ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.34.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 34/2012-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2012 stížnost obviněného L. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 7 To 93/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného L. K. zamítá.
Odůvodnění:
Obviněný L. K. je stíhán v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 161/2011, na základě návrhu na potrestání podaného dne 8. 9. 2011 státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
V rámci tohoto řízení obviněný dne 12. 1. 2012 namítl podjatost samosoudce Mgr. Radka Šnajdra s odůvodněním, že na okresní soud jsou tvořeny politické tlaky ze strany představitelů města V., konkrétně místostarosty J. P. O této námitce Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 20. 1. 2012, č. j. 3 T 161/2011-76, tak, že podle §31 odst. 1 tr. ř. a §30 odst. 1 tr. ř. není samosoudce Mgr. Radek Šnajdr vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Proti předmětnému usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost. Usnesením téhož soudu ze dne 13. 2. 2012, č. j. 3 T 161/2011-88, bylo rozhodnuto, že podle §138 tr. ř. s přihlédnutím k §131 odst. 1 tr. ř. se opravuje záhlaví ve vyhotovení usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2012 č. j. 3 T 161/2011-75 ve znění: obviněného L. K......., na správné znění: obviněného L. K......... Rovněž proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost.
Současně svými obsahově shodnými podáními, které byly Krajskému soudu v Ústí nad Labem příslušnému k rozhodování o těchto stížnostech obviněného doručeny dne 4. 6. 2012, vznesl námitku podjatosti všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, o kterých tento soud rozhodl jednak usnesením ze dne 25. 6. 2012, sp. zn. 6 To 96/2012, jednak usnesením ze dne 25. 6. 2012, sp. zn. 6 To 97/2012 shodně tak, že podle §30 odst. 1 tr. ř. a §31 odst. 1 tr. ř. nejsou členové senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Edvin Svoboda, Mgr. Tomáš Plha a Mgr. Josef Havlík vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného L. K. vedené jak pod sp. zn. 6 To 96/2012, tak i ve věci vedené pod sp. zn. 6 To 97/2012.
Dne 9. 10. 2012 byla Krajským soudem v Ústí nad Labem předložena Vrchnímu soudu v Praze trestní věc obviněného, vedená u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 161/2011, a to na základě jeho stížností proti výše citovaným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2012, č. j. 6 To 97/2012-130, a 6 To 96/2012-138. Na základě rozvrhu práce byla předmětná věc přidělena do senátu 7 To, ve složení předseda senátu JUDr. Martin Zelenka a soudci JUDr. Jaroslava Maternová a JUDr. Michal Hodoušek.
V rámci stížností podaných proti výše citovaným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem obviněný vznesl též námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze. Taktéž navrhl, aby z důvodu vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze bylo rovněž rozhodnuto i o odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci, jenž by byl příslušný rozhodovat o podaných stížnostech obviněného proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem.
O námitce podjatosti Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 7 To 93/2012, tak, že podle §31 odst. 1 tr. ř. z důvodů §30 tr. ř. předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Martin Zelenka a soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslava Maternová a JUDr. Michal Hodoušek nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného L. K., vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 161/2011.
Proti tomuto usnesení podal obviněný ve lhůtě stížnost, kterou následně odůvodnil tak, že ačkoliv žádal o vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze, o této nebylo nikdy rozhodnuto. Proto jeho stížnost směřuje proti nečinnosti senátu, který ve věci rozhodoval, neboť ignoroval jeho návrh zabývat se všemi procesními návrhy, které jsou mu předloženy. Z hlediska procesního za jediný správný postup označil vrácení věci Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o podjatosti všech soudců. Obviněný spatřuje podjatost celého Vrchního soudu v Praze v jeho provázanosti s místem, a zároveň s evidentními polickými tlaky a politickou objednávkou na jeho odsouzení. Konkrétně poukázal na návštěvu prezidenta Ing. Václava Klause v Ústeckém kraji a na Šluknovsku, kdy se tento zajímal o jeho osobu, s tím, že je nepřípustné, aby se na Šluknovsku projevovaly osoby jako je odsouzený a je nutné, aby stát proti těmto osobám zakročil silou. O podjatosti soudu svědčí též vyjádření soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeňka Sováka o jeho osobě. Rovněž připomněl, že byl účastníkem v kauze senátora Jiřího Čunka a sporu jeho tehdejší sekretářky M. U. Na základě toho dovodil, že je dána evidentní společenská poptávka po jeho exemplárním odsouzení. Za této situace je nutno aplikovat principy, za jejichž potlačení byla Česká republika odsouzena u ESLP ve věci Kinský x ČR č. 42856/06 z února 2012 a připomněl čl. 82 tohoto rozhodnutí. Rovněž odkázal na bod 135 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2012 ve věci V. R. proti ministru spravedlnosti. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a vrátil k rozhodnutí v části, v níž dosud nerozhodl.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán činný v trestním řízení nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností nebo jí byly svědky. Za poměr k osobám ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu je pak třeba považovat poměr příbuzenský, švagrovský, poměr druha a družky, popř. úzký vztah přátelský nebo úzký vztah nepřátelský.
Poměr k projednávané věci může podle ustálené soudní judikatury spočívat např. v tom, že orgán činný v trestním řízení byl poškozen projednávaným trestným činem, byl svědkem trestného činu, ve věci vystupoval jako tlumočník, vyjádřil se v tisku před rozhodnutím o odvolání ohledně správnosti rozsudku soudu prvního stupně (č. 14/2000 Sb. rozh. tr.) apod. Naopak mezi důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení nepatří úroveň jejich odborné způsobilosti (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.) nebo odlišný právní názor. Poměr k věci u soudců soudu prvního stupně nelze také vyvozovat z rozhodnutí soudu druhého stupně, které nalézacímu soudu vytýká pochybení při hodnocení důkazů (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 1 To 90/1998).
Nejvyšší soud předně má za to, že podle §31 odst. 1 tr. ř. nelze rozhodnout o vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze, ale pouze členů senátu, který je podle rozvrhu práce příslušným k projednání věci. Vyplývá to z druhé věty tohoto ustanovení, podle které o vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. Z toho logicky také vyplývá, že orgánem ve smyslu věty první §31 odst. 1 tr. ř. se nemá na mysli soud, nýbrž konkrétní soudce. V tomto ohledu lze odkázat na shodný právní názor vyslovený např. již u rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 11 Tvo 27/2012. Nad rámec tohoto řízení však Nejvyšší soud podotýká, že neshledal v dané věci žádné důvody, které by svědčily pro obavu ohledně schopnosti soudců Vrchního soudu v Praze obecně ve věci obviněného nestranně rozhodnout.
Rovněž pokud se týká obviněným uváděných důvodů údajné podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, včetně soudců senátu 7 To JUDr. Martina Zelenky, JUDr. Jaroslavy Maternové a JUDr. Michala Hodouška, spočívajících v jejich údajné provázanosti s místem a politickými tlaky na jeho odsouzení, konkrétně se zájmem a vyjádřením prezidenta Ing. Václava Klause o jeho osobě při návštěvě v Ústeckém kraji a na Šluknovsku, ve vyjádření soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeňka Sováka o jeho osobě, v jeho účasti v kauze senátora Jiřího Čunka a sporu jeho tehdejší sekretářky M. U., Nejvyšší soud se s nimi neztotožňuje.
Jak Nejvyšší soud zjistil, ze spisového materiálu, nevyplývají žádné tlaky ze strany politiků, prezidenta republiky Ing. Václava Klause na Vrchní soud v Praze ani na jiný soud. Proto pouhé tvrzení obviněného, že jsou údajně dány evidentní politické tlaky a politická poptávka na jeho odsouzení nemůže vést k vyloučení dotečených soudců z projednávání a rozhodnutí této věci.
Protože odsouzený jiné důvody podjatosti senátu 7 To Vrchního soudu v Praze ve složení předseda senátu JUDr. Martin Zelenka a soudci JUDr. Jaroslava Maternová a JUDr. Michal Hodoušek neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost odsouzeného shledat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík