ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.10.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 10/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2012 stížnosti obviněných A. K. E. M. , H. S. H. N. , a A. A. E. G. T. M. , státních občanů Egyptské arabské republiky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 2 To 14/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněných A. K. E. M. , H. S. H. N. a A. A. E. G. T. M. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 57 T 10/2011, byli obvinění A. K. E. M. , H. S. H. N. a A. A. E. G. T. M. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, za které jim byly uloženy tresty odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s dozorem. Obviněným A. K. E. M. a A. A. E. G. T. M. byl současně také uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění odvolání, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 2 To 14/2012, zamítl. Předtím však usnesením ze dne 15. 2. 2012 rozhodl podle §72 odst. 1, 4 tr. ř. tak, že se obvinění ponechávají ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podali obvinění stížnosti. Obvinění A. K. E. M. a H. S. H. N. ve společné stížnosti uvedli, že podle jejich názoru důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. není dán. Trvají na svém stanovisku, že mají pevné rodinné vazby v České republice, nikoli v Egyptě. Dále mají za to, že projednávaná věc je střední obtížnosti a orgánům činným v trestním řízení vytýkají nepřiměřenost doby trestního stíhání. Obviněný A. K. E. M. má v ČR vytvořeno pracovní a sociální zázemí, resp. má lukrativní zaměstnání a je bezúhonný. Obviněný H. S. H. N. žije v ČR ve společné domácnosti se svou bývalou manželkou, která je jeho životní družkou a pravidelně jej navštěvuje ve vazební věznici.
Závěrem své stížnosti obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení a sám rozhodl tak, že se oba obvinění propouští z vazby na svobodu.
Obviněný A. A. E. G. T. M. ve své stížnosti uvedl, že spáchání jednání, které je mu kladeno za vinu, od samého počátku popírá, trestní stíhání je podle něj výsledkem intrik a fabulace poškozeného. S ohledem na výši uloženého trestu není dle něj naplněn jeden ze znaků uvalení vazby, tedy že by mu hrozil vysoký trest. Obava, že by uprchl, nebo se skrýval, je pouze spekulativní. V České republice žije téměř pět let, řádně pracuje a má stálé bydliště. Vytvořil si zde za tu dobu osobní vztahy, má vážnou známost s družkou. Za celou dobu pobytu zde se nedopustil jednání, které by bylo v rozporu se zákonem.
Závěrem své stížnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení a sám rozhodl tak, že se obviněný propouští z vazby na svobodu, případně za současného přijetí jeho slibu podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebo za současného uložení dohledu probačního úředníka.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Praze rozhodl dne 15. 2. 2012 podle §72 odst. 1, 4 tr. ř. o ponechání obviněných ve vazbě, v zápětí však dne 15. 3. 2012 zamítl také jejich odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byly obviněným uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v trvání pěti let. V současné době se proto obvinění nacházejí ve výkonu trestu odnětí svobody. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen dne 9. 5. 2012, tedy poté, co Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci samé. Rozhodnutí o stížnostech proti napadenému usnesení tak postrádá praktický význam.
Přesto Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněných nejsou důvodné. Jak vyplývá z napadeného usnesení, obvinění byli trestně stíháni a v době rozhodování vrchního soudu soudem prvního stupně nepravomocně shledáni vinnými zvlášť závažným úmyslným zločinem, za který jim byl uložen nikoli sice vysoký, ale přesto citelný trest odnětí svobody. Již ze samotné skutečnosti, že obvinění byli shledáni vinnými jmenovanými trestnými činy, přičemž s tímto závěrem se ztotožnil následně i odvolací soud, je dostatečně zřejmé, že v době rozhodování vrchního soudu byli touto trestnou činností důvodně podezřelí. Nejvyšší soud se také ztotožňuje s názorem Vrchního soudu v Praze v tom směru, že popsané vazby obviněných v České republice nejsou takového rázu, aby vylučovaly možnost jejich odjezdu do ciziny s cílem vyhnout se trestnímu stíhání (ostatně dvěma z nich byl také uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou). Osobní a rodinné vazby v Egyptě a jejich státní občanství by jim případný útěk usnadnily, proto ani nebylo možné, aby Vrchní soud v Praze přistoupil na nahrazení vazby jinými opatřeními.
Nejvyšší soud není ani toho názoru, že by trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Obvinění byli vzati do vazby dne 24. 3. 2011 a rok poté rozhodl vrchní soud o jejich odvolání.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze i jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohly se stížnosti obviněných setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch