ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.36.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 36/2012-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2012 stížnosti obviněných F. K. , J. W. , L. Š. , O. K., a L. Č. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněných F. K. , J. W. , L. Š. , O. K. a L. Č. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008, byli uznáni vinnými:
- obviněný F. K. trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stádiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea 1 tr. zák. Za to obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložil trest propadnutí věci,
- obviněný J. W. trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zák., dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stádiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea 1 tr. zák. Za to obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvláštní ochranou podle zák. č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
- obviněný L. Š. trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za to obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou,
- obviněný O. K. trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., za který jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložil trest propadnutí věci,
- obviněný L. Č. trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., za které obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. S. a P. N.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal vinnými:
- obviněného F. K. zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a trestnými činy vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Za to obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci,
- obviněného J. W. zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a trestnými činy vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Za to obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou,
- obviněného L. Š. trestnými činy krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za to obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou,
- obviněného O. K. zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, za který jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci,
- obviněného L. Č. uznal vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon obviněného zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2010, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných M. S. a P. N.
Z podnětu dovolání obviněných F. K. , J. W. , L. Š. , O. K. a L. Č. byl citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1330/2011 podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušen ohledně obviněných F. K. , J. W. , L. Š. , O. K. a L. Č. Dále podle §265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného použití §261 tr. ř. byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2010, ohledně obviněného M. S. Podle §265k odst. 2 tr. ř. byla současně zrušena také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. bylo Vrchnímu soudu v Praze přikázáno, aby věc obviněných F. K. , J. W. , L. Š. , M. S. , O. K. a L. Č. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. byli obvinění F. K. , J. W. , L. Š. , O. K. a L. Č. vzati do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř.
Vrchní soud v Praze nařídil s poukazem na ust. §72 odst. 1, odst. 4 tr. ř. na den 4. 10. 2012 vazební zasedání, když dotazem na obviněné zjistil, že se tito ve smyslu ustanovení §73d odst. 3 tr. ř. tohoto hodlají osobně zúčastnit, jak vyplývá z jejich výslovných písemných vyjádření obsažených na č. l. 11.127 – 11.732 trestního spisu. V rámci vazebního zasedání v němž vrchní soud rozhodoval o tom, zda obvinění F. K. , J. W. , L. Š. , O. K. a L. Č. budou ponecháni i nadále ve vazbě nebo zda budou propuštěni z vazby na svobodu, se obvinění v rámci svých výslechů shodně vyjádřili v tom směru, že vazební důvody podle §67 písm. a), písm. c) tr. ř. nejsou dány a shledávají podmínky k propuštění z vazby.
Na základě skutečností zjištěných z předloženého spisového materiálu a zjištění učiněných v rámci vazebního zasedání rozhodl Vrchní soud v Praze o dalším trvání vazby usnesením ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 2 To 107/2010 tak, že podle §72 odst. 1, odst. 4 tr. ř. se obvinění F. K. , J. W. , L. Š. , O. K. a L. Č. ponechávají ve vazbě. Podle §71a tr. ř. žádosti o propuštění z vazby obviněných F. K. , J. W. , L. Š. , O. K. a L. Č. zamítl. Podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřijal písemné sliby obviněných J. W. , O. K. a L. Č. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. dohled probačního úředníka nad obviněnými J. W. , L. Š. , O. K. a L. Č. nestanovil.
Proti tomuto usnesení podali obvinění prostřednictvím svých obhájců stížnosti, které obvinění J. W. , L. Š. , O. K. a L. Č. blíže rozvedli svými podáními, v jejichž rámci v podrobnostech a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítli, že důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. ř. u nich nejsou dány. Obviněný J. W. poukázal, že od počátku trestního řízení poskytoval součinnost orgánům činným v trestním řízení, díky níž došlo k odhalení trestné činnosti celé organizované skupiny a před svým zatčením v roce 2007 se orgánům činným v trestním řízení sám dobrovolně přihlásil. Uvedl, že se chce od své trestní minulosti oprostit a začít vést řádný život. Je chráněnou osobou ve smyslu zák. č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, a je tak vyloučeno, aby se po propuštění z vazby skrýval či se vyhýbal hrozícímu vysokému trestu. V tomto směru odkázal na četné nálezy Ústavního soudu dané problematiky se týkající. Podle jeho názoru lze účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, a to přijetím písemného slibu a dohledem probačního úředníka. Rovněž vytkl, že je držen ve vazbě i poté, co již uplynula lhůta pro maximální trvání vazby, což označil za zásah do jeho ústavně zaručených práv. Od 19. 11. 2010 do 20. 7. 2012 byl ve výkonu trestu, další setrvání ve vazbě je proto neúčelné. Navrhl, aby napadené usnesení vrchního soudu bylo zrušeno a byl propuštěn na svobodu. Podle obviněného L. Š. je napadené usnesení a jeho odůvodnění zcela obecné a nepřezkoumatelné, bez uvedení konkrétních skutečností nutných k rozhodnutí o vazbě. V případě vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. soud pominul, že jeho osobní svoboda je omezena již téměř pět let a uvádí-li, že mu hrozí trest odnětí svobody převyšující osm let, je tu reálná možnost jeho podmíněného propuštění již za tři roky. Ve výkonu trestu a vazby neměl žádné kázeňské postihy a nemůže tak obstát důvod útěkové vazby z důvodu hrozícího vysokého trestu. Má v České republice trvalé bydliště, nemá žádný majetek ani kontakty v cizině. Vždy se řádně dostavoval k policejnímu orgánu a nijak se tomu nevyhýbal. Ohledně dovolacího důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. chybí konkrétní skutečnosti, které by jeho aplikaci odůvodňovaly. Od předchozího odsouzení uplynulo již více než 16 let, z výkonu trestu byl podmíněně propuštěn před 10 lety a ve zkušební době podmíněného propuštění se osvědčil. Rovněž odmítl závěry vyplývající z jeho zdravotní dokumentace, že je schopen žalovanou trestnou činnost spáchat, když jeho zdravotní stav pro tyto účely byl zjišťován před 6 - 7 lety MUDr. Hladíkem, bez jeho vyšetření i zdravotnické dokumentace. Ve výkonu trestu a vazby se jeho zdravotní stav podstatně zhoršil, je plně invalidní, má omezenou možnost pohybu, používá francouzské hole a trpí i dalšími zdravotními obtížemi. V podmínkách vazby není řádně léčen. Jeho zdravotní stav vylučuje obavu z opakování trestné činnosti. V tomto směru předložil listinné důkazy. Obviněný O. K. namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v absenci jakékoliv individualizace ve vztahu k jednotlivým obviněným, stejně jako absenci konkrétních skutečností odůvodňujících závěr soudu ve vztahu k existenci uplatněných vazebních důvodů. Uvedl, že argumentace vysokým trestem je v rozporu i se skutečným stavem věci, neboť je ohrožen trestem ve výši 8 let, z něhož již vykonal více než 5 let, z větší části vazbou a 2 roky výkonem trestu, který byl zrušen rozhodnutím dovolacího soudu. Pokud by nebyl rozsudek zrušen, mohl by žádat o podmínečné propuštění z výkonu trestu, což s ohledem na pochybení orgánů činných v trestním řízení nelze učinit, přičemž řízení trvá již šestý rok. Rovněž neexistuje jediný důkaz, o který by mohl být výrok o jeho vině opřen. Pokud vrchní soud odůvodnil vazbu předstižnou jeho trestní minulostí s odkazem na odsouzení v roce 2000, nevidí příčinnou souvislost mezi tímto dřívějším odsouzením a nynější trestní věcí. Není uvedeno, v čem soud shledal bezprostřednost nebezpečí z opakování trestné činnosti, ani se nezabýval důvody a okolnostmi svědčícími proti omezení jeho osobní svobody (viz ÚS 155/2006). Soud ani nereflektoval skutečnost, že během řízení před soudem došlo k podstatnému oslabení obžaloby ohledně jeho osoby, neboť u všech skutků kromě jediného, pro něž byl obžalován, již byl zproštěn obžaloby. Vytkl, že soud důvod vazby pojal jako obligatorní, když neodůvodnil, z jakých důvodů nepřijal slib obviněného a nestanovil dohled probačního úředníka. Důvody vazby u něho nejsou dány, a proto navrhl propuštění z vazby na svobodu. Nepřezkoumatelnost a neodůvodněnost napadeného usnesení namítl taktéž o bviněný L. Č. , podle něhož toto nesplňuje podmínky ust. §134 odst. 2 tr. ř. a §138 tr. ř., neboť bylo vydáno „souhrnně“ u celkem pěti obviněných stejným způsobem a nikoli individuálně, a takto je i odůvodněno. Uvedl, že zrušující usnesení Nejvyššího soudu 7 Tdo 1330/2011 a usnesení o jeho vzetí do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. obdržel až dne 28. srpna 2012 a obhájce mu byl ustanoven opatřením Vrchního soudu v Praze až v měsíci září 2012. Byl tedy nejméně 72 dnů bez obhájce, ačkoliv byl omezen na svobodě vazbou. Projevil nesouhlas s obecným odůvodněním vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. Jeho postavení oproti ostatním obžalovaným je odlišné, neboť se dopustil pouze jednoho skutku. Z dřívějšího výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn a stanovená zkušební doba uplynula 6. února 2011, a tudíž ohledně této trestné činnosti nutno presumovat, že se na něj hledí, jako by se osvědčil. Reálná obava, že by se po propuštění z vazby na svobodu skrýval, aby se vyhnul trestnímu stíhání, nebo hrozícímu vysokému trestu, je rovněž pouze obecná bez individuálního odůvodnění. Zrušeným rozsudkem vrchního soudu byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, ovšem s ohledem na dosavadní délku vazby a dosavadní výkon trestu odnětí svobody po dobu téměř dvou let, by mu teoreticky v případě nově uloženého trestu odnětí svobody bylo započítáno bezmála šest let. Rovněž nebylo odůvodněno, proč soud odmítl jím navržený slib či dohled probačního úředníka. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení vrchního soudu ve vztahu k jeho osobě zrušil a sám rozhodl o jeho propuštění z vazby, případně za současného přijetí písemného slibu podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a stanovení dohledu probačního úředníka podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. Taktéž obviněný F. K. ve své stížnosti odmítl závěr soudu, že s ohledem na jeho trestní minulost v případě propuštění z vazby hrozí obava z pokračování v trestné činnosti, neboť jde pouze o teoretickou, žádným konkrétním zjištěním nepodpořenou možnost. Samotný fakt, že byl stíhán již v minulosti nemůže být podkladem pro závěr, že bude neustále, nadále páchat trestnou činnost. Od počátku odmítal vznesené obvinění, poukázal na vleklost řízení, a důkazní situaci, která je založena toliko na výpovědi spoluobviněného. Rovněž obava z útěku není podložena konkrétním zjištěním. Protože důvody vazby nejsou odůvodněny žádným konkrétním zjištěním navrhl, aby byl z vazby propuštěn.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnosti obviněných nejsou důvodné. V prvé řadě je třeba uvést, že Vrchní soud v Praze rozhodl napadeným usnesením o dalším trvání vazby obviněných podle §72 odst. 1 tr. ř., přičemž dovodil, že důvody vazby uvedené v ustanovení §67 písm. a), c) tr. ř. u všech i nadále trvají. Tento svůj závěr odůvodnil tím, že všichni obvinění byli v minulosti odsouzeni pro zvlášť závažnou trestnou činnost k poměrně vysokým trestům odnětí svobody, přičemž tyto uložené tresty nesplnily výchovný účel a je zde tedy důvodná obava, že po propuštění z vazby by trestnou činnost, pro níž jsou stíháni, opakovali. U všech také trvá reálná obava, že by se po propuštění z vazby skrývali, aby se tak trestnímu stíhání nebo hrozícímu vysokému trestu vyhnuli (při uznání viny jim hrozí uložení trestu odnětí svobody převyšující osm let), stejně jako trvající obava, že by trestnou činnost násilného, ale především majetkového charakteru na svobodě opakovali, o čemž zejména svědčí jejich trestní minulost. Rovněž vzhledem k osobám obviněných, především k jejich trestní minulosti a k povaze projednávaného případu, shledal, že účelu vazby nelze dosáhnout jiným opatřením, a proto podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. písemné sliby obviněných J. W. , O. K. a L. Č. nepřijal a podle §73 odst. 1 písm.c) tr. ř. u obviněných J. W. , L. Š. , O. K. a L. Č. nestanovil dohled probačního úředníka.
Nejvyšší soud se námitkami obviněných uplatněnými v jejich stížnostech zabýval, dospěl však k závěru, že se nejedná o námitky opodstatněné. Vrchní soud v Praze se zabýval všemi podstatnými okolnostmi pro rozhodnutí o vazbě obviněných a Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožňuje. Jak vyplývá z napadeného usnesení, obvinění byli trestně stíháni a v době rozhodování vrchního soudu soudem prvního stupně nepravomocně shledáni vinnými zvlášť závažnou trestnou činností, za kterou jim byly uloženy citelné tresty odnětí svobody. Již ze samotné této skutečnosti je dostatečně zřejmé, že v době rozhodování vrchního soudu byli touto trestnou činností důvodně podezřelí. V tomto směru nutno poukázat na judikaturu zejména Ústavního soudu, konkrétně nález sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Pokud část obviněných namítá, že v jejich případě chybí důvodnost podezření ze spáchání označené trestné činnosti, nutno konstatovat, že podstatné v této věci je, že obviněným byly přitom soudem prvního stupně nepravomocně uloženy tresty odnětí svobody v rozmezí od osmi do patnácti let. Co se týká naznačené námitky obviněných, podle Nejvyššího soudu již samotná skutečnost, že se řízení nachází ve fázi odvolací, nasvědčuje tomu, že zde takové důvodné podezření je. Lze též akceptovat názor vrchního soudu v tom směru, pokud obvinění namítají, že se trestné činnosti nedopustili, že ve vazebním zasedání není rozhodováno o vině obviněných, ale toto je úlohou soudu v odvolacím řízení.
Pokud jde o obviněného J. W. vrchní soud učinil správný závěr, že důvody vazby podle §67 písm. a), písm. c) tr. ř. trvají i v současném stádiu řízení. Lze akceptovat, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, byly spáchány, tyto vykazují všechny znaky trestných činů a jsou tedy dány konkrétní důvody k podezření, že obviněný tyto trestné činy spáchal, přičemž vzhledem k osobě obviněného, který byl opakovaně potrestán pro trestnou činnost, a to i jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, se zřetelem na povahu a závažnost trestné činnosti, pro niž je stíhán, nelze dosáhnout účelu vazby jiným opatřením. V minulosti byl obviněný odsouzen mj. k dlouholetému trestu odnětí svobody pro pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1, §219 odst. 1 tr. zák., přičemž části posuzovaných skutků se měl dopustit ve zkušební době podmíněného odsouzení za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zák. Nelze tedy vrchnímu soudu vytknout, pokud podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřijal písemný slib obviněného a nestanovil dohled probačního úředníka. Ohledně námitek, že byla překročena zákonná lhůta trvání vazby podle §71 odst. 8 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud s odkazem na platnou právní úpravu zdůrazňuje, že platný trestní řád již neobsahuje výše uvedené ustanovení, jehož se obviněný dovolává. Lze dodat, že nejvyšší přípustná doba trvání vazby je upravena v §72a tr. ř., přičemž z hlediska doby trvání vazby v posuzované věci podle odstavce 5) tohoto ustanovení platí, že doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto např. v řízení o dovolání, se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v přípravném řízení. Nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele o překročení zákonné doby celkového trvání vazby. Nedůvodnými Nejvyšší soud shledal i námitky obviněného L. Š. , neboť jeho tvrzení, že je na osobní svobodě omezen již téměř pět let a je u něj za tři roky reálná možnost jeho podmíněného propuštění, není zárukou, že se z důvodu hrozícího vysokého trestu nebude dalšímu trestnímu řízení vyhýbat. Nutno zdůraznit, že obviněný byl, byť dosud nepravomocným rozsudkem soudu prvního stupně, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 roků. Dosud zjištěné skutečnosti rovněž nasvědčují tomu, že byly spáchány skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, tyto mají všechny znaky trestných činů, přičemž je důvodné podezření, že tyto trestné činy spáchal. S ohledem na závěry vyplývající z lékařské dokumentace není taktéž vyloučena, byť obviněným zpochybňovaná, možnost pokračování v trestné činnosti. Tyto obavy jsou podle Nejvyššího soudu reálné i vzhledem k osobě obviněného, který byl v minulosti opakovaně potrestán za trestnou činnost. Rovněž nelze přehlédnout, že obviněný podle obžaloby spáchal trestnou činnost ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za zvlášť závažný úmyslný trestný čin podle §41 odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Se zřetelem na povahu a závažnost trestné činnosti, pro niž je obviněný stíhán a vzhledem k jeho osobě nelze ani u něj dosáhnout účelu vazby jiným opatřením. Jestliže obviněný O. K. vytýká absenci zdůvodnění konkrétních obav z vyhýbání se trestnímu stíhání a pokračování v trestné činnosti, lze konstatovat, že i podle Nejvyššího soudu je důvodným závěr vrchního soudu, že i u tohoto obviněného jsou nadále dány důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř., protože mu hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody a je též dána důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Nic na tomto závěru nemění námitka obviněného, že je ohrožen trestem ve výši 8 let, z uloženého trestu vykonal již více než 5 let a mohl by tedy žádat o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Dosud zjištěné skutečnosti totiž nasvědčují tomu, že byl spáchán skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, skutek má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že obviněný trestný čin spáchal, přičemž vzhledem k osobě obviněného, povaze a závažnosti trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování dosáhnout účelu vazby jiným opatřením. Jako správný Nejvyšší soud shledal i závěr vrchního soudu, že vzhledem k vysoké závažnosti trestné činnosti, pro kterou byl obviněný nepravomocně odsouzen i vzhledem k jeho osobě, nepřichází v úvahu přijetí písemného slibu, neboť jde o prostředek, který nemůže v tomto případě nahradit ani útěkovou, ani předstižnou vazbu obviněného podle §67 písm. a), písm. c) tr. ř. Správným Nejvyšší soud shledal i závěr o existenci vazebních důvodů podle §67 písm. a), c) tr. ř. u obviněného L. Č. Ten vrchní soud odůvodnil tím, že s ohledem na hrozící možnost uložení vysokého trestu odnětí svobody a z toho vyplývající obava z vyhýbání se trestnímu řízení, jakož i obava z pokračování v trestné činnosti, je zcela reálná. Nutno konstatovat, že nepravomocným rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, přičemž i při eventuelním započtení dosavadní vykonané vazby a výkonu trestu, by byl i nadále ohrožen vysokým trestem odnětí svobody. Nelze pominout, že za situace, kdy obviněný trestnou činnost spáchal ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za trestný čin loupeže, má vrchním soudem uváděná důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, zcela reálný podklad. Pokud dále poukazuje na odlišnost svého postavení oproti ostatním obviněným, neboť se dopustil pouze jednoho skutku, nutno připomenout, že ve vazebním zasedání není rozhodováno o vině obviněných. Ani u tohoto obviněného tak není možno dosáhnout účelu vazby jiným opatřením, jak vrchní soud správně dovodil. K dalším jeho námitkám Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1330/2011, byl obviněný vzat do vazby podle §265 l odst. 4 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a), písm. c) tr. ř. Usnesení bylo vyhotoveno dne 11. 7. 2012 (stejně jako usnesení o vazbě dalších obviněných) a současně byl téhož dne vydán příkaz k propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody Věznici Valdice a současně také příkaz k přijetí do vazby. Obviněný byl na základě těchto příkazů ihned převezen do Věznice v Hradci Králové k výkonu vazby. Dovolací soud postupoval zcela správně, když obviněnému dne 11. 7. 2012 doručil jen částečný výpis usnesení z téhož dne, který neobsahuje odůvodnění. Na druhé straně je třeba dát za pravdu obviněným, že od doby, kdy byli vzati do vazby, měli mít obhájce, když tento nedostatek byl vrchním soudem neprodleně napraven a obvinění byli vyzváni, aby si obhájce zvolili, a když tak neučinili, byli jim obhájci neprodleně ustanoveni. Taktéž jako u obviněného O. K. vrchní soud postupoval správně, jestliže podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. nepřijal písemný slib obviněného. Rovněž u obviněného F. K. je existence důvodů vazby podle §67 písm. a), písm. c) tr. ř. plně opodstatněna. Obviněný je stíhán pro rozsáhlou, vysoce závažnou trestnou činnost, za niž mu byl doposud nepravomocným rozsudkem soudu prvního stupně uložen vysoký trest odnětí svobody v trvání patnácti roků. Dosud zjištěné skutečnosti totiž nasvědčují tomu, že byly spáchány skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, skutky mají všechny znaky trestných činů a jsou zřejmé důvody k podezření, že tyto trestné činy spáchal. Obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, je tudíž zcela reálná. Nutno tedy konstatovat, že obviněný, který byl v minulosti opakovaně potrestán pro majetkovou trestnou činnost, se zřetelem na povahu a závažnost trestné činnosti, pro niž je stíhán, neskýtá záruku, že by bylo možno dosáhnout účelu vazby jiným opatřením.
Trestní řízení proti obviněným trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné neodůvodněné průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny. Z obsahu spisu vyplývá, že probíhá po dobu šesti let, je však třeba dodat, že trestnou činnost obviněných je možno označit za rozsáhlou, když trestní stíhání, které bylo vedeno proti sedmi obviněným, se týkalo složité materie, se značným počtem poškozených, přičemž orgány činné v trestním řízení vyslechly velký počet svědků a poškozených a zajistily množství listinných a věcných důkazů. S ohledem na tyto skutečnosti je Nejvyšší soud toho názoru, že podmínky pro ponechání obviněných ve vazbě byly v posuzovaném případě splněny.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze v zásadě ztotožnil, nemohly se stížnosti obviněných setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík