ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.38.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 38/2012-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2012 stížnost obhájkyně JUDr. Moniky K r o b o v é H á š o v é , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 4 To 43/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obhájkyně JUDr. Moniky Krobové Hášové z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 4 To 43/2012, v trestní věci obviněného V. W., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 61/2011, bylo podle §66 odst. 1, 3 tr. ř. rozhodnuto, že obhájci Mgr. Jan Boucký a JUDr. Monika Krobová Hášová se předávají kárnému senátu České advokátní komory ke kárnému postihu.
Proti tomuto usnesení podala stížnost JUDr. Monika Krobová Hášová, v níž uvedla, že jako samostatná advokátka pracuje již 20 let, po celou dobu neměla žádný problém se soudem. Dne 3. 10. 2012 jí zavolal obviněný V. W. a prosil ji, zda by ho nemohla hájit v trestním řízení ve stádiu odvolání, neboť nemá dobrý pocit z obhajoby ex offo. Jako zkušená obhájkyně velmi dobře ví, že účelové obstrukce a zdržování by rozhodně obviněnému neprospěly, nikdy by se proto touto cestou nevydala. V době, kdy převzala obhajobu, ležela doma s virózou, šla tedy do kanceláře vzdálené 100 m od bydliště, kde podepsali plnou moc, obhájkyně sepsala oznámení o právním zastoupení a žádost o odročení, které předala obviněnému, aby je předložil na podatelně soudu. Ze slušnosti pak zavolala předsedkyni senátu JUDr. Lence Konopové a poprosila ji o odročení s tím, že kromě toho, že nemá zákonnou lhůtu, má také horečku a virózu. Předsedkyně senátu jí sdělila, že klientovi tuto možnost nedá, že je již pozdě a je povinen ho hájit obhájce ex offo. Poté obhájkyně klienta instruovala, aby se druhý den k soudu dostavil, ráno mu ještě předala písemnou omluvu z jednání (byť vzhledem ke lhůtám ani předvolána být nemohla) a to z důvodu virózy a vysoké horečky. Současně popsala, že dlouhou dobu bojovala s rakovinou a musí tedy své zdraví chránit. Tuto písemnou omluvu předal obviněný zapisovatelce, která zjišťovala účast. Během dopoledne jí volal obviněný, že mu bylo soudem řečeno, že musí přijít jeho obhájce ex offo, že senát dnes prostě rozhodne. Tento postup obhájkyně vyhodnotila jako porušení práva na obhajobu a volala místopředsedovi soudu. Závěrem své stížnosti JUDr. Krobová Hášová navrhla, aby „bylo odvolacím soudem napadené rozhodnutí zrušeno“, čímž patrně měla na mysli jí napadené rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Proti rozhodnutí soudu podle §66 odst. 1, 3 tr. ř. je podle odst. 4 tohoto ustanovení přípustná stížnost, na základě které se však nepřezkoumává, zda se obhájce dopustil jednání uvedeného v odstavci 1, neboť to je věcí v tomto případě příslušného kárného senátu České advokátní komory, ale pouze to, zda byly dány důvody pro postup podle §66 odst. 3 tr. ř. V daném případě Nejvyšší soud zjistil, že jednání stěžovatelky budí velké pochybnosti a Vrchní soudu v Praze postupoval zcela odůvodněně.
Předně nelze souhlasit s názorem obhájkyně vyjádřeným v její stížnosti, že pokud převzala obhajobu obviněného den před veřejným zasedáním, měl vrchní soud nařízené jednání odročit, a doručit jí předvolání k novému veřejnému zasedání tak, aby u ní byly dodrženy lhůty pro přípravu. Takový postup by nebyl v souladu s ustanovením §37 odst. 2 tr. ř. Jestliže stěžovatelka vykonává činnost advokátky dvacet let, jak sama uvádí, musí jí být známo, že na takový postup nemá obviněný nárok a že může být ze strany soudu takové jednání oprávněně považováno za obstrukční. K této otázce se vyjádřil také Ústavní soud: „Z odpovědnosti obhajovaného za (včasnou) volbu obhájce však nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce (obžalovaného), byť by obžalobu převzal obhájce v sebekratší době; běh času potřebného k přípravě obhajoby (včetně využití práva na volbu obhájce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obhájci a nikoli naopak, takže je věcí (profesní odpovědností) obhájce, převezme-li zastoupení „na poslední chvíli“, jak se se svými zákonnými a etickými povinnostmi vypořádá; změnou v osobě zvoleného obhájce není proto obecný soud v průběhu řízení co do jeho režimu nikterak vázán.“ (nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96, uveřejněn pod č. 87 ve sv. 6 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
Jak vyplývá z napadeného usnesení a ze spisu, vrchní soud nařídil na den 4. 10. 2012 veřejné zasedání, vyrozumění o něm bylo doručeno obviněnému dne 29. 8. 2012 a jeho obhájci dne 24. 8. 2012. Obviněný ani obhájce přitom nedali soudu najevo, že by existoval důvod pro ukončení obhajoby Mgr. Bouckého. Dne 3. 1. 2012 kolem 13.00 hod. předsedkyni senátu kontaktovala stěžovatelka a žádala o odročení veřejného zasedání a o poskytnutí termínu pro seznámení se spisem se zdůvodněním, že teprve toho dne kolem poledne převzala obhajobu a nestihla se s věcí seznámit (podle předsedkyně senátu obhájkyně nezmiňovala, že by byla nemocná). Přes ujištění, že veřejné zasedání nebude odročeno, byla téhož dne ve 14.50 hod. vrchnímu soudu doručena mimo jiné písemná žádost stěžovatelky o odročení jednání nařízeného na den 4. 10. 2012 v 9.00. K nařízenému veřejnému zasedání se stěžovatelka ani dříve ustanovený obhájce obviněného nedostavili, podle soudu bez omluvy. Předsedkyně senátu se snažila zajistit přítomnost dříve ustanoveného obhájce, který se nakonec dostavil, přičemž v rozporu s tím, co říkal do telefonu, u jednání tvrdil, že mu již včerejšího dne stěžovatelka říkala, že má virózu. Téhož dne v odpoledních hodinách telefonovala stěžovatelka místopředsedovi Vrchního soudu v Praze, jemuž si stěžovala na postup předsedkyně senátu, přičemž mimo jiné v rozporu se svou písemnou žádostí o odročení veřejného zasedání sdělila, že se k veřejnému zasedání nedostavila ze zdravotních důvodů.
Skutečnost, zda stěžovatelka měla virózu, samozřejmě nemohla mít na posouzení její žádosti o odročení veřejného zasedání vliv, přesto se sluší poznamenat, že ani dodatečně nedoložila žádnou lékařskou zprávu, ani se ve své stížnosti nezmiňuje, zda byla u lékaře. Vzhledem k tomu, že její žádost o odročení veřejného zasedání tento důvod neobsahuje, působí celá záležitost tak, že se obhájkyně snažila u místopředsedy Vrchního soudu v Praze vyvolat dojem necitlivého přístupu předsedkyně senátu k její osobě. Samotná skutečnost, že stěžovatelka převzala den před nařízeným veřejným zasedáním obhajobu obviněného a předpokládala, že jí soud vyjde vstříc a jednání odročí, přičemž její postup spolu s postupem dříve ustanoveného obhájce Mgr. Bouckého vedl k tomu, že předsedkyně senátu musela vyvinout velkou aktivitu, aby se podařilo nařízené veřejné zasedání uskutečnit alespoň se zpožděním (navíc Mgr. Boucký vykonával obhajobu spíše pasivně), ať už bylo jejím hlavním záměrem konání nařízeného veřejného zasedání zmařit nebo ne, je důvodem k projednání kárným senátem České advokátní komory, neboť stěžovatelka si minimálně mohla být vědoma pravděpodobných negativních důsledků takového jednání nejen pro obviněného. Stížnost JUDr. Moniky Krobové Hášové tak Nejvyšší soud shledal nedůvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch