutkové povahy. I tyto své námitky totiž obviněný staví na skutkových zjištěních, která jsou zásadně odlišná od zjištění, která ve věci na podkladě provedeného dokazování učinily oba soudy. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat. Za bezpředmětné je v tomto směru zapotřebí považovat i tvrzení obviněného, že od začátku jeho podnikání bylo vedeno velmi podrobné účetnictví, kde byly všechny obchody zaznamenány, přičemž si lze jen velmi těžko představit, že by tak tomu bylo, pokud by neměl v úmyslu za odebraný dobytek nezaplatit, nechtěl dostát svým závazkům a chtěl někoho od počátku uvádět v omyl. Rovněž navazující úvahy stran úmyslného zavinění formou úmyslu přímého či nepřímého s odkazem na citaci z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Jde totiž o námitky, jež směřují vůči odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž je třeba zdůraznit že podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Pro úplnost lze dodat, že i přes formulační nepřesnost namítané části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na č. l. 20 je ze skutkových zjištění popsaných v odůvodněních obou soudních rozhodnutí nepochybné, že z hlediska formy zavinění obviněný spáchal trestný čin v přímém úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jeho trestné jednání spočívalo v tom, že uvedl poškozené či zástupce poškozených subjektů v omyl, když předstíral existenci možnosti zboží uhradit v řádném termínu, vylákal tak zboží, které následně prodal a mnohdy i pod nákupní cenou a získané finanční prostředky použil ve svůj prospěch bez toho, že by se reálně snažil o jejich řádnou a včasnou úhradu. Svým jednáním tak porušil zájem společnosti na ochraně cizího majetku, který je objektem trestného činu podvodu, přičemž nepochybně věděl, že svým jednáním způsobí porušení zákona a takto jednat chtěl, a to i v rozsahu způsobeného následku.
Námitky, které obviněný Ing. J. H. v rámci dovolání uplatnil tedy deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. V posuzované věci se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí .
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného Ing. J. H. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík