ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.30.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 30/2012-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2012 stížnost obviněného H. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 12 To 51/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného H. K.
z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2012, č. j. 63 T 1/2012-783, byl obviněný H. K. uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Rovněž mu byl uložen i trest zákazu činnosti, spočívající ve výkonu veškerých funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech, které podléhají zápisu do obchodního rejstříku, na dobu pět let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině i trestu. Z podnětu jeho odvolání bylo u Vrchního soudu v Praze nařízeno veřejné zasedání na den 18. 9. 2012.
Jak se podává ze spisového materiálu, obviněný H. K. v předmětné věci stíhaný jako uprchlý, byl vzat do vazby usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2012, č. j. 63 T 1/2012-567, když byl shledán vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. Počátek vazby byl obviněnému započten od 2. 4. 2012 v 17,10 hod., kdy byl po extradici ze Švýcarska převzat na letišti Praha - Ruzyně orgány Policie ČR. Následně pak Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 11. 5. 2012 zamítl žádost obviněného K. o propuštění z vazby, když nepřijal jeho peněžitou záruku k nahrazení vazby. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 5. 2012, který určuje počátek běhu tříměsíční lhůty pro rozhodnutí o dalším trvání vazby obviněného (§72 odst. 1, 3 tr. ř.), přičemž s ohledem na znění §72 odst. 4 tr. ř. je k tomuto rozhodnutí s ohledem na hrozbu uplynutí zmíněné lhůty příslušný Vrchní soud v Praze jako soud odvolací.
V rámci vazebního zasedání konaného dne 31. 7. 2012, se státní zástupce vyjádřil v tom směru, že vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. trvá i nadále a podmínky k propuštění obviněného z vazby neshledává. Obviněný H. K. v rámci svého výslechu zopakoval totožné skutečnosti jako ve své obhajobě při hlavním líčení, tj. že mu bylo vyhrožováno a byl vydírán, proto odjel i s rodinou do zahraničí a zde se nějakou dobu zdržoval. V žádném případě se před ničím neskrýval a nevyhýbal se trestnímu řízení, o němž nevěděl. Rovněž prohlásil, že jiné trestní řízení proti němu vedeno není, policie sice provádí nějaké objasňování, ale obvinění mu sděleno nebylo. V případě, že by byl z vazby propuštěn, zdržoval by se na území ČR, jeho rodina, pobývající nyní v P. , by přijela za ním. Pokud by soud i nadále zastával názor, že vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. přetrvává, obviněný nabídl nahrazení vazby písemným slibem, vyslovením probačního dohledu případně i přijetím peněžité záruky, kterou za obviněného jsou připraveni složit jeho rodiče a přátelé.
Na základě skutečností, zjištěných z předloženého spisového materiálu a zjištění učiněných v rámci vazebního zasedání rozhodl Vrchní soud v Praze o dalším trvání vazby obviněného H. K. usnesením podle §72 odst. 1, 3, 4 tr. ř., tak, že obviněný se ponechává ve vazbě, neboť důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. trvá i nadále. Podle §73 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a podle §73a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř. soud nepřijal písemný slib obviněného, návrh na stanovení dohledu probačního úředníka nad obviněným, jakož i nabídku peněžité záruky, učiněnou obviněným za účelem nahrazení vazby. Tento svůj závěr odůvodnil tak, že obviněnému byl, byť dosud nepravomocně, uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž jmenovaný osvědčil, že je ve velmi krátké době schopen i s celou rodinou opustit území ČR a pobývat i delší dobu, téměř dva roky, v cizině, a to netoliko v Evropě, nýbrž i v USA. Za těchto okolností, u vědomí jeho současných osobních a rodinných poměrů, i nadále trvá důvodná obava, že při propuštění na svobodu uprchne, nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo reálně hrozícímu trestu. Propuštěním jmenovaného z vazby na svobodu tak hrozí zmaření nebo podstatné ztížení dosažených účelů trestního řízeni. Současně vyjádřil přesvědčení, že ani substituční instituty, nabízené obviněným k nahrazení vazby, konkrétně písemný slib jmenovaného, dohled probačního úředníka a peněžitá záruka, nejsou s to být rovnocennou náhradou vazby coby zajišťovacího opatření.
Proti tomuto usnesení podal obviněný ve lhůtě stížnost, kterou následně odůvodnil tak, že se závěrem a odůvodněním odvolacího soudu se neztotožňuje, neboť samotná skutečnost, že mu byl uložen trest odnětí svobody nepodmíněně v trvání pěti let, není důvodem k tomu, aby byl konstatován vazební důvod. Namítl, že mu nelze vytýkat, že se zdržoval mimo území České republiky, když i ze spisového materiálu je zřejmé, že nevěděl o trestním stíhání své osoby a že by se tak vědomě vyhýbal kontaktu s orgány činnými v trestním řízení. Uvedl, kde by se pro případ propuštění zdržoval, přičemž nebyl proveden žádný důkaz, který by jeho tvrzení vyvracel. Jako další důvod uvedl, že je otcem nezletilého dítěte, doposud nebyl soudně trestán, takže je třeba na něj hledět v intencích zásady o presumpci neviny. Podle jeho názoru se soud v napadeném usnesení nevypořádal se substitučnímu instituty, konkrétně neuvedl, proč tyto nebyly přijaty, a to pouze s odkazem na shora citovanou okolnost. Má tedy za to, že se soud nedostatečně vypořádal s okolnostmi vazby, které jsou důležité a podstatné pro konstatování vazebních důvodů. V závěru své stížnosti obviněný navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a obviněného propustil z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.
Z obsahu spisu lze zjistit, že ve veřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2012 Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 12 To 51/2012 - 932, zamítl podle §256 tr. ř. odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2012, č. j. 63 T 1/2012 - 783, kterým byl uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Rovněž mu byl uložen i trest zákazu činnosti, spočívající ve výkonu veškerých funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech, které podléhají zápisu do obchodního rejstříku, na dobu pět let. Tím Vrchní soud v Praze pravomocně ukončil trestní stíhání obviněného (§12 odst. 10 tr. ř.). Po vyhlášení tohoto rozhodnutí odvolací soud současně u obviněného nařídil výkon uloženého trestu odnětí svobody (viz č. l. 930 spisu).
V současné době se obviněný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, do něhož byl z vazby převeden již dne 18. 9. 2012. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen dne 5. 10. 2012, tedy poté, co Vrchní soud v Praze pravomocně rozhodl ve věci samé, a kdy se obviněný již ve vazbě evidentně nenacházel. I když z výše uvedeného je zřejmé, že v současné době je rozhodování o stížnosti obviněného do usnesení o jeho ponechání ve vazbě z důvodu trvajícího vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. již bezpředmětné, neboť po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu, se obviněný ve vazbě již nenachází. Nejvyšší soud má za to, že vrchní soud důvodně rozhodl o ponechání obviněného ve vazbě, když v době jeho rozhodování byl dán vazební důvod předvídaný ustanovením §67 písm. a) tr. ř. a obavy jej zakládající nebylo možno eliminovat ani přijetím navrhovaných opatření nahrazujících vazbu.
Za této situace Nejvyšší soud nemohl stížnost obviněného H. K. shledat důvodnou a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík